LAZAR OPUSTIL TENTO SVĚT 10. 12. 2017 (více informací níže).

ÚDAJE O KOČIČCE
Pohlaví: kocour
Věk: cca 10 let
Kastrovaný?: ano
Očkovaný?: ne
Odčervený?: ano
Čipovaný?: ne
Handicapovaný?: ano, deformované uši v důsledku dlouhodobě neléčeného svrabu, vypoulené pravé oko (neléčený starý rohovkový vřed)
Podmínky: rodinný domek, půda, temperovaný sklep, seník – potřebuje svůj klid
Charakteristika: Starý plachý kocourek, který zažil mnohá strádaní, z nichž některá na něm zanechala trvalé následky. V rámci možností byl prohlášen za zdravého, čili netrpí virózou, tlamičku má zhojenou, zuby nebolí. Dobře jí. Je ale plachý, na naši společnost si sice zvykl, ale nikoliv natolik, aby se nechal pohladit. Resp. pohladit se nechá, ale je u toho tak vystrašený, že ho dotyky raději netrápíme. Potřebuje svůj klid, tzn. teplo, dobré jídlo a bezpečí. Za to bude velmi vděčný. Pro Lazara hledáme dobrou duši, která by se nad ním smilovala. Lazar může bydlet na půdě, v seníku, v temperovaném sklepě – zvládne soužití s lidmi i v rodinném domku, pokud bude mít možnost se ukrýt – rozhodně je nerad středem pozornosti. Potřebuje do tepla, zimy si už užil dost. A kvalitní stravu – zbyly mu už pouze dva zuby, takže myš rozhodně neuloví. Parádu nenadělá – bez uší vypadá jako pohádkový ještěr:-) Ostudu ale také dělat nebude – většinu času nebude k nalezení:-) I tak by si ale zasloužil domov, kde by žil jako právoplatný člen lidsko-kočičí rodiny, nikoliv jako nechtěný vetřelec.
Lazar na Facebooku
 

CHRONOLOGICKY

12. 10. 2012
Lazara nám do depozita přinesli nálezci v sobotu 6. 10. 2012. Už nějaký čas k nim chodil na zahradu baštit, ale byl plachý a nenechal se odchytit – až nyní. To, že potřebuje pomoc, bylo evidentní, takže putoval ihned do karantény. Měl ohromný hlad, nešlo ho nasytit – i když bylo vidět, že ho hodně bolí tlamička, stále se dožadoval dalších a dalších porcí, hlad měl nastřádaný chudák za celý život. Oči zahleněné, na jednom oku starý vřed, uši zkroucené zřejmě od bitek s kocoury a od svrabu, jedno k druhému. K tomu krusty na srsti, řada poranění, zřejmě i řezných ran za lopatkou… Teď už má za sebou první zákrok na veterině – v narkóze mu musely být odstraněny poslední zbylé a naprosto shnilé zuby, které mu musely způsobovat velkou bolest. Vyčištěny uši. Byl vykastrovaný. A do laboratoře putovala krev na rozbor, báli jsme se o ledviny. Krom těžkého zánětu v těle (chlamydióza, shnilé dásně, zanícené uši) ale hodnoty nejsou kritické, jsou přiměřené věku a stavu, a tak beznadějný případ to snad úplně není. Krmíme, léčíme – a uvidíme. Jsme na začátku pokusu dát tohoto zoufalého tvorečka aspoň trochu do pořádku.

26. 10. 2012 
Lazar hodně ožil, zesílil, snědl ostatně už několik metráků konzerv:-)– jí 3 x denně plnou psí misku a pořád má hlad:-) Stále dostává antibiotika, oči kapeme 3 x denně – levé oko je už skoro v pořádku, to byla „jen“ chlamydioza. Pravé oko je horší, je tam starý rohovkový vřed. Lazar je stále v karanténní v kleci, i když na kapání do očí by byla potřeba spíš svěrací kazajka – jak zesílil, je léčba dost obtížná… a to nás čekají ještě uši:-(

9. 12. 2012
Lazar byl prohlášen za zdravého (v rámci možností). Nyní sdílí pokoj s Ivanem a Donou – všichni se bez problémů snesou a čekají na nový domov.

30. 1. 2013
Lazar se rozhodl spolupracovat – něco si zřejmě nechal projít hlavou sám, něco odkoukal od Dony a od Ivana… Ale už se nechá i hladit a začínáme trénovat zvedačky:-) Návštěvy přijímá stále ještě nerad, to se okamžitě běží schovat do bezpečí, ale vše je na dobré cestě a na svého člověka si určitě bude schopen zvyknout a zdá se, že z něj nakonec bude i příjemný společník. Tedy v čase jídla hodně upovídaný (aby se na něj nezapmnělo…), ale jinak klidný a vděčný. Může i do kočičí party, je naprosto nekonfliktní.

21. 4. 2014
Nad Lazarem se smilovala dobrá duše, která už od nás z loňského roku má kocourka Vojtíška (umístěn ještě za Toulavé Tlapky 28. 8. 2012). Vojta se z původně plachého a vystrašeného kocourka změnil ve spokojeného sametového mazlíka. Přesně totéž bychom rádi dopřáli i Lazarovi. Jemu se v novém domově líbit bude, o tom není sporu. Zabydluje se nadějně – protestní hladovku určitě nezahájil, jak je vidět z prvního fota z nového domova, nechá se hladit, vrní… ale je to opravdu hodně dobitý válečný veterán, zdraví má chatrné, v poslední době mu „haprují“ ledviny. Dostává potřebné léky i v novém domově, v tomto směru je o něj v plném rozsahu postaráno, a tak doufáme, že to zvládne. Že ho zdraví ještě úplně nezradí, že si to kočičí království, do kterého se dostal, ještě užije. Teď ho čeká zabydlování, zvykání si na nové prostředí, novou paničku a nové kočičí kamarády. A pak doufejme v létě hurá na zahrádku na sluníčko, v zimě do teplíčka u kamen. A k tomu pořád plná miska, kočičí společnost a laskavá hodná panička, kterou bude mít skoro pro sebe. Držme Lazárkovi palce. Jeho nové paničce patří ohromný dík!

10. 12. 2017
Dnes jsme dostali zprávu, že Lazar opustil tento svět. S paničkou jsme byli v pravidelném kontaktu, panička „obsluhovala“ Lazárkův profil na Facebooku, kde zveřejňovala informace z Lazarova života. Takže jsme věděli, že Lazarův zdravotní stav je už nějakou dobu velmi vážný, selhávala mu játra a ledviny. Bylo tedy jen otázkou času, než nás opustí. Paničce moc děkujeme, že se o Lazárka pečlivě starala do poslední chvíle a dopřála mu několik spokojených let.
 

Z NOVÉHO DOMOVA (zprávy jsou řazeny od nejstarších po nejnovější)

19. 5. 2016 jsme na Facebooku našli další fotografii z nového domova (viz Lazarovo fotoalbum).

24. 3. 2016 jsme na Facebooku našli další fotografii z nového domova. Další fotografie naleznete na Lazarově profilu na Facebooku.

12. 8. 2015 jsme na Facebooku našli další vzkaz z nového domova. Fotografie a další informace o Lazarově životě naleznete na jeho Facebook profilu.
Zdravíme do Kocourkova! Jdu podat aktuální hlášení o stavu naší smečky. O Bertíkovi víte, je to akorát měsíc, co přišel s tou zraněnou nožičkou, ale teda připadám si, jako kdybych byla starší tak o půl roku. Na to, že o nožičku přišel, tak řádí, jako kdyby mu naopak přišili jednu navíc, ale pořád mu ta rána hnisá. Cpeme ho antibiotiky, mažeme to mastičkou se stříbrem, ale pořád mu z toho teče a teče. Prý za to můžou hlavně ta vedra, tak teda nevím, kdy to skončí. Ale už se nám ho pokoutně podařilo vykastrovat. Ono se to nějak nesmí, dokud není úplně zahojenej. Jenže s ním je to těžký. Doma není udržitelnej a hlavně ty kočky vědí víc, než si myslíme. Jsem přesvědčená, že umí mluvit, jen to před námi tají. Každopádně rozumí a taky umí hodiny a dny v týdnu, takže když jsme to plánovali (jakože pokud by byla noha dobrá, tak ho zrovna vykastrujeme), nikdy se nedostavil. Jedině až po skončení ordinačních hodin. No, ale protože se mu ta tlapka moc nehojí, odsunuli jsme to na neurčito, že nejspíš za dlouho. Tak se přestal bát, já na to přestala myslet, a když mu to tuhle v narkóze čistili… tak padlo náhlé rozhodnutí, a noha nenoha, byl bez koulí. Tak snad se zklidní a taky to přispěje k tomu, aby se mu to líp hojilo. No ale do toho začali být marodní i ti okolo. Princezna dostala zánět močových cest a Lazárkovi taky začalo být nějak špatně. Takže jsme na veterině skoro i spali, jezdila jsem tam fakt prakticky denně s někým. Snad jen Vojtíšek je zatím dobrej, musím to zaklepat. Lazymu dali nejprve nějaká antibiotika, aby zmírnili rýmu a kašel, a vzali mu krev na testy. Měli totiž podezření, že mu blbě funguje štítná žláza. V ouškách má pořád spoustu černého mazu, který nejde nijak zlikvidovat, ty vyrostlé zuby má zkažené, měl ten rohovkový vřed, ledviny… a to všechno jsou příznaky té štítky. Dokonce i ta deformace uší. Doktor mi ukazoval obrázek v nějaké veterinární knížce, a tam fakt obrázek Lazárka, ty uši do stran byly přesné. No a taky ty zuby chtěly nějak pořešit, tak ještě testy, jestli by přežil narkózu. Měla jsem z toho teda dost nahnáno, říkala jsem si, že už je tady přes dva roky, a jestli to dopadne špatně, tak to snad ani nechci vědět. Jenže dopadlo to fakt dobře. Štítná vyšla dobře, takže je to všechno jen souhra náhod, všechno ostatní měl v normě, a v normě měl dokonce i ty ledviny!! Takže mu odebrali prášky a dostal místo toho šetřící ledvinovou dietu, kterou preventivně můžou jíst i ostatní, páč skoro všichni už mají nějaký věk. Akorát tam byl zřetelný ten aktuální zánět v té pusince, takže jsme se domluvili na nejbližší termín a včera jsme jeli na operaci. Chudákovi mu zas všechny ty nové zoubky vzali, měl je prý úplně shnilé. No nevadí, on to zvládne i bez nich. Hlavně, že je jinak v pořádku. Je to fakt zázračnej kocourek, on snad doopravdy mládne, tak nakonec proč by mu nevyrostla další várka zubů, žejo? Tak moc zdravíme celá smečka, Lazy a Vojta extra! Ať taky všichni mládnete a uzdravujete se!:-))

24. 3. 2015 jsme na Facebooku našli další vzkaz od Lazara s fotografií.
Dneska jsme měli jet k panu doktorovi na kontrolu. Mamince se ale předtím udělalo špatně a já si říkal, že když má z toho takový nervy, tak radši nikam nepojedeme a schoval jsem se. Jenomže ona říkala, že takhle to nejde a že tam jet musíme. No a pan doktor měl o mě pořád starost, ale povídal, že je to lepší. Už mám i normální teplotu. Ale pořád musím brát léky, dal mi prášky ještě na 14 dnů. Maminka měla moc velikou radost. Dávala mi pusinky a říkala, jak jsem statečnej. Jenomže takový intimnosti na veřejnosti! Tak jsem na protest hluboce mňoukal a trochu jsem jim tam za trest počůral stůl! Aby si nemysleli, že si ke mně můžou všechno dovolit. Maminka mi tam ještě koupila ledvinový kapsičky, tak jsem si jednu hned spapal. A pak ještě kuřátkovou polívčičku! Mňam mňam!

21. 3. 2015 jsme na Facebooku našli vzkaz od Lazara s fotografií.
Dneska jsem byl u pana doktora. Tentokrát doopravdy, už jsem maminku nepřemluvil, že by tam jela beze mě. Zase mám totiž rýmu a navíc jsem začal i kašlat. Moc jsem se bál, tak jsem celou dobu volal o pomoc, i když mě pak maminka držela za tlapičku a nakonec držela v náruči. Pan doktor mi oholil bříško a koukal se mi dovnitř! Tvářil se moc vážně, ale potom povídal, že ho mám v pořádku. Ale nakonec povídal, že mám zápal plic. Dal mi dvě injekce a prášky a v pondělí tam musím přijet zas. Doma jsem pak chvíli trucoval pod vanou, ale jen chviličku, pak jsem dostal hlad a spapal jsem mističku a ochutnal i od brášky. Jestli to nemá zkažený. Neměl. A pak jsem hned mamince odpustil a nechal se od ní mazlit a vrněl jsem jako traktůrek. Maminka mi pak šeptala, že se nemusím bát, a že se určitě uzdravím. Tak snad jo, ne?

23. 12. 2014 jsme na Facebooku našli vánoční přání z nového domova (viz Lazarovo fotoalbum).

26. 10. 2014 jsme na Facebooku našli další fotografie a vzkaz z nového domova:
Včera tady bylo moc lidí. Vůbec jsem je neznal a moc jsem se bál, tak jsem se schoval na půdu a byl tam celej den. Pak už byla tma, ale já nevěděl, jestli už můžu jít domů nebo ne, tak jsem zůstal na zahradě a brečel jsem, protože jsem vůbec nevěděl, co dělat! Ale za chvíli mě tam našla maminka a odnesla mě domů a dala mi hned dvě mističky s dobrůtkama jako odškodný. No, ale já si stejně říkal, že co kdyby tady ještě někdo zůstal, tak jsem pro jistotu zalezl pod postel a zůstal tam, až než jsme šli spinkat. Dneska se držím maminky. Vypadá to, že už jsme sami, ale co kdyby se tady náhodou někdo cizí zapomněl? Tak aby mě ochránila. Vlastně abych ochránil já ji! Jo!

23. 9. 2014 jsme na Facebooku našli dalši fotografie z nového domova (viz Lazarovo fotoalbum).

28. 8. 2014 jsme na Facebooku našli fotografie a tento vzkaz:
Zdravime vespolek, zitra ma Vojtisek prineseniny, tak jdu podat souhrnny report o chlupacich. Oslavenec se ma dobre, je to zlatej mazel. Kazdy vecer mi skoci do naruce a usneme spolu na gauci. Je hodnouckej, pri papani si chudak vzdycky necha vsechno snist od Lazarka, protoze ji pomalu a rozvazne, kdezto Lazy se s tim nepare, a kdyz slupne svoji misku, vrha se na cizi. Ale o hladu neni, dostane novou. Vzdycky tak trpelive ceka, broucek. Dneska me poprve bezel vitat, kdyz jsem se vracela z prace. Pokazde jen sedel na plote, a dneska bezel naproti se zdvizenym ocaskem, milacek. No a Lazarek je taky slunicko. Uz se bezne nechava nosit a chovat, mazli se a vrni, porad ho mam u nohy. Akorat jsem mu musela zas vyndat tu ohrivaci decku, je tady vsude odporna zima a zacinal prskat. Tak si vyhriva zadicka a je spokojenej Vsichni teda zacali jist jak nezavreny, tak doufam, ze nemaji nejake informace o nadchazejici zime. Posilam nejake dnesni fotky obou panu a moc zdravime!

21. 8. 2014 jsme na Facebooku našli fotografii a tento vzkaz:
To je teda počasí. Buď je horko, až mi z toho vyšisuje kožíšek, nebo je zima a teče mi z čumáčku. Mohlo by ještě trochu léta přijít, že jó?

21. 5. 2014 jsme na Facebooku našli tento vzkaz:
D. d., neuvěřitelné se stává skutkem, Lazárek za mnou včera večer poprvé vlezl do postele a teď jsem ho asi deset minut nosila v náručí… tu postel sice nevydržel moc dlouho, zmizel asi po čtvrthodině, ale i tak je to úžasný.

Od 14. 5. 2014 má Lazar vlastní profil na Facebooku se spoustou fotografií.

19. 4. 2014 jsme na Facebooku našli zprávu z oslavy Lazarových prvních „přinesenin“ (viz Lazarovo fotoalbum).

14. 4. 2014 jsme dostali pozdrav a fotografii z nového domova (ve formátu pdf).

10. 3. 2014 jsme na Facebooku našli nové fotografie z Lazarova nového domova – oslavil MDŽ a brzy bude slavit rok v novém domově! Zároveň jsme našli tento vzkaz:
Zdravím, jen rychlé info, že Lazárkovo zvracení je už zas v pohodě, od té doby se tedy jen jednou pos…l, ale zvracení žádné, uff. Ten průjem byl jen jeden den, takovej fakt echt prudkej a vodovej, ale podezírám ho, že možná snědl Princezně její úplatkovou porci šlehačky. Ona je to potvůrka rozmazlená, a když už zlobí fakt hodně a nevím, čím jí uklidnit, tak kopeček šlehačky v mističce zabere spolehlivě. Dala jsem jí to na poličku nad lednici, aby se k tomu nikdo jiný nedostal a zdálo se mi, že to snědla, ale možná tam trochu nechala a L. to dojel. Naivně jsem si totiž myslela, že jeho rajón je židle, gauč a košík na okně, ale nedávno jsem ho přistihla jak se válí na baru a včera dokonce hlídkoval nahoře u stropu na kuchyňké lince. Takže cestu přes poličku evidentně zná. Ale průjem byl taky jen tenhle jeden a od té doby zas dobrý. Nechci nic zakřiknout, ale ulevilo se mi. Na první přineseniny udělám óbr dort a oslavíme to. Když budete mít čas, jste samozřejmě zvaná.

16. 2. 2014 jsme na Facebooku našli Lazarovu fotografii s popisem „Jůůůů, pták!“

24. 12. 2013 jsme dostali dvě mms se zprávou, že Lazar dostal k Vánocům mj. vyhřívací dečku, kterou už vyzkoušel a byl moc spokojen:-)

27. 10. 2013 jsme na facebookový vzkaz od Lazarovy nové paničky.

9. 9. 2013 byly na Facebooku zveřejněny další Lazarovy fotky.

30. 7. 2013 jsme na facebookový vzkaz od Lazarovy nové paničky.

16. 7. 2013 byla na Facebooku zveřejněna další Lazarova fotka.

3. 7. 2013 zveřejnila Lazarova panička videa na YouTube – Lazárek 1 a Lazárek 2.

25. 6. 2013 se na facebookovém profilu Lazarovy paničky objevily další Lazarovy fotografie.

13. 6. 2013 zveřejnila Lazarova panička nové fotografie (staženo z Facebooku).

9. 6. 2013 jsme dostali e-mail a další foto z Lazarova nového domova.
Posílám po ránu příznivý zprávy, zaprvé jsem ulovila čerstvou fotku, jak si Lazárek hraje – mimochodem nejradši má pískací myš na baterky, která kvičí při jakémkoliv pohybu, a vydrží si s ní hrát fakt dlouho a nejlépe v noci:-D, včera ji navíc v zápalu asi hodinového boje stáhnul z kůže, tak jí budu muset spíchnout novej kožíšek:-) A druhá zpráva, že už se chodí vyhřívat ven na sluníčko, zvládnul to bezvadně, vzorně se večer vrací domů na papání a do pelíšku, přes den spinká na půdě, kde je asi šedesát stupňů a má to tam jako wellness saunu:-) M. Š.

2. 6. 2013 jsme dostali mail a foto z nového domova.
Zdravím, posílám aktuální fotku Lazárka, snad mu je líp, běhá tady po baráku:-) v tý koupelně už skoro nebydlí, přestěhoval se do ložnice, kde přes den spinká pod postelí na krabici a polštářku, a v noci pak na okně:-). Mezitím běhá po domě, za ostatníma nebo i za mnou, když jsem dole a něco dělám, aby nebyl sám:-). Docela se kamarádí, Vojtíšek je takovej hodnej trouba, ten se k němu chová pěkně, P. si už taky zvyká, sice syčí, ale jemu je to jedno. Při chuti zůstává:-) Tak zdravíme do Kocourkova!

29. 4. 2013 zveřejněny Lazarovy fotky z nového domova na Facebooku.

22. 4. 2013, den po Lazarove příjezdu, jsme dostali foto v novém domově.