STANISLAV (JONATÁN) BYL VRÁCEN PŮVODNÍM MAJITELŮM 3. 1. 2016 (podrobnosti níže).

ÚDAJE O KOČIČCE
Pohlaví: kocour
Věk: ?
Kastrovaný?: ano
Očkovaný?: ne
Odčervený?: ano
Čipovaný?: ne
Handicapovaný?: ne
Podmínky: 
Stanislav na Facebooku 
 

CHRONOLOGICKY

29. 12. 2015
Stanislav byl nalezen 29. 12. 2015 na Praze 4 u jedné rodinné vily, kde se usadil a odmítal se hnout. Když si ho nálezkyně všimla, dojídal právě zbytek shnilého jablka… Kocourek byl evidentně prochladlý, snažil se dostat do domu. Nálezkyně mu dala k dispozici deku a kocourek se rozhodl u vilky bivakovat. Nálezkyně si ho nechat nemohla, ale zorganizovala převoz k nám. Protože kocourek je v celkem slušném stavu, udržovaný, domníváme se, že se jen ztratil, a tak zatím hledáme majitele. Pokud se nenajde, projde Stanislav standardní přijímací procedurou a bude hledat nový domov.

2. 1. 2016
Stanislav je u nás už šestý den a přes intenzivní sdílení na Facebooku a přes vylepené inzeráty v místě nálezu se nepodařilo najít majitele. Stanislav sice má antiparazitní obojek, ten je ale evidentně staršího data, takže dostal spot-on přípravek Advocate a zítra se půjde ukázat na veterinu na klasickou vstupní prohlídku. A pokud se původní majitel nepřihlásí do čtvrtka a smysluplně nevysvětlí, proč svého kocourka dosud nehledal, pojede Stanislav ve čtvrtek do nového domova, protože je o něj zájem:-) V pátek 1. 1. 2016 u nás byla na návštěvě rodina žijící v městečku kousek od nás, přijeli si vybrat kočičího společníka do domku. A Stanislav se snažil, hned návštěvu vítal, všemožně se vnucoval, cpal se na klín, do náruče… jistě je zvyklý na děti, protože rodina měla s sebou dva malé synky, což bývá pro řadu koček velký problém:-), ovšem nikoliv pro Stanislava – ten se tulil a motal i kolem dětí. Takže bylo vybráno a Stanislav by byl býval mohl odjet hned, ale dohodli jsme se, že kvůli veterinární prohlídce a i kvůli potenciálnímu původnímu majiteli, kterému jsme tak prodloužili lhůtu, kdy se může přihlásit, si Stanislava ještě necháme. Rodina to nesla těžce, přáli by si ho mít doma hned, ale důvody chápou. To ale není nic proti tomu, jak to nese Stanislav – od té doby, co potenciální majitelé odjeli, je smutný, fňuká víc, než předtím, prostě je nešťastný… A my pochopitelně chceme, aby byl šťastný.

3. 1. 2016
Tak původní majitelé se našli a Stanislav, neboli Jonatán, jim byl dnes vrácen. Bohužel předání neproběhlo zrovna podle našich představ, a tak, abychom se vyhnuli případným nedorozuměním, uvádíme pro jistotu celý vývoj událostí.

Dnes, 3. 1. 2016 v 11.19 hod. volala do azylu paní B. S. s tím, že je u nás jejich kocour Jonatán. Její manžel kdesi zahlédl inzerát s kontaktem na nálezkyni, oslovil ji a nálezkyně mu dala kontakt přímo na Kocourkov. Z telefonátu s pí B. S. vyplynulo, že již cca 5–6 dnů (později vyšlo najevo, že už od 28. 12. 2015) postrádají kocoura Jonatána, kterému jsou asi dva roky a je krátce po kastraci. Asi před měsícem se přestěhovali z městského bytu do domku na Praze 4. Kocourek prý v nové lokalitě chodil bez problémů ven, vždy se tak za 2–3 hodiny vrátil domů. V minulém týdnu se ale nevrátil. Majitelce to bylo divné, obvolala známé veterináře a dozvěděla se, že kocourka mohlo přejet auto, mohl se zaběhnout, může být u někoho doma a prý má vyčkat. Její synek je prý na kocourka velmi fixovaný, kocourka hledali, chodili po okolí, volali, zda se Jonatán neobjeví. Žádných plakátů či cedulek oznamující nález kocourka si však nevšimli a sami také žádné plakáty či cedulky nevyvěšovali. O vyvěšení plakátu prý začala uvažovat až dnes. Již během tohoto prvního telefonátu jsme namítli, že pouštět původně bytového, a tudíž nezkušeného kocoura, bez dozoru ven v tak krátké době po přestěhování je nezodpovědné, stejně jako začít uvažovat o vylepování plakátů oznamujících ztrátu až 6. den po zmizení kocoura. Paní B. S. uznala, že tuto záležitost v panice poněkud zanedbala, ale že by ráda, kdyby se kocourek vrátil domů. Ujistila jsem paní, že se dohodnu s nálezkyní, která kocourka dovezla, a že se domluvíme na předání. Paní jsem zároveň ujistila, že takto zodpovědná péče o kočku nevypadá, a pokud budou v tomto „režimu“ pokračovat, o kocourka brzy přijdou.

Po tomto telefonátu jsme zvažovali, zda kocourka vracet, neboť ujišťování paní B. S., že si svou nezodpovědnost uvědomuje a že své chyby v péči o zvíře napraví, můžeme, ale nemusíme brát jako zcela důvěryhodné, zvlášť když – pokud kocourka vydáme – nebudeme mít žádné „páky“ na to, jak zajistit, aby se péče o zvíře skutečně vylepšila. A o kočky nám jde v Kocourkově především… Nicméně z právního hlediska má majitelka na vrácení kocoura nárok, pokud prokáže, že se skutečně jedná o její zvíře.

Paní B. S. jsme tedy dalším telefonátem sdělili, že jí kocourka pochopitelně vrátíme a že se na termínu vrácení ještě domluvíme, protože jsme soukromý azyl založený na práci dobrovolníků, tudíž nemáme žádné úřední hodiny, zato máme spousty další práce. Paní bylo také sděleno, že zvíře předáme jen na základě předávacího protokolu, kde budou uvedeny kontaktní údaje a kde se paní zaváže k řádné péči o zvíře včetně toho, že nebude kocourka pouštět bez dozoru ven, dokud se v okolí nevyzná. A k ověření totožnosti budeme požadovat občanský průkaz. Paní B. S. se ptala, jakým právem toto požadujeme – ujistili jsme ji, že se jedná o standardní proceduru a že takto postupujeme u všech zvířat, která vydáváme novým majitelům. Zároveň jsme paní upozornili na fakt, že kocourek byl odčerven a dostal antiparazitní spot-on Advocate a že bychom považovali za slušnost, kdyby alespoň tyto náklady (ve výši stokorun) uhradila. Chtěli jsem se také domluvit na datu předání – nabídli jsme, že kocourka lze dovézt do místa jejího bydliště v pondělí 4. 1. 2015 kolem poledne. Paní souhlasila s tím, že si přesnou hodinu předání ještě potvrdíme.

Tím ovšem celá story nekončí, zakrátko paní volala znovu, že se informovala v útulku, kde jí bylo sděleno, že jsme povinni vydat kocoura okamžitě, jakmile si pro něj přijede. Správně jsme měli při nálezu kocoura zavolat odchytovou službu, která by ho odvezla do útulku v Měcholupech. Bohužel kocourka do azylu předala jeho nálezkyně, takže paní bylo doporučeno, že pokud se jí postup nálezkyně nelíbil, nechť si promluví s nálezkyní. Paní trvala na tom, že si pro kocourka přijedou ihned a že si s sebou berou zástupce veterinární správy a policie. To, že máme naplánovaný jiný program a že by se více hodil prvně domluvený termín, tzn. pondělí 4. 1. 2016 okolo poledne, odmítla vzít na vědomí.

3. 1. 2016 v cca 15.30 hod. paní opět volala, že jsou kdesi na cestě a kde prý jsme my… OK, když je tedy na cestě, ať přijede, ale připraví si občanský průkaz k ověření totožnosti. Paní sdělila, že občanský průkaz v žádném případě nepředloží. Ano, Kocourkov samozřejmě nemá právo předložení občanského průkazu žádat, nicméně žádný slušný zájemce o zvíře s tím nikdy neměl problém… Jak jinak můžeme zjistit, že kontaktní údaje v předávacím protokolu nejsou smyšlené? Paní jsme tedy sdělili, že s takovým jednáním nesouhlasíme a že nemá smysl, abychom se zdržovali navzájem. Pokud kocourka chce, nechť skutečně dorazí se zástupcem Policie České republiky, protože kocourka vydáme jen na výzvu Policie ČR, která za jeho předání do rukou paní B. S. převezme plnou odpovědnost.

Okolo 16 hod. paní s rodinou dorazila před sídlo našeho azylu. Bez zástupce veterinární správy, bez Policie ČR. Zato s občanským průkazem, který bez problémů předala, abychom si z něj opsali vše, co potřebujeme. Jako důkaz, že Stanislav je skutečně jejich Jonatán, ukázala na mobilu dvě videa, kde si Jonatán hraje s jejich psy. Ano, podle videa bylo zřejmé, že Stanislav je skutečně Jonatán. Takže jsme kocourka předali, aniž by paní majitelka uhradila jakékoliv náklady spojené s péči o kocoura. Naopak si paní postěžovala, že kvůli zvířeti musela vážit cestu z Prahy až k nám. Na námitku, že tuto cestu už absolvovala (v opačném směru) nálezkyně Jonatána ve snaze dostat kocourka do tepla a do bezpečí, paní opáčila, že naší povinností bylo předat kocourka do Měcholup… Jonatán byl tedy nakonec předán původní majitelce za těchto pohnutých okolností, které zde uvádíme proto, že paní majitelka nebyla s naší rolí v celé záležitosti spokojena a je možné, že někde zveřejní svou verzi celé události.