Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hlaváček (Žahour)

HLAVÁČEK NAŠEL NOVÝ DOMOV 11. 11. 2018 (podrobnosti níže).

ÚDAJE O KOČIČCE
Pohlaví: kocour
Narozen/a: cca srpen 2018
Kastrovaný/a?: ne
Očkovaný/á?: zatím ne
Odčervený/a?: ano
Čipovaný/a?: ne
Handicapovaný/a?:  
Podmínky: 
Hlaváček na Facebooku
 

CHRONOLOGICKY

27. 10. 2018
Cesmína, Iris a Hlaváček jsou koťata, která namnožili bezdomovci v bývalém vokovickém zahradnictví. Přebírali jsme je v pátek 26. 10. 2018 od paní Soni Thomové, která se dlouhodobě a s podporou dalších dobrovolníků a organizací (Cat World a Psí život) v dané lokalitě angažuje s cílem omezit neřízené množení koček. A těm již narozeným zajistit aspoň základní péči a kvalitní stravu do doby, než se pro ně najdou nové domovy. Všechno proběhlo jaksi narychlo, bezdomovci nejsou vždy svolní „své“ kočičky vydat, a tak když už se zadaří, je třeba neváhat a brát. Hlaváček je díky průběžnému odčervování a kvalitní stravě, kterou dobrovolníci zajišťují, ve slušné kondici. Všechna koťátka jsou navíc socializovaná, kontaktní, mezi sebou nekonfliktní. Nyní jsou v karanténě.

11. 11. 2018
Cesmína odjela s bratříčkem Hlaváčkem do nového domova. Padli do oka mladým manželům se dvěma dětmi z Prahy – poohlíželi se po kočičích kamarádech do bytu. Už se zabydlují a zprávy jdou dobré – žádná tréma se nekoná. Za prima domov pro Cesmínu a Hlaváčka velmi děkujeme!nbsp;
 

Z NOVÉHO DOMOVA (zprávy jsou řazeny od nejstarších po nejnovější)

23. 12. 2021 jsme obdrželi další e-mail a fotografie z nového domova. Text e-mailu je k dispozici na Cesmínině profilu, fotografie jsou součástí Žahourova (Hlaváčkova) fotoalba.

24. 12. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.

21. 12. 2020 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Milá paní Cetlová, zdravíme Vás opět před Vánoci, a vzpomínáme, že už jsou to více než dva roky, kdy jsme si v listopadu 2018 od Vás přivezli půlroční kočičku Cesmínku a tříměsíčního kocourka Žahourka (pod původním jménem Hlaváček). Oběma chlupáčům se u nás výborně daří a dávno se stali neodmyslitelnou součástí rodiny. Jsme rádi, že jsme si je vzali oba, protože si spolu často hrají, tulí se k sobě, vzájemně si čistí kožíšky a s dupotem se honí po bytě – často i s naší králičicí Rozinkou. Ve dvou je jim vždy veselo. Naši kluci rádi skládají Lego, jehož dílky se občas někam zakutálejí, a tak kočky mají po bytě vždycky k dispozici nějakou plastovou kostičku, kterou můžou s rachtáním prohánět sem a tam – nejraději ve tři ráno. Velmi si oblíbily i pingpongový míček. Součástí večerní rutiny je proto posbírání všech drobností, se kterými by kočky mohly hrát fotbal; jinak je noční budíček zaručený:-) Manželka už přestala láteřit na kočičí chlupy na vyžehleném prádle; přes vaničku s prádlem odloženou na vrchu skříně přehodíme hebkou deku a spokojenost je na všech stranách:-) Podobně už moje velmi pořádkumilovná choť téměř rezignovala na pravidelné slídění kočkovitých šelem po kuchyňské lince – pod podmínkou, že většina jídla už je uklizená. Labužnické vylizování omáček (nejsou-li pikantní) je u nás většinou s bručením tolerováno. Žahourek se v tomto ohledu chová ještě celkem zdrženlivě, ale Cesmínka je lovkyně první kategorie. Kdykoliv manželka krájí syrové maso, Cesmínka stojí u kuchyně se zvrácenou hlavičkou a vytřeštěnýma očima, pak se postaví na zadní s předníma tlapičkama nataženýma až k desce a musí dostat svůj desátek. Kočičí „kapsičky“ konzumuje spíš ze zdvořilosti; lačně se však vrhá na jakékoliv „lidské žrádlo“ – maso i přílohy. Pochutnala si na kousku třené bábovky a nedávno oba společnými silami vytáhli ze sáčku piškot a schroupali ho. Vrcholným Cesmíniným zážitkem byla chvíle, kdy ji manželka přistihla, jak od chvilkově opuštěného stolu prchá do předsíně s čerstvým šunkovým toastem v tlamičce a triumfálním výrazem ve tváři! Když jí manželka tuto pro kočky opravdu nevhodnou potravu vytrhla, Cesmínka na protest zavrčela jak tygřice! Posílám ilustrativní fotografie z naší zvířecí domácnosti. Některé záběry jsou z chalupy mých rodičů, kteří se o kočky starali během tří srpnových týdnů naší dovolené: kočičky byly bezpečně zavřené ve velkém domě a občas se šly na vodítku projít na zahradu. Žahourek zůstává miláčkem celé rodiny, ač největší lásku nadále projevuje mé choti, k níž se před spaním přibližuje s hlasitým předením a pokouší se usnout obtočen kolem jejího krku, přičemž vytrvale ignoruje sebedůraznější žádosti o soukromí. Cesmínka byla dlouho oddaná jen našemu staršímu synkovi Jarýskovi; kdykoliv se nějakým omylem v roztržitosti přiblížila k manželce, na poslední chvíli se vždy s trhnutím zarazila a uháněla pryč. Až během posledních měsíců se s manželkou sblížila a zvykla si spát jí na peřině u nohou. Dokonce za tím účelem začala dělat přerývané pokusy o předení, což nikdy nemívala ve zvyku: manželka sice říká, že Cesmínce přitom hlas přeskakuje jak rozhrkaná Tatramatka, ale není pochyb o tom, že od Cesmínky je to velký výkon a projev kočičí spokojenosti. Žahourek je obratný a hlavičku má plnou ztřeštěných nápadů – stále někam leze a co chvíli něco shodí. Zůstal také téměř stejně upovídaný, jak býval, a co chvíli svým zamňoukáním něco komentuje. Jednou jsme ho přes půl hodiny v bytě nemohli najít, než si kluci všimli, že Cesmínka zamyšleně postává před velkou zásuvkou šatní skříně: pomohla nám bratříčka najít! Žahourek si do zásuvky zalezl, nechal se tam zavřít a spokojeně vyspával; když jsme zásuvku otevřeli, lenivě se protáhl a znuděně odkráčel. Cesmínka je naproti tomu uvážlivější, a jak se nám hezky spravila (má už přes čtyři kila), je trochu neohrabaná: kdykoliv seskočí z dvoumetrové skříně, je z toho zadunění, které zatřese domem! Povahově jsou každý úplně jiný, a skvěle se doplňují. „Chlapi jsou prostě praštění“, říkává moje manželka, „bez ohledu na počet nohou! Jedině ty ženské mají trochu rozumu…“ Milá paní Cetlová, děkujeme Vám za tento dar dvou zvířecích společníků, kteří denně obohacují a zpestřují náš rodinný život! Přejeme Vám klidné a spokojené Vánoce a hlavně hodně štěstí a zdraví do nového roku! Mnoho pozdravů Vám posílají J., P., J. a J. P.

23. 12. 2019 jsme obdrželi další e-mail a fotografie z nového domova. Text e-mailu je k dispozici na Cesmínině profilu, fotografie jsou součástí Žahourova (Hlaváčkova) fotoalba.

24. 12. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, posíláme Vám ještě krátkou zprávu o tom, jak se u nás vede Vašim koťátkům:-) Oba jsou moc roztomilí, neobyčejně přítulní a příkladně zlobiví:-) Lézt na stůl a na kuchyňskou linku jsme je neodnaučili, jsou to prostě lovci; před jídlem je tedy zavíráme do obýváku, a když se jim podaří proklouznout, nějaký ten ukořistěný kus šunky nebo párek prostě patří k chodu domácnosti. Žahourek (alias Hlaváček) už u nás přibral z původních tuším 1 200 g na dnešních 1 900 g; i Cesmínka se trochu „spravila“. Dostávají nejlepší papání a zjevně jim to svědčí. Minulý týden jsme měli doma pět dní na opatrování černou kočičku Cesmínčina věku od manželčiny kolegyně, co odjela na dovolenou; kočičky na sebe první dva dny trochu mručely, ale pak si zvykly. Vzápětí se k nám na dva dny nastěhoval padesátikilový pyrenejský horský pes Míša od mé sestry, a na toho kočky opravdu vrčely a prskaly, ale Míša je dobrák od kosti, takže to prošlo bez incidentů, nepočítám-li chvíli, kdy se Žahourek nečekaně potkal s Míšou ve dveřích a rozhodl se zachránit útěkem, v tomto případě po zácloně až pod strop, k malé radosti manželky (její milované záclony…!). Přes Úschovnu Vám opět posílám pár fotek. Přejeme Vám všichni krásné Vánoce, hodně zdraví do nového roku a radost z Vaší záslužné péče o kočičky! Srdečně Vás zdraví P.

21. 11. 2018 jsme obdrželi další e-mail a fotografie z nového domova. Text e-mailu je k dispozici na Cesmínině profilu, fotografie jsou součástí Žahourova (Hlaváčkova) fotoalba.

13. 11. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, právě jsem Vám poslal pár fotografií ze života Cesmínky a Hlaváčka v naší domácnosti:-) Až na tu poslední pocházejí všechny fotky z neděle, tj. záhy po jejich příjezdu k nám. Koťátka jsou velmi čiperná (jak je i z fotek vidět) a zabydlela se velmi rychle. Záchůdek našli oba hned a vzorně ho využívají. Snažíme se je učit, že nemají lézt na stůl a na kuchyň, což se zatím moc nedaří, protože nechceme být přehnaně přísní, snad časem… O své újmě jsem jim udělil výjimku, že smějí sedět na rohu jídelního stolu, odkud mají nejlepší výhled na klec s andulkami. Rádi také pozorují králíky, kteří z nich byli v první chvíli vyděšení a panickým dupotem zahnali Cesmínku, která se plížila ke kleci v tygřím postoji:-) Ale teď už se vzájemně v klidu prohlížejí. Společně všechny čtyři jsme je zatím nevypustili; tříletá králičice Rozinka je velká bojovnice, na každého nově příchozího si musí nejdřív zvyknout a zejména drobného Hlaváčka by teď mohla zle pocuchat. To se vyřeší časem. Tak tolik zatím pro ilustraci, že našim čerstvým přírůstkům se u nás vede dobře. Kromě Vašich hraček si oblíbili také zelené točítko a kovovou káču, se kterou hrají úplný hokej. Jsme rádi, že jsme si vzali oba: je vidět, že je jim ve dvou mnohem veseleji než jednomu samotnému – tulí se k sobě, kočkují se a společně provádějí různé lumpárny:-) Zdraví Vás P. a jejich zvířátka

11. 11. 2018, ještě v den odjezdu do nového domova, jsme obdrželi první e-mail z nového domova. Text e-mailu je k dispozici na Cesmínině profilu.