MICINA ALIAS SLEČNA TRIXIE OPUSTILA TENTO SVĚT 30. 11. 2016 (podrobnosti níže).

ÚDAJE O KOČIČCE
Pohlaví: kočka
Věk: 17 let
Kastrovaná?: ano, 21. 4. 2015
Očkovaná?: ne
Odčervená?: ano
Čipovaná?: ne
Handicapovaná?: ano, cukrovka
Podmínky
Slečna Trixie (Micina) na Facebooku 
 

CHRONOLOGICKY

9. 2. 2015
Laura (v původním domově Lauryna), Izák (v původním domově Lizák), Micina a Pepinka (v původním domově Pipina) jsou kočičky, které jsme dnes přijali od jejich majitelky – ta se o ně už nadále nemůže starat. Převzít kočičky do péče nemůže ani rodina majitelky, a tak jsou kočičky u nás. Dosud žily všechny jen v bytě, o ten teď ale majitelka přijde. Kočičky nejsou zrovna v dobrém stavu, majitelka péči už evidentně nezvládala. Všechny mají uši plné letitého svrabu, nekvalitní srst a nedobrý výživový stav způsobený nekvalitní stravou. Všechny jsou také ve stresu. Kočky – kromě kocoura Izáka – nejsou kastrované. Uvidíme, co přinesou další dny.

10. 2. 2015
Dnes Micinka vylezla z úkrytu, potřebovala dlouho mazlit a pak baštila. Bozita – šťavnaté a voňavé, to by šlo… Ale aby vůbec něco snědla, musela jsem Izákovi přistrčit extra talíř vedle. Ten je mimořádně při chuti – v původní domácnosti to asi fungovalo tak, že nejdříve pojedl Izák a co zbylo, to si rozdělily Laura, Micina a Pepinka… a vzhledem k tomu, že Izák zbytky nenechává, často na ostatní asi nic nezbylo… Jinak Micinčin zdravotní stav nic moc, dle očekávání – chrčí, zvláštně kulhá, zoubky evidentně bolí… ovšem před ošetřením zubů budeme muset nejdřív nechat odebrat krev…

18. 2. 2015
Tak dle očekávání nám vyšetření krve mnoho radosti a naděje nepřineslo… Micinka má občasné návaly vlčího hladu, nadměrně pije a močí, je ve špatném výživovém stavu, má nekvalitní srst, zahnilé zuby, nánosy svrabu v uších, rýmu, téměř neslyší, divně se pohybuje… Na základě odběru krve jsme zjistili, že Micinka má cukrovku a většina neduhů, které ji trápí, má spojitost právě s cukrovkou. Hodnoty jsou bohužel nebezpečně vysoké, takže Micinka bude na dietě a zároveň musíme aplikovat inzulin. Na rýmu dostala antibiotika, svrab v ouškách řešíme, čistíme atd., ale nánosy svrabu jsou letité, takže to bude na dlouho – odtud také možná pramení ta hluchota. Problém jsou zuby, bolí ji, ale to teď musí počkat – ošetření zubů v narkóze teď v tomto stavu rozhodně nemůže podstoupit. Je hodně slabá, hodně spí… Navzdory nulové péči se dožila poměrně vysokého věku, ovšem teď je vyčerpaná… Původní majitelka ji nenechala vykastrovat, takže ji trápily časté říje… Naštěstí pro Micinku, pokud bychom použili přirovnání z humánní medicíny, musíme konstatovat, že Micinka už je značně senilní:-) Počáteční šok z nového prostředí rychle překonala a teď už zřejmě asi ani nevnímá, že změnila prostředí, chová se, jako by tu byla odjakživa. Bez problémů se také nechá ošetřovat, čistit ouška, podávat léky… Potřebuje se hodně mazlit a hodně spát – je to prostě takové miminko:-) Na rozdíl od ostatních ale změnu prostředí nese paradoxně díky věku nejlépe.

22. 3. 2015
Velmi děkujeme za alimenty i příspěvky pro Micinku, zejména za dietní paštičky. Micince moc chutná. Tato žravost byla důvodem k podezření, zda netrpí i některým onemocněním štítné žlázy, ale ta se ukázala v normě. Navíc se při čtvrteční návštěvě ukázalo, že cukr v krvi je také v normě! Takže dieta a perorální antidiabetika jí snad budou stačit. Takže samé dobré zprávy, až na ty hnijící zuby, které je potřeba co nejdříve ošetřit. S narkózou jsme ale chtěli počkat, až se Micinin stav stabilizuje. V pátek v noci se jí ale kus stoličky zapříčil v tlamě tak, že nemohla tlamčku zavřít a ani jíst, což je u diabetika samozřejmě špatně, takže nakonec musela do narkózy dřív, než jsme plánovali. Pan doktor toho tedy využil k ošetření celé ústní dutiny. Micinka narkózu bez úhony přežila, jen dostala obrovský hlad, snědla toho tolik, že jsme se obávali, že pojedeme zpátky s prasklým břichem:-) Ale Micinka se po narkóze dospala a najela na svůj běžný režim. Zatím nevíme, zda pro ni budeme – vzhledem k věku a handicapu – hledat nový domov. Abychom mohli říct, že je cukrovka stabilizovaná, bude muset být na dietě déle, a tak časem uvidíme.

22. 4. 2015
Tak máme pár novinek. Zaprvé – Micinka dostala přezdívku Slečna Trixie. Ona stejně slyší jen to, co chce, takže je to jedno:-) Ačkoliv její chování vykazuje všechny známky stařecké senility, podezíráme ji, že – stejně jako v případě hrdinky z knihy Spolčení hlupců, po níž má Micinka nové jméno – někde tam uvnitř pracuje bystrý mozek a s tou senilitou to tak jednoduché nebude… Je to liška podšitá a chvílemi docela nevypočitatelná. Je tu moc spokojená. Doslova si vyřvala pohyb po celém domě a chodí už i ven. Dál než pár metrů od baráku stejně „nedošmajdá“, takže jsme v jejím případě učinili výjimku. Velmi zvláštním způsobem se zařadila do smečky našich domácích koček, chodí volně mezi nimi. Naše kočky ji berou jako mimozemšťana, jakoby to vůbec nebyla kočka. Většinou jí jdou z cesty. A ona si až na výjimky nikoho nevšímá. Chodí si, kudy chce, chvíli ji to baví, pak se vrátí do svého apartmá a lehne si… Občas mívá pocit, že se ztratila, a to se pak ohlásí hlasitým řevem, takže není problém ji najít:-) Když přijde návštěva, Micinka se okamžitě běží schovat za stůl, kde je potichu jako myška, dokud není vzduch opět čistý. Zdravotně se celkem drží, dietu baští spolehlivě. Kdyby měla možnost ukrást kdekoliv cokoliv nedietního, neváhá ani vteřinu. Ale už jsme to vychytali – možnost dostat se k něčemu nedietnímu nemá. Léky se také daří podávat, takže cukrovka je stabilizovaná. Dlouho jsme zvažovali, zda ji nechat kastrovat, v jejím věku a s její diagnózou je každá operace riziková, ale má dost časté říje, které ji vyčerpávají, a tak jsme nakonec ke kastraci přistoupili. Micinka ji podstoupila včera, ukázalo se, že to byl dobrý krok – měla zánět dělohy. Z narkózy se probrala dobře, i když hodně spí – dobíjí baterky.

16. 5. 2015
Micinka děkuje za dietní vaničky Animonda Integra Protect Diabetes, které získala v rámci Kočičího přání (proběhlo 1.–15. 5. 2015).

20. 5. 2015
U Slečny Trixie toho moc nového není. Což je dobře. Trixie se drží, baští svou dietu, užívá léky. Přes den hodně spí, šmajdá po domě, občas zajde i ven na sluníčko. Většinou je klidná, konflikty nevyhledává, ale má ráda, když jí jdou všichni z cesty. Čas od času ji ale popadne rapl, a to z ní jde strach. Za mohutného řevu pak zfackuje každého, kdo se připlete do cesty. Pak se zase uklidní a jde si po svém. Návštěvy ji většinou vůbec nezahlídnou. Schová se hned, jak zaslechne cokoliv podezřelého. A podezřelé je všechno, co je cizí. Když ale cítí „čistý vzduch“, pohybuje se tu zcela volně a vypadá docela spokojeně.

2. 6. 2015
Trixie teď bojovala s virózou, rezerv bohužel už tato stařenka moc nemá, takže jakákoliv podobná „příhoda“ může být zajímavá… Tentokrát se z toho ale zase dostala a už se zotavuje. Hodně spí a odpočívá, když je venku slušné počasí, což znamená hlavně teplo, sucho a bezvětří, chodí do zahrady, jinak se ale drží doma…

1. 12. 2015
U Miciny alias Slečny Trixie jsme dlouho neaktualizovali profil… Takže – v létě během veder měla několikrát krizi, vedra jí prostě nesvědčila. Odmítala jíst, což je při diabetu velký problém… Zpočátku diabetickou dietu dodržovala naprosto vzorně, ale pak se rozhodla, že už jí dieta nechutná a nic na světě ji nedonutilo, aby v dietě pokračovala. To je pak těžké… Nicméně, pan doktor jí upravil terapii přímo na míru – a nějak to tedy funguje… Je to už stařenka, hodně spí, síly jí ubývají. Chřadne a slábne, srst už má ošklivou. Ale pořád má dost síly na to, aby si mezi ostatními zjednala pořádek a hnala každého, kdo by se odvážil jí zkřížit cestu, když nemá náladu. Je to potvůrka. Jak dlouho tady ještě s námi bude, těžko říct. Každopádně je spokojená, pravidla si diktuje sama, mazlí se, když chce, spí, když chce, chodí si, kam se jí zachce… Většinu dne prospí a v podstatě vstává jen tehdy, když si jde hledat lepší pelíšek, v tom je mistr:-) Nedávno přeci jen našla místo, kde ještě nespala – na kuchyňské lince pod stropem máme ošatku, kam se občas některá z našich kočiček „zašije“. Ostatní kočičky do ošatky skákají shora přes podestu, Mici už má ale slabé zadní nohy, a tak to na skákání moc není… ale jak je vidět na fotu, dožene to předními tlapkami:-)

25. 12. 2015
Micinka děkuje za dárek z vánočního Kočičího přání, které se konalo 15. 12. 2015–6. 1. 2016.

7. 2. 2016
Micinka za poslední dva měsíce hodně sešla, síly ji pomalu, ale jistě opouštějí. Hubne, srst se z ní drolí, špatně jí, je slaboučká, unavená, vyčerpaná. Hodně spí, vstává jen k jídlu, chuť k jídlu ještě má, i když už moc nejí. Obáváme se, že její čas se pomalu krátí… Cca jednou týdně jezdíme za panem doktorem na údržbu, ten jí vždy podpoří injekcemi, po kterých se jí na chvíli uleví. Víc se dělat nedá. Léta zanedbávaná cukrovka si vybírá svou daň. A k tomu požehnaný věk 16 let… Zatím je ale stále na světě ráda, netrpí, bolesti nemá, jen je prostě hodně slabá. Rádi bychom, aby se dožila ještě sluníčka a mohla si aspoň na chvíli zdřímnout na zahradě, jak to má ráda, ale obáváme se, že tohle už se jí nepoštěstí:-(

2. 5. 2016
Tak Trixie se jarního sluníčka přece jen dočkala, jak je vidět na fotu. Sebrala poslední zbytky sil a šla se projít ven. Z toho máme radost, ovšem jinak to jde z kopce a Micinin odchod je záležitostí dnů… Odchází jí slinivka, ledviny, zlobí ji trávení, organismus je celkově vyčerpán, síly docházejí. Je to křehoučké stvoření, které drží pohromadě snad už jen její silná vůle… Párkrát už přišla krize a očekávali jsme konec, ale Micinka se s pomocí pana doktora zase dala dohromady – ona tu prostě ještě chce být. Snažíme se jí dopřát všechno, co můžeme, spoustu mazlení a samozřejmě veterinární péči. Kromě spaní a jídla je mazlení její nejoblíbenější činnost, zdá se, že se vrací do kotěcích let… Většinu dne tráví na křesle, do výšek už se nedostane. O víkendu se vydala i ven a prošla se svými oblíbenými stezkami, ovšem následující den celý prospala, byl to pro ni prostě velký výkon. Vyčerpané tělíčko už opravdu odchází, ale dokud tu s námi Micinka chce být, uděláme všechno proto, aby to dokázala.

8. 8. 2016
Trixie dále chřadne a slábne, ale díky své nekonečné vůli a našemu panu doktorovi je stále mezi námi… Jsou dny, kdy je na tom hůř a kdy nevěříme, že ji ráno ještě nalezneme živou. Nedělají jí dobře vedra a předbouřková dusna. Ale pak zase jakoby ožije. Pokud to její stav dovolí, ráda se projde po zahrádce, opravdu jen kousek, nejlépe dvakrát denně obejde zahrádku a zbytek dne prospí a nabírá síly na další „výlet“:-) Pravidelně dostává léky, ráno i večer, pícháme inzulín. O dietě bohužel nemůže být ani řeč, sama si určuje, co bude jíst. Ale když je ve formě, dokáže toho slupnout docela dost. Na ostatní kočky ještě občas pouští hrůzu, nikdo se jí sice nebojí, ale všichni ji tak nějak respektují. Onehdá nás ale opravdu vystrašila – přišla večer hodně nečekaně a rychle prudká bouřka a Trixie byla zrovna na zahrádce. Když se spustila bouře, rozběhla se k nejbližšímu obydlí, bohužel zrovna ne k našemu:-) Našly jsme ji až po dlouhém hledání, promoklou na kost, naprosto zmatenou… kupodivu to ale přečkala bez újmy na zdraví i psychice – druhý den vyšla na procházku zase:-) Trixie tu s námi vydržela dlouho – vzhledem k věku a diagnóze je to úctyhodné. Držíme jí palce, ať si ještě podzim života řádně užije:-)

15. 11. 2016
Je to neuvěřitelné, ale Trixie je stále mezi námi… Trixie dokáže úžasně zmobilizovat síly, které jí ještě zbývají, i když je slaboučká jako věchýtek. Těžká cukrovka, nemocná slinivka (a na ní při nedávném vyšetření zřetelný novotvar, patrně nádor), téměř nefunkční ledviny i játra… Její tělíčko drží „vcelku“ jen díky údržbě našeho pana doktora a její nezlomné vůli a chuti žít. Dlouhé babí léto si užila, chodila ven i dvakrát denně – ne daleko, jen pár metrů okolo záhonků. I to ji fyzicky vyčerpalo na zbytek dne, ale psychicky pookřála. Teď už ven nechodí. Pravda, chůze už jí dělá potíže. Většinu dne tráví ve svém pelíšku, misky má hned vedle. Na WC si dojde, ale jinak silami neplýtvá. Většinu dne prospí, když nespí, řekne si o mazlení. V posledních dnech se navíc ke všem neduhům přidaly i plíce. Víc pro Trixie udělat nemůžeme, má veškerou podpůrnou péči, kterou může mít. Ale organismus je totálně vyčerpaný. A Trixie to ví. Tělíčko je bolavé, křehké a slabé. Ale zatím má stále chuť k jídlu i chuť se pomazlit. Nenecháme ji trápit se „přesčas“, ale zatím má ještě chuť žít, i když je to zřejmě už jen otázkou dní… Stále ji sledujeme, a až se ona nebo někdo tam nahoře rozhodne, že už to tady mezi námi nemá smysl, věříme, že se dokážeme důstojně „rozejít“. Zatím děkujeme všem, kteří na Trixie myslí a posílají jí na dálku energii.

30. 11. 2016
Slečna Trixie nás navždy opustila. Už několik měsíců jsme její odchod očekávali doslova každým dnem, ale Trixie nás vždy znovu a znovu překvapovala svou vůlí. Žádné tělo ale není nesmrtelné a jednoho dne prostě síly opravdu dojdou…