IVAN OPUSTIL TENTO SVĚT 29. 4. 2019 (podrobnosti níže ve zprávách z nového domova).

ÚDAJE O KOČIČCE
Pohlaví: kocour
Věk: cca 12 let
Kastrovaný?: ano
Očkovaný?: ne
Odčervený?: ano
Čipovaný?: ne
Handicapovaný?: chybějící zuby, horší stav ledvin
Podmínky: jako jedináček i do skupiny koček (nikoliv dominantních), klidná domácnost bez dětí, byt nebo domek se zahrádkou, bez psů
Charakteristika: Ivan je služebně náš nejstarší svěřenec. Do našeho depozita přišel 27. 5. 2012, dovezli ho jeho nálezci z Nymburka. Usadil se jim ve velmi zbědovaném stavu na zahradě, mňoukal a žebral o něco k jídlu. Jeho zdravotní stav neumožňoval, aby zůstal dále „na ulici“, a tak putoval k nám, kde podstoupil léčbu a kastraci. A je tu dodnes. Bohužel, o staré a životem poznamenané kocoury není zrovna zájem, přitom Ivan je velmi nenáročný kocourek, který ještě rozhodně nehodlá zemřít. Naopak, když odešel Eduard, se kterým Ivan sdílel pár měsíců pokoj, do nového domova, Ivan velmi ožil. Nyní sdílí pokoj s našimi dorostenci a rachot okolo ho vůbec nevzrušuje. Dokud je sluníčko, „opaluje“ se ve voliérce, často ve společnosti některého z koťat. Sluníčko a teplo obecně miluje, kdyby se pro něj našel nový domov, byl by právě vděčný nejvíc právě za možnost pobývat v teple. Ivan by uvítal domek se zahrádkou, ale zvládne i byt. Může být i ve skupině koček, nesnese ale dominantní kocoury. Klidný, mazlivý gaučový kocour.
Ivan na Facebooku
 

CHRONOLOGICKY

17. 6. 2012
Zdravotní stav stále nic moc, bude ještě potřebovat nějaký čas, aby se dal do pořádku. Je už po kastraci, v narkóze mu byly rovnou vyčištěny i uši. Nechali jsme mu udělat i krevní testy, ale až na silný zánět horních cest dýchacích a horší stav ledvin se mu všechny choroby, zvláště ty začínající na „F“, nějakým zázrakem vyhnuly. Ivan nemá jediný zub, na jazyku má navíc staré rozsáhlé eroze, zřejmě následek kaliciviru. Jídlo musí hltat, nedokáže nic rozkousat, jak vůbec mohl venku přežívat, to je záhada. Na stravu si u nás nestěžuje, baští dobře a dost. Zatím je ještě v karanténní kleci, ale jakmile dobere antibiotika, bude se moci volně pohybovat po depozitu. Po letech živoření, kdy byl odkázán pouze sám na sebe, není příliš komunikativní, přítomnost lidí strpí, ale pokud má dojem, že ho příliš obtěžuje, klidně to dá najevo a ožene se tlapkou. Veškeré čas zatím tráví v přepravce, kde se cítí bezpečně. Tím, že má bolavý jazyk, o sebe nemůže pečovat, proto vypadá jako čuňátko.

16. 8. 2012
Ivan dobral antibiotika a dostal svůj vlastní „pokojík“. Jeho zdravotní stav se hodně zlepšil, ale špatně a sípavě dýchá pořád – bohužel je to již chronické, s tím se toho moc dělat nedá ani u kocourka, který spolupracuje, natož u Ivana… Každé vyšetření u něj představuje narkózu, takže s tím kvůli věku a ledvinám šetříme, zatím léčíme jen tak, jak sám dovolí. Zvládá prášky do masa, to hltá vcelku. Jinak je to těžké. Pořád se dost bojí, ale když přijde čas jídla, vyleze ze skrýše a sděluje nám, že má hlad, protože už několik let nejedl:-) Přitom jeho porce jsou jak pro středně velkého psa, sní všechno a často si nechá ještě přidat. U jídla na sebe nechá i sahat (podařilo se nám ho již trochu pročesat), a dokonce vrní! Taky hezky zesílil, srst se mu zlepšila, ale do fešáka má ještě daleko – nějakou dobu o sebe pečoval kvůli kočičce Larans, ale už ho to přešlo, nebo ho jazyk příliš bolí.

15. 10. 2012
Z Ivana se stal mazel! Mazlí se jak o život, a i když se dost leká, může strávit svůj život jako gaučový povaleč. Je to hodný a vděčný kocourek.

2. 11. 2012
Z Ivana se stal ohromný mazel! Pryč jsou časy, kdy se nechal pohladit jen při servírování bašty. Dnes už sám volá, ať jdeme k němu, že se budeme mazlit:-) – motá se kolem nohy, přede jak traktor… nesmí se vylekat, ale jakmile se na něj jde pomalu, nechá se rád nosit přes rameno, vrní, ducá hlavou a je spokojený. Ivan by potřeboval nutně bydlet. Je připraven vyrazit, jen zájemci nikde:-(. Může žít s člověkem v bytě, jen potřebuje klidnou domácnost. Teplo, klid, baštu, domov. Vypadá krásně, zdravě, hodně přibral, má krásnou srst – pár let tady ještě může být. Je moc hodný a vděčný za vše.

30. 1. 2013
Ivan znamenitě prospívá a tloustne, baští i bez zoubků. Čistý, čistotný, hodný, spokojený. Nyní je na společném pokoji s Donou a Lazarem a zvláště s Lazar k Ivanovi velmi přilnul, bere ho jako staršího bratra a „opičí“ se po něm:-)

15. 1. 2014
Ivan děkuje za dárek v rámci akce Kočičí přání, která skončila 6. 1. 2014. Dostal paštiky Animonda vom Feinsten senior.

14. 5. 2014
Ivan děkuje za stelivo JRS Cats Best ÖkoPlus, které získal v akci Kočičí přání (proběhlo 1.–15. 5. 2014).

19. 9. 2014
Od té doby, co Eduard, se kterým sdílel Ivan pár měsíců pokoj, našel nový domov, Eduard ožil a zvlídněl. Eduarda moc nemusel, ale jiné řešení tehdy bohužel nebylo. Ale po Eduardově odchodu jsme se odvážili přistěhovat k Ivanovi postupně i další kocourky (Carlose, Emánka, Špendlíka) a Ivan bez problémů vyšel se všemi. Nyní je na pokoji s Máničkou a Pastelkou a koťaty Macindou, Pralinkou a Prskavkou, chvilku s nimi pobyla i Vrtulka. Naše koťata jsou neustále v pohybu, když se pustí do hry, je to pěkný šrumec… Ale Ivan zůstává v klidu, naopak se s koťaty občas ve voliéře sluní, koťata pozorují okolí, Ivan odpočívá… Prostě rodinná pohoda:-) Ivan miluje sluníčko, ven samozřejmě z bezpečnostních důvodů nemůže, takže užívá aspoň voliérky. Když není sluníčko, má v pokoji speciálně pro něj vyrobený vyhřívací panel, který hřeje odspodu… Ivan u nás zřejmě dožije, o staré a životem poznamenané kočky nebývá zájem:-(((

25. 12. 2014
Ivan děkuje za stelivo JRS Cats Best ÖkoPlus, které získal v akci Kočičí přání (proběhlo 14. 12. 2014–5. 1. 2015).

5. 4. 2015
Ivan dostal velkou pochvalu. Z nového domova se nám bohužel vrátil Bubínek. Ten si v novém domově zvykal cca měsíc, a tak jsme měli obavy, co s ním udělá opětovná změna bydliště… Bubínek byl ubytován na pokoji s Ivanem a Mindou, která je toho času u nás na hlídání – a vše se obešlo bez problémů, syčení atd. U Bubínka to nepřekvapuje, vyrůstal v kočičím kolektivu, ale Ivan se „polepšil“ – dřív nebylo vůbec možné dát ho dohromady s jiným kocourem…

8. 5. 2015
Ivan děkuje za kapsičky Athena Gravy, které získal v akci Kočičí přání (proběhlo 1.–15. 5. 2015).

22. 5. 2015
Ivan, náš služebně nejstarší „chovanec“, našel nový domov. Zjara letošního roku jsme zahájili „námluvy“ s paní, kterou Ivanův osud zaujal a byla připravena mu nabídnout přesně takový domov, jaký jsme si pro něj představovali. Klidná domácnost, domek se zahrádkou, v domácnosti už bydlí kocourek Kulíšek a kočička Barbie – oba přátelští. V novém domově se nejdřív muselo vše připravit, takže až dnes jsme mohli vyrazit. Ivan byl pochopitelně v novém domově zmatený, ale ochutnal nachystanou baštu, našel záchod, prošel si dům, seznámil se s osazenstvem… a tak to snad půjde.

27. 5. 2015
Ivan je zpět u nás. Dnes odpoledne okolo páté hodiny nová majitelka telefonovala, že se Ivan okolo 8. hodiny ranní ztratil, hledala ho, ale nenašla. Dala inzerát na Miciny.cz, dokonce kontaktovala i policii, ale Ivan se nenašel… Teprve pak bohužel novou majitelku napadlo kontaktovat i nás – okamžitě jsme se vydali na místo. Stručný popis toho, jak k tomu zřejmě došlo – v novém domově používají domácí kočičky kočičí dvířka, aby se dostaly ven. Kočičí dvířka teď ale byla kvůli Ivanovi uzavřena. Kulíšek, domácí kocourek, se tak ale nemohl dostat ven, jak byl zvyklý, a dvířka prostě a jednoduše vymlátil. A Ivan se zřejmě vydal za ním… V místě jsme prohledali dům, zahradu, sousední pozemky atd. Nic. Odjeli jsme tedy zpět domů s tím, že později večer, až bude větší klid, se na místo vrátíme a pokusíme se opět hledat… Kolem půl desáté jsme se opět vydali na místo a cca 250 m od domu nové majitelky jsme u silnice zahlédli Ivana. Byl zmatený a evidentně nevěděl, kudy kam. Naštěstí se nechal odchytit, a tak putoval zpátky k nám. Doma se rychle aklimatizoval, najedl se a po bližším ohledání jsme zjistili, že je celkově v pořádku, jen mu trochu teče z nosu. Ale hlavně že se našel. Zatím nevíme, jak dál – zda se vrátí zpět nebo zda ho zařadíme do domácí smečky… 

14. 6. 2015
Ivan je zatím u nás. Dlouho jsme po oné nehodě přemýšleli, zda ho opět odvézt ke staronové majitelce, která má o Ivana stále zájem, nebo ho nechat u nás a nestresovat ho dalšími pokusy… Ivan se tedy na webu pohyboval ve vzduchoprázdnu, byl stále v nabídce, ale my jsme si prostě potřebovali promyslet, co dál… Nakonec jsme se rozhodli, že to se zájemkyní, které tak nešikovně utekl, znovu zkusíme. Místo je ideální, paní má o Ivana stále zájem a není důvod pochybovat o tom, že by se o něj nepostarala – nelze ale prostě všechno předvídat… Nová majitelka zazmatkovala, nekontaktovala nás hned, ale až téměř dvanáct hodin po tom, co Ivan utekl – to všechno se ale dá napravit. Na prvním místě je ale samozřejmě Ivan a pro jeho opětovný odjezd do nového domova existují minimálně dva důvody – touží po výběhu, chtěl by na zahrádku, a to u nás bohužel nejde. Ano, pár kočiček, naposledy Máničku a Stelu, jsme po úvaze také zařadili do naší domácí smečky – všechny naše domácí kočičky mají volný pohyb po domě i po zahradě. Jenže Ivan je kocour a s těmi to bohužel není tak jednoduché – na naši zahradu si dělá nárok v okolí nechvalně známý samozvaný kocour, který si okolí sám „čistí“ od potenciálních soků. Ivan by proti němu neměl šanci, pokud by u nás zůstal, nemohl by chodit ven, protože by za to dřív či později zaplatil životem. Kočičky problém nemají, kocouři bohužel ano. A druhý aspekt – Ivan potřebuje stabilní partu. V „jeho“ pokoji se postupně vystřídaly desítky koček i koťat a Ivan nese tyto změny stále hůře. Vždycky, když k někomu přilnul, nový kamarád za nějakou dobu odešel… Ke své spokojenosti prostě potřebuje stabilní zázemí, což u nás také není možné. Po dlouhém zvažování jsme tedy usoudili, že Ivana zkusíme znovu umístit – samozřejmě poté, co panička v novém domově zajistí vše tak, aby k podobnému neštěstí už nedošlo. Ivan je tedy zatím stále u nás, ale hned, jak bude v novém domově vše připraveno, znovu odcestuje tam, kde posledně došlo k oné nešťastné události. 

22. 6. 2015
Z Ivanovy adopce definitivně sešlo – potenciální panička se potýká se zdravotními problémy, a tak po vzájemné dohodě jsme od adopce ustoupili. Ivan to naštěstí nijak neřeší, teď ho nejvíc dostalo, že s Nugetkou přišli o svou oblíbenou voliéru. Tu teď obyvá Amy s Bavlnkou a Vlnkou, původně měli bydlet všichni spolu, ale Amy jen tak někoho nesnese… Ale časem se voliéra uvolní. Popravdě, není nevíme, jak s Ivanem dál – může u nás zůstat, o to nejde, ovšem s tím, že si nikdy nebude moci užívat volný výběh, o který by moc stál… Takže je zpátky v nabídce, třeba se i pro něj najde nějaké to top bydlení, aby si i Ivan

21. 11. 2015
Ivan je stále u nás, zatím se další pokusy ohledně nového domova nekonaly. Ivan stále miluje teplo, v létě se rád vyhřívá „na balkóně“, v zimě ho nejčastěji najdeme někde okolo kamen…

24. 12. 2015
Ivan, náš veterán akce Kočičí přání, děkuje za dárky, které získal v Kočičím přání konaném 15. 12. 2015–6. 1. 2016.

25. 3. 2016
Ivan dnes odjel do nového domova. Po dlouhém zvažování jsme se rozhodli dát tomu opět šanci. Někteří naši čtenáři již zaregistrovali, že o Ivana projevila zájem rodina, která adoptovala naši Albatros. Při sečtení všech pro a proti jsme se rozhodli, že to znovu zkusíme… Mezi ta „pro“ patří to, že Ivánek bude mít svou rodinu, stabilní kočičí partu, kde se nebudou kočky sřídat jako na běžícím pásu (jako v Kocourkově), hodně tepla (středobodem obývacího pokoje nové rodiny je pec…), bezpečnou zahradu, kde bude Ivan moci uspokojit dlouhodobou touhu po volném výběhu… Nová rodina se na něj těší a je připravena poskytnout mu náležitou péči. Kromě lidí mu bude dělat společnost fenka Kačenka, kočička Štístko a naše Alba – ta je zároveň asi jediné „proti“ – netušíme, jak Ivana přijme. Snad to ale dopadne dobře – místa je v novém domově dost a Ivan je starý mazák… Takže pevně doufáme, že si Ivan v novém domově zvykne a bude tam spokojený – to je to nejdůležitější.

10. 2. 2018
Do roubenky, kde bydlí Ivan a Albatros, přibyla naše Lotynka.
 

Z NOVÉHO DOMOVA II (zprávy jsou řazeny od nejstarších po nejnovější)

29. 4. 2019 jsme na Facebooku našli smutnou zprávu z nového domova.
Milá Laďko, naše milované štěstí Ivánek dneska odpoledne odešel za kamarády do kočičího nebe. Ještě v noci jsme spolu chrupali, drbala jsem ho kolem uší, jak měl rád, a on předl. Ráno jsem mu uvařila kuřecí masíčko, pěkně se nabaštil. Nožičky už mu skoro nesloužily, ale jinak se měl k světu, jiskru v oku, chuť se mazlit, chuť k jídlu… prostě jako celkem zdravý invalida. Odpoledne přijela dcera první domů a našla ho, musel odejít chvíli před tím, než přijela. On věděl, že se budu bránit rozhodnout o tom, kdy by měl ze světa odejít a že mi nepůjde jet s ním za doktorem. Tak to udělal takhle po svém, abychom neměli starosti. Zlatíčko naše. To je prostě celý on. Vyřiďte to prosím všem kamarádům… P.

21. 4. 2019 jsme dostali další e-mail z nového domova.
Dobrý večer, Laďko, miláčka Ivánka jsme si večer přivezli z veteriny, byl tam prý moc hodný, tak ho zavodnili, aby trochu pookřál. No, a myslím, že mu to prospělo. Na veterině ale dnes nechtěl nic jíst, trochu smutnil, ale doma toho spořádal s chutí hned dost, takže to mám radost, a došel si hned na záchodek, byl bobek, tak další radost. A nožičky se snažily ťapat. Tak snad bude zase líp. Mám ho tady pořád na očích a chodí se mazlit:-) Zítra půjdeme ven na sluníčko, to má strašně rád. Škoda, fakt škoda, že si člověk nemůže vzít se zvířátky ošetřování, měli by naši zákonodárci na něčem takovém zapracovat. Tak ještě jednou přání krásného velikonočního pondělku všem Vašim „koledníkům
a kraslicím“, ať je taky sluníčko nakopne a zažehná problémy. Posíláme další velkou pusu:-) P.

20. 4. 2019 jsme dostali další e-mail z nového domova.
Milí Kocourkovští, moc Vás zdravíme ve svátcích jara. Tady už nám taky všechno kvete, čtyřnožci lítají po venku a užívají si sluníčka. Albatros se vyvaluje na silnici na asfaltu, kroutí se tam na zádech, bříško proti slunci, a koleduje si tak o průšvih. No, ještěže je díky bílému kožíšku viditelná už z dálky a auta tudy jezdí málo, a když, tak pomalu. Domluvy nepomáhají, doufám, že se takhle předvádí, jen když jsem u toho. Lotynka se s Bohouškem drží víc u sousedů, ale občas sem oba přiletí, vletí do kůlny, kde mají granule, dají si do trumpety a tradá k dalším sousedům. Občas se k nim přidá i náš Mača a kocour od Slezáků a to je pak komická výprava. Cestou po sobě skáčou, válejí se, lítají na stromy, na ploty a číhají a překvapují se. No prostě partička. No a Ivánek je teď právě v nemocnici na kapačce. Nožičky ho pořád zlobily, a tak jsme dnes vyrazili do Hradce na větší vyšetření. Paní doktorka se bála, že by mohl mít cukrovku nebo nějaké další neduhy seniorů, třeba horší játra, ale překvapil a krevní obraz má jako víno a biochemka vyšla až na ty ledviny taky vlastně dobře. Paní doktorce se nelíbilo napjaté bříško, a tak chtěla raději ty ledviny vidět, takže ještě šel na ultrazvuk. A byl při všech vyšetřeních tááák moc hodný. Zjistila, že jedna ledvina vlastně skoro nefunguje, že v ní je zřejmě velká cysta, ale její funkci převzala ta druhá ledvina, a ta je naštěstí úplně v pořádku. I ostatní orgány má v pohodě. Každopádně se jí zdál Ivánek dehydrovaný a trochu kachektický – asi mu teď, jak spíš hodně polehával, ochably svaly. Takže zůstal na klinice a šel na infuze. Paní doktorka říkala, že by asi bylo dobré dát i nějaká analgetika, ale že zase nechce moc zatěžovat ty ledviny. Tak uvidíme. Ty nožičky možná mohou být prý horší kvůli neuropatii, ale to je zatím jen dohad. A ani nevím, jestli se na to dá nějak přijít… Běžně prý nechávají na klinice na infuzích kočičky tři dny, ale říkala jsem jí, že je moc zvyklý doma, a bude tam plakat… no, a když ho umístili do klece, tak jak jsme se odebrali dva kroky pryč, tak už bulil. Tak mi paní doktorka slíbila, že když to půjde dobře, zavolá mi zítra večer, abych si ho odvezla. Tak tam teď je s jednou čivavou, která má o půl kila míň než on a zlomila si včera čtyři prsty a čeká na operaci. Tak snad tam mají spolu hezký večer. Držte nám palce a my zase budeme informovat. Přejeme všem u Vás hezké svátky jara a posíláme Vám velkou pusu:-) P. a smečka z Jeníkovic

5. 3. 2019 jsme dostali další e-mail z nového domova (text viz Albatrosin profil).

29. 4. 2018 jsme dostali další e-mail z nového domova (text viz Lotynčin profil).

18. 2. 2018 jsme dostali další e-mail z nového domova – tam se právě rozkoukává Lotynka (text viz Lotynčin profil).

12. 2. 2018 jsme dostali další e-mail z nového domova – tam se právě rozkoukává Lotynka (text viz Lotynčin profil).

10. 2. 2018 jsme na Facebooku našli další fotografie z nového domova – tam se právě rozkoukává Lotynka (foto i text viz Lotynčin profil).

25. 9. 2017 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova. Text je k dispozici na Albatrosině profilu, fotografie jsou součástí Ivanova fotoalba.

8. 5. 2017 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova. Text je k dispozici na Albatrosině profilu, fotografie jsou součástí Ivanova fotoalba.

17. 1. 2017 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova. Text je k dispozici na Albatrosině profilu, fotografie jsou součástí Ivanova fotoalba.

7. 11. 2016 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova. Text je k dispozici na Albatrosině profilu, fotografie jsou součástí Ivanova fotoalba.

20. 10. 2016 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Milí Kocourkovští, u nás je všechno v nejlepším pořádku, mrkněte na fotky, uvidíte, že smečka už je celkem kompaktní, Albatros chodí i nadále na procházky k rybníku a chodí ven za každého počasí a v noci… je to vládkyně okolí a pobyt venku miluje. Ivánek se teď už drží doma a ven chce jít, jen když je hezky. Malá Mačička roste jako z vody a Ivánka pořád obtěžuje, ale on ji občas propleskne, přešlápne si a dopackuje ji druhou nožkou. A ona mu stejně pořád chytá ocas, ale jinak jsou to kamarádi, jedí spolu a občas spolu chodí spát do kočárku. Nedávno nás Ivánek moc pobavil… byl v pokojíčku u Štěpánky a ležel ve vikýřovém okně, pak asi slézal dolů a vzal to jinudy než jindy a my dole najednou slyšíme, jak někdo brnká na klavír. Nejdřív pár vysokých tónů, pak pěkně postupně po klávesách dolů… asi se mu to líbilo a vůbec ho to nevylekalo, že v hraní pokračoval. Dnes hrála už i Mačinka. Musíme jim říct, aby nám někdy zapreludovali osminožně:-) Tak tedy moc zdravíme a myslíme na Vás. P. P. a jeníkovická smečka

20. 9. 2016 jsme dostali další e-mail z nového domova. Text je k dispozici na Albatrosině profilu.

14. 7. 2016 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova. Text je k dispozici na Albatrosině profilu, fotografie jsou součástí Ivanova fotoalba.

14. 6. 2016 jsme dostali další e-mail z nového domova.
Milí v Kocourkově, moc se omlouvám za prodlení, nějak nestíhám a honí mě od května alergické záněty spojivek, takže na počítač chodím jen malinko. Ale myslím na Vás furt. Ivánek je naše štěstí. První krůčky ven byly trochu rozpačité, no vlastně ven vůbec nechtěl:-) Tak jsme ho vynesly a on bral hned roha domů… Nakonec první procházky probíhaly tak, že jsme ho vzaly do náruče a chodilo se s ním po zahradě, aby viděl, co kde je, aby se nadýchal čerstvého vzduchu a užil si sluníčka. A když jsme ho dali na trávu, tak hned úprkem domů. To ale trvalo jen pár dní, pak už ho otevřené dveře lákaly a začal si chodit ven sám. Nechodí moc daleko, má oblíbené místo pod keřem a na zavolání vždycky přiběhne jako pejsek. Moc se skamarádil se Štístkou, takže spolu hodují u mističek, a často spolu i spí. Já jim říkám klub důchodců:-) Jen Štístka začíná mít nějak podezřele zvětšené bříško, takže jedeme zítra k panu doktorovi, aby se podíval, co to je. Možná třeba ještě i nějaké následky po té zimní operaci zánětu dělohy… držte nám palce, aby to nebylo nic zlého. Včera večer jsem Ivánka viděla u nás na terase se sousedovic zrzkem, chovali se k sobě moc hezky. Ivan je borec senior, kocourek není taky žádný plašan, je invalida, dost ho vloni pocuchal asi pes, a tak přišel o lopatku, která mu koukala z těla ven, je trochu nakřivo, a tak asi nemá nějaké bojové ambice. No a Albatros je taky poklad. S nikým už se nepere, spíš si hraje a hlavně každého líbá. I naši Kačenku. Běží si venku a vidí ji, tak přiběhne, postaví se na zadní aby jí dostala na čumák a už jede hubičky. Nás taky pořád mucká. Je vítací typ a pozná i naše auto, a když přijíždíme domů, tak vyběhne někde ze zahrad a běží se lísat. Albunka život venku prostě miluje, doma se jen vyspí a napapá a hned zase ven, i v noci. O všechno si dovede říct, má pořád ten široký hlasový repertoár. Umí říct, že chce domů nebo ven, že má prázdnou mističku nebo tak. No, a co je úžasné, našla si taky venku kámošku od sousedů a hrajou si spolu jako koťata. Je radost je pozorovat. Pošlu určitě i nějaké fotky a taky jsem toho určitě hodně zapomněla:-) Jinak všichni dobře papají, myslím, že prospívají moc dobře. Snad jsou spokojeni, já je prostě miluju:-) Není hezčí pohled než když otevřu ledničku a sbíhají se z různých směrů tři kočky a pes a straka taky na ledničku reaguje a mává křídly, že chce něco dobrého. Pak všichni krom ptáka sedí způsobně na zadku a čekají, co bude. Dokonce si to ani vzájemně nežerou a čekají, až na ně dojde řada. Tak alespoň takhle a nezlobte se, že jsem teď dlouho nepsala. Pozdravujte moc všechny chlupáčky a taky maminku a další Vaše příznivce a kamarády. Děkujeme za všechno P.

29. 4. 2016 jsme dostali další e-mail z nového domova. Text je k dispozici na Albatrosině profilu, fotografie je součástí Ivanova fotoalba.

27. 4. 2016 jsme dostali další e-mail z nového domova. Text je k dispozici na Albatrosině profilu, fotografie je součástí Ivanova fotoalba.

5. 4. 2016 jsme dostali další e-mail z nového domova. Text je k dispozici na Albatrosině profilu.

30. 3. 2016 jsme na Facebooku našli další fotografie z nového domova (viz fotoalbum).

28. 3. 2016 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Zdravím, a jen v krátkosti, Ivanek je senzační, krásně si zvyká na nové prostředí i jeho obyvatele. Nechá se krásně mazlit, nastavuje bříško, rozvaluje se, nechá se vycesavat a je prostě zlatý. Moc všechny zdravíme. P.

27. 3. 2016 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, moji kluci – manžel a Ivánek – jsou skoro celý den spolu na gauči v peřinách. Ivánka docela zaujala televize, no a pak ho asi taky těší to soustavné drbání a teplíčko v pelíšku. Manžel si ho hledí, je to jediný další mužský v rodině… doteď měl kolem sebe jenom ženské a samičky – námi holkami počínaje, přes obě kočky, slepice a morčecí slečny. Takže Ivan byl pasován na parťáka pro chlapské věci. A asi mu to vůbec nevadí. Spapkal dnes nějaká masíčka a konzervu, o granule tedy moc zájem nejeví. Je pořád trochu bojácný, občas se lekne nějakých neznámých zvuků nebo Kačenky a koček, když se najednou někde nečekaně objeví. Ale to už ví, kam si odběhnout, aby ho nikdo nerušil. Jinak, jak bylo dnes hezky, tak byly kočenky a Kačenka hodně venku, tak měl klid a sluníčko mu svítilo oknem domů, tak snad byl rád. Moc zdravíme! P.

26. 3. 2016 večer jsme dostali ještě jeden e-mail z nového domova.
Dobrý večer, Ivánek se dnes zabydlel v ložnici, sem tam si vyjde na obchůzku, sejde dolů, omrkne rajón a pak si odejde zase nahoru. Alba začíná chápat, že na ty její divadýlka nebude Ivan nejlepší divák, tak už se mírní. Ale snaží se pořád dát najevo svoji domnělou pozici primabaleriny, a to tak, že Ivánkovi neustále obsazuje pelíšek a významně se dívá, jestli to všichni vidíme. I když jsme ho párkrát přemístili, jde po něm:-) Ale Ivánkovi to snad moc nevadí, vybere si vždycky z jiných dostupných ležení. Zdá se, že do žádných konfliktů jít nechce, že je nad věcí. A to jsem ráda. Tak dobrou noc všem u Vás i kočičkám v nových domovech. P.

26. 3. 2016 dopoledne jsme dostali další e-mail z nového domova.
Zdravíme při sobotě, Ivánek strávil noc v koupelně se Štístkou, chodila jsem je tam kontrolovat, protože jsme moc nemohla spát. Nejdřív spal ve svém košíčku, podruhé spal ve Štístčině kukani, k ránu byl na chodbě pod skříní a ráno v umyvadle. Tak jsme si ho vzali k sobě i s košíkem na gauč a dělali mu masáž zádíček. No a pak se rozhodl udělat důkladný průzkum terénu a vyrazil po chalupě. Vzal to z gruntu i s podkrovím, tam to vyhrála zase koupelna. Teď tam spí. Ostatní zvěř je rozptýlená všude možně, když budou chtít, vždycky mají kam zalézt a nemusejí se potkat. Jen Albuška je slídilka, a když nemá nikoho po ruce, tak si ho najde a předvádí se a hučí. Ale jinak je klid. Moc zdravím P.

25. 3. 2016, do třetice dorazil e-mail a fotografie z nového domova.
Ještě jednou hezký večer, u nás se teď už spinká:-) Všichni živočiši jsou zalezlí a chrupou. Doufám, že noc bude dobrá a že to budu jen já, kdo si samou starostí a radostí vyrobil opar. To je klasika. V příloze posílám fotky, asi není co dodávat, jistě to rozklíčujete (Alba na stromě, Alba v tašce, Alba v vanově přepravce a v Ivanově pelíšku. Ta cizí kočička je Štístko a pak už Ivan se Štístkou v koupelně:-) Tam tedy asi spolu stráví noc:-) Zatím z nich mám radost a nejvíc, že se Ivánek najedl a že se při hlazení rozvrněl. Hezký večer a moc a moc za všechno děkujeme. P.

25. 3. 2016 dorazila později další sms:
Ivánek byl chvíli pod skříní a Alba mu hned sebrala pelíšek. Tak jsme jí ho vzali, aby si moc nemyslela. Ivan v mezičase došel do koupelny a tam se usalašil u Štístky. Takže tam má teď taky pelíšek. Dostal do mističky papkání a po chvíli se do toho dal. Takže veliká radost, že baští. Se Štístkou to bude asi v pohodě, má z něho respekt, ale ne hrůzu. Štěpánka je oba hladí obouruč a už předou stereo. Nádhera.

25. 3. 2016, při příjezdu do nového domova, došla tato sms:
Tak jsme doma. Ivánek cestu prospal, teď vylezl z přepravky a je na průzkumu. Alba se snažila trochu strašit, ale bylo jí to prd platné. Tak zalezla do té přepravky po Ivánkovi a teď tam hučí. Ivan pokračuje v průzkumu, už potkal i Kačenku a bere ji asi jako další kočku. Tolik první minuty, další info bude následovat. P.

 Z NOVÉHO DOMOVA I (zprávy jsou řazeny od nejstarších po nejnovější)

25. 5. 2015 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Posilam cerstve fotky. Rano byl nacpany za TV skrinkou, tak jsem mohla na cela zadicka. Drbala jsem dle predpisu, az vystrcil zadecek a ocasek mel do otazniku. Predl. No a ted je pekny lumpicek, sotva odejdu do pokoje, zacne me volat. Asi nepapa. Pojedu nakoupit cerstve kureci a na to ho dostanu:-)

24. 5. 2015 jsme dostali první e-mail a fotografii z nového domova.
Dobrý den, Ivan si pomalounku zvyká. Už nebydlí ve zdi, ale v ložnici pod prádelníkem. Smutní, asi za koťatama. Dám mu zase Alavis a vařené masíčko. Chodím mu šuškat pod prádelník, to přivírá očička, je vidět, že mu to dělá dobře. Uvidím zítra a zase dám vědět. Ivanova posluha M.