Jdi na obsah Jdi na menu
 


Semiš

SEMIŠ NAŠEL NOVÝ DOMOV 30. 8. 2019 (podrobnosti níže).

ÚDAJE O KOČIČCE
Pohlaví: kocour
Věk: 12 let
Kastrovaný/a?: ano
Očkovaný/á?: zatím ne
Odčervený/a?: ano
Čipovaný/a?: ne
Handicapovaný/a?:  ne
Podmínky: jen do bytu, klidná domácnost, jako zvířecí jedináček, nesnese ani kočku, ani psa
Charakteristika: Semiše a jeho spolubydlící Žemličku jsme převzali do péče 26. 3. 2019. Semiš je orientální kocourek s průkazem původu. Od kotěcího věku žil s kočičkou Žemličkou a svou rodinou v domku na okraji Prahy. Údajně býval občas žárlivý, někdy i trochu nervák, ale jinak prý spokojený domácí mazánek. A pak se to celé nějak nějak zvrtlo… Detaily vynecháme, netýkají se koček, ale jejich majitelů. Semiše a Žemličku jsme přijímali na základě akutní prosby s tím, že od dalšího dne nebudou mít kde bydlet a skončí na ulici. Evidentně neměli moc ideální podmínky už nějakou dobu před příjezdem k nám. Přijeli vyhublí a naprosto vystresovaní. Semiš navíc s bulkou na zádech, ze které se naštěstí vyklubala jen zanícená mazová žláza. Tu jsme nechali vyoperovat, neboť Semiše hodně rozčilovala. Semiš se naštěstí rychle zotavil a může hledat nový domov. Ne ledajaký, Semiš se bohužel nehodí do každé domácnosti. Z hlediska bezpečnosti pro něj připadá v úvahu jen byt – venku nikdy nežil a při jeho vášni ke schovávání by se mu pobyt venku mohl stát osudným. Semiš také potřebuje hodně lidské společnosti, jinak se cítí nejistý a odstrčený. Je to mazlík, ale jsou chvíle, kdy je raději sám, a pak potřebuje nějakou skrýš, kde se může prospat, případně pozorovat okolí. Je citlivý a vnímavý, občas trochu vyplašený, jindy se zase chová bezelstně jako kotě… Prostě má své libůstky. Semiš bude potřebovat zkušeného a trpělivého majitele, který mu dá dost času na to, aby si v novém domově zvykl, a zároveň bude ochoten věnovat mu dost času. A hlavně – majitele, kterého bude mít jen pro sebe a nebude se o něj muset dělit s jinými zvířaty.

Semiš na Facebooku
 

CHRONOLOGICKY

29. 3. 2019
Semiše a jeho spolubydlící Žemličku jsme převzali do péče 26. 3. 2019. Semiš je orientální kocourek s průkazem původu. Od kotěcího věku žil s kočičkou Žemličkou a svou rodinou v domku na okraji Prahy. Údajně býval občas žárlivý, někdy i trochu nervák, ale jinak prý spokojený domácí mazánek. A pak se to celé nějak nějak zvrtlo… Detaily vynecháme, netýkají se koček, ale jejich majitelů. Semiše a Žemličku jsme přijímali na základě akutní prosby s tím, že od dalšího dne nebudou mít kde bydlet a skončí na ulici. Evidentně neměli moc ideální podmínky už nějakou dobu před příjezdem k nám. Přijeli vyhublí a naprosto vystresovaní. Semiš s vykousanou srstí po těle a bulkou na zádech. Na obšírnější prohlídku, natož na návštěvu veteriny, zatím ale není vhodná doba, oba jsou vystresovaní, jsme rádi, že po několika dnech konečně začali jevit zájem o jídlo… Veterina přijde na řadu až poté, co se oba trochu uklidní.

22. 4. 2019
Semiše jsme 30. 3. 2019 přestěhovali z dočasného depozita v Praze 4 (kde zůstala Žemlička) k nám na základnu. Jeho boule na zádech nám dělala starost, i sama původní majitelka připustila, že se v poslední době zvětšila. Semiš si v tom místě často vykusoval chlupy a bylo zřejmé, že o bouli ví, takže jsme vyrazili na veterinu. Ukázalo se, že se naštěstí jedná jen o zanícenou mazovou žlázku. Ale protože Semiše to evidentně rozčilovalo a nedalo mu to pokoj, dohodli jsme na zákroku, dokud je u nás, ať si ty nepříjemné věci s sebou do neodnáší do nového domova. Zákrok proběhl bez problémů, ovšem pooperační péče byla velmi náročná. Samozřejmě bylo nutno zajistit, aby si Semiš nevytahal po zákroku stehy. No, první košilku (viz foto) roztrhal během pár hodin. Límec, který dostal na veterině jako náhradní řešení, rozkousal na malé kousíčky za jednu noc. Takže první dva dny vyžadoval neustálý dozor, včetně noci. Jakmile se podařilo obstarat speciální košilku – něco na způsob volnější svěrací kazajky – už bylo možno ho nechat pár hodin bez dozoru a aspoň se vyspat:-) Ale i z této speciální košilky se dokázal občas vyvléknout… Byl to trochu boj, ale stehy zatím drží a v nejbližší době je budeme moci vyndat, to už nějak vydržíme. Jakmile budou stehy venku, dáme Semiše do nabídky a budeme pro něj hledat nový domov. Až na tu bulku vypadá zdravě, i krevní testy vyšly – vzhledem k věku – zcela uspokojivě.

30. 4. 2019
Semiš hledá nový domov. Pooperační jizva na zádech se krásně zahojila a od té doby, co jsou stehy venku, už Semiš naštěstí nic neřeší. Najel zase na svůj původní stereotyp. Většinu dne je zašitý na skříni, jen tak odpočívá v iglú nebo pozoruje z okna ptáky na stromě… dokáže tak trávit celé hodiny. Občas se ale snese na zem a vypadá to, že je s námi moc rád.

11. 5. 2019
Semiš děkuje za dárek, který získal v jarním Kočičím přání (5.–20. 5. 2019).

26. 5. 2019
Semiš odjel do nového domova. Odjezd se nakonec poněkud opozdil, ale dnes byl Semiš konečně „vyskladněn“. Se svou novou rodinou bude žít v Pardubicích. V tomto regionu máme poměrně šťastnou ruku, pokud se adopcí týká, a tak věříme, že to vyjde i Semišovi. Za jeho adopci velmi děkujeme

29. 6. 2019
Semiš se nám z nového domova po pěti týdnech vrátil. Když jsme ho vypravovali do Pardubic, věděli jsme my i nová rodina, že to s ním nebude jednoduché. A opravdu nebylo, i když trochu jinak, než jsme čekali. Semiš odjel do rodiny, kde žijí tři společenské a hodné orientálky. Paní majitelka, která má tudíž s orientálkami zkušenosti, nabídla domov Semišovi v naději, že se ve společnosti přátelských a zabydlených kočiček v domácnosti lépe zorientuje. Po pár týdnech, kdy jsme ho u nás v depozitu mohli pozorovat, nám přišla nabídka jako velmi vhodná. Ačkoliv jsme Semiše nabízeli původně jako jedináčka, čím déle tu byl, tím víc bylo zřejmé, že je velmi společenský a že co se týká mazlení a potřeby fyzického kontaktu, je i přes tu svou lekavost a zálibu ve schovávání víceméně nenasytný. A Semiš se zabydlel velmi rychle, brzy si zvykl, pohyboval se po celém domě, nebál se ani hlučnějšího vybavení domácnosti typu pračka… Kočičky si na něj také zvykly, takže všechno probíhalo velmi nadějně. Jenže – jak se Semiš začal cítit pevný v kramflecích, začal mít potřebu si své postavení upevňovat. Zkrátka začal značkovat. Situaci jsme s novými majiteli rozebírali mnohokrát, byli jsme s nimi v každodenním kontaktu. Ale ke zlepšení nic nevedlo. S novými majiteli jsme se shodli, že za značkování nemůže nečistotnost, ani stres, ale prostě jen Semišova potřeba upevňovat si hierarchii. A tak se nám Semiš vrátil, tentokrát ho budeme nabízet opravdu jen jako jedináčka.

27. 7. 2019
Semiš je od 21. 7. 2019 v novém domově. Záměrně oznamujeme až po týdnu, neb jsme vyčkávali, co se bude dít. Semiš má silné sklony ke značkování teritoria, což zdaleka ne každý majitel zvládne, navíc bude bydlet s fenkou a my netušíme, jak se „popere“ s touto spolubydlící. Zatím to ale vypadá nadějně – pokud se zadaří, Semiš se uklidní a novému majiteli nedojde trpělivost:-), zůstane bydlet v rodinném domku na Říčansku. V opačném případě se vrátí k nám, což si samozřejmě nepřejeme, ale po předchozí zkušenosti to vyloučit nemůžeme

10. 8. 2019
Semiš opět hledá nový domov. Ani druhý pokus nevyšel. Pravda, zabydlel se celkem rychle a bez problémů a ukázalo se, že pokud je v domě jako kočičí jedináček, neznačkuje. Jenže nastal nový problém – po několika dnech oťukávání, kdy se soužití jevilo jako schůdné, začal útočit na domácí fenku, která je podle majitele velmi hodná a naprosto submisivní. Semiš se ji prostě snažil vyhnat z nové nabytého teritoria… Nakonec museli majitelé byt rozdělit, neboť další kontakty vyhodnotili jako nežádoucí – chudák fenka byla ze Semišova nepřátelství velmi vystresovaná. Takže hledáme znovu, tentokrát jen do domácnosti, kde žádný kočka ani pes (a nejlépe ani další zvířátka:-) nežijí. Zatím zůstává v rodině nových majitelů, protože ho nemáme kam přijmout – „jednolůžkové“ pokoje máme momentálně obsazené. U dosavadních majitelů má svůj pokojík a čeká, až ho budeme moci přijmout, nebo, stane-li se zázrak, odejde do dalšího domova

30. 8. 2019
Tak k zázraku došlo poměrně rychle, trvalo jen 20 dní, než Semiš – už potřetí – našel nový domov. Samozřejmě napjatě čekáme, jak to dopadne – pokud vše bude fungovat, bude žít se svou paničkou v bytě v obci nedaleko Prahy. Tentokrát to bude zvířecí jedináček, takže doufáme, že to obě strany zvládnou a Semiš se k nám už stěhovat nebude:-)  
 

Z NOVÉHO DOMOVA II (zprávy jsou řazeny od nejstarších po nejnovější)

6. 10. 2019 jsme dostali další sms z nového domova.
Dobry den do Kocourkova. Tento vikend probehla dalsi zkouska, tentokrate jsem vyjela na sraz rodiny. Ten jeden den Semis opet prezil, i kdyz za hromadku vytrhanych chlupu… Asi bude jeste chvilku trvat, nez zjisti ze tu opravdu nezustane nikdy dlouho sam. Ale je to zlaticko. R.

12. 9. 2019 jsme dostali další sms z nového domova.
Zdravim, Semisek je v pohode, ma se dobre, jedine, co mu asi chybi, tak je partak na jeho nocni obchuzky, ktere ja s nim absolvovat nemuzu:-) Vcera vecer si konecne trosku sam zahral s kouli z bavlnky, co jsem mu vytvorila, a takovou tu vabnicku s pericky, tu ma taky rad. Co se tyce kapsiček, tak tam dost expetimentujeme. A pristi tyden probehne velka zkouska, asi tu bude jednu noc sam. S pozdravem, R.

1. 9. 2019 jsme dostali e-mail a fotografie z nového domova.
Dobré večer, tak Vám píši pár řádek o tom, jak se Semiš má v novém domově. Cestu do nového Semišek samozřejmě promňoukal, jak jste avizovala. Naštěstí cesta nebyla dlouhá, a při vyndání z auta ještě dvakráte mňoukl, pak už ani nemukl. Očekávala jsem, že mu to bude trvat dlouho. Ale myslím že jsem zvolila správnou strategii, když jsem spoustu věcí chtěla dokončit až po jeho příjezdu (připravit mu záchod a sestavit škrabadlo), jinak bych mu asi seděla před přepravkou a přemlouvala ho. Toho ani nebylo potřeba, protože během mé práce na škrabadle – asi 30 min po příjezdu – se Semiš rozhodl vydat na obchůzku, přikrčen, ale se zájmem. Chvíli poté objevil postel, a šmejdil kolem mě, co že to dělám… O hodinu později už za mnou chodil jako pejsek, po prožitém minulém stresu naštěstí ani památky. Ani netrpěl tím, že by se musel schovávat. Kapsičku večer snědl úplně na pohodu, na záchodě taky byl. Ale v noci jsme se nevyspali ani jeden, Semiš všude desetkrát lezl a skákal. Druhý den jsme začali trénovat mé odchody–příchody. Zvládl to bravurně, pouze v této situaci se schoval, po příchodu jsem ho našla v bedně. Třetí den byl o samotě něco přes 4 hodiny, a to chrápal v posteli, jen jak jsem zaklapla vchodové dveře, se šel schovat. Ale na zavolání přišel. A úplně nejradši má, když se mu věnují obě ruce. A pokud možno i nohy:-D, dokáže být velice přesvědčivý. Pevně doufám a věřím, že vydrží být sám po mou pracovní dobu a nebude se cítit odstrčený. S pozdravem, M.R.


Z NOVÉHO DOMOVA I (zprávy jsou řazeny od nejstarších po nejnovější)

29. 5. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobre rano, pani Cetlova, Semis vcera ctyrikrat vylezl z boudicky. Uz jsem ho nemusela tak dlouho premlouvat a celkove mel oci spis zvedave nez lhostejne. Docela se zajmem koukal na D. (ktery se k nemu chova primo andelsky), dokonce kdyz mu pred boudicku polozil plysaka, na toho plysaka vystrcil pacicku. Ostatnich hracek se bud boji, nebo ho nezajimaji. Vzdy, kdyz byl venku, hodne se mazlil, ducal hlavou a parkrat me i stiskl zubama (nekarala jsem ho za to). Dokonce jednou, kdyz jsem byla u nej, vesel do mistnosti manzel, Semis to slysel, jen se prikrcil, ale neutekl! Pak se s nim mazlil taky, byt opatrneji. Celkove mam pocit, ze ma Semis z muzu vetsi strach… Kocicky jsem vcera nevodila, ackoliv mu mnoukaly prede dvermi:-D Semis pije, cura, ji kocici travu, ale do vecera jeste nejspis nejedl, byt k hovezimu prede mnou hodne cuchal. Tak uvidíme… Dnes zkusim treba zase tu kapsicku nebo sunku nejvyssi jakosti:-) Poslu Vam nejake fotky, foti se teda hodne tezko, stale odchazi ze zaberu:-D Zdravime z Pardubic. O.

27. 5. 2019 jsme dostali první e-mail a fotografie z nového domova.
Dobry den, pani Cetlova, mam pro Vas uzasne zpravy! Semise jsem rano nasla na komode v domecku, vubec se nechtel nikam nacpat!:-) Poprve se nechal pohladit, ale nevylezl. Podruhe neco mnoukl, nastavil krk a po docela kratke dobe! vylezl z boudicky, zacal do me silene ducat, vrnet, slintat, vyskocil mi na klin a o vse se otirat. Myslim, ze uz jsme kamaradi:-) Hladil si ho rano i D. a Semis se nemel k odchodu:-) Ceho se ale boji, jsou ostatni kocky, uplne se zarazil, kdyz je slysel (to byla treti dnesni navsteva) a delal, jak kdyz tam vubec neni. No, on se tu kocici komunikaci jeste musi asi naucit. Se srdecnym pozdravem VO