PO.NOŽKA NAŠLA NOVÝ DOMOV 26. 9. 2015 (podrobnosti níže).

ÚDAJE O KOČIČCE
Pohlaví: kočka
Věk: cca 6 let
Kastrovaná?: ano
Očkovaná?: ano
Odčervená?: ano
Čipovaná?: ne
Handicapovaná?: ano, chybí levá přední nožka, chybějící zuby
Podmínky: jako kočičí jedináček, kvůli handicapu spíše do bytu
Charakteristika: O minulosti Po.Nožky toho moc nevíme, ale je jisté, že život se s ní zatím nemazlil. V červenci 2014 ji její nálezci přivezli do měcholupského útulku s těžkým úrazem, zřejmě po kolizi s autem. Levou přední nohu se nepodařilo zachránit, a tak musela být amputována. Osud Po.Nožky dojal novou paničku našeho Oriona, a tak kočičku adoptovala. Bohužel přes veškerou snahu nové paničky se Po.Nožka do domácnosti nezařadila – kromě Oriona u paničky bydlí ještě kočička Yasminka, a jak se ukázalo, Po.Nožka se s ostaními kočkami bohužel nesnese. I po dvou měsících v novém domově vyvoláva spory, útočí, značkuje… Prostě chce mít svého člověka pro sebe. A tak se panička s těžkým srdcem rozhodla nabídnout Po.Nožku k adopci, protože v bytě 2+1 není možné držet kočičky odděleně… Po.Nožka dokáže být milá a mazlivá, pokud se jí ale něco nelíbí, pouští hrůzu:-) Je naprosto čistotná. Bohužel přišla o většinu zubů (zřejmě následek autonehody, jiný úraz, týrání…), a tak bude potřebovat měkkou stravu. Po.Nožka je zatím stále u své dosavadní majitelky, ideální by bylo, pokud by se podařilo najít nový domov přímo, bez „přestupu“ v našem azylu. Ve spolupráci se stávající paničkou připravila Po.Nožka pro nové majitele následující dopis:
Milý člověče, děkuji Ti, že to se mnou zkusíš. Říkají mi Po.Nožka, ale můžeš si mě pojmenovat, jakkoliv budeš chtít. Důležité je, aby se Ti mé jméno vyslovovalo dobře a aby se Ti vždycky, když mě zavoláš, vybavilo něco hezkého. Třeba to, že mám hebkou bílou bradičku a nejzelenější oči, jaké jsi kdy viděl. Kolik je mi let, nikdo neví (jsem opravdová dáma, víš?), jisté ale je, že jsem si za tu dobu, co jsem na světě, už hodně zlého zkusila. V červenci 2014 jsem měla úraz levé přední tlapky, který skončil otevřenou zlomeninou. Dobří lidé mě dovezli do měcholupského útulku, kde mi pan doktor nohu zkusil zachránit, ale bylo pozdě. Musela jsem se naučit běhat po třech. Jde mi to dobře – dělám všechno to, co ostatní kočky. Dokážu bleskurychle zmizet s plátkem šunky v hubičce, když ji někdo zapomene na stole, vyskočím docela vysoko, na bedýnku chodím taky bez potíží. Od Nového roku až do svého příchodu do Kocourkova jsem bydlela u paničky, která měla ještě dvě další kočky… a od té doby vím, že kamarádím jenom s lidmi. Měj si doma dvounohých kamarádů a dětí, kolik budeš chtít (aspoň mě bude mít kdo rozmazlovat), ale jinak Tě chci mít jen a jen pro sebe. Ráda a hodně jím, nejsem vybíravá, i když dávám přednost měkkému jídlu, protože mi v hubičce zbylo jen málo zoubků. Kromě kapsiček a konzerv mi chutná i uzená ryba, kousek sýra, vařené maso… a taky ráda ochutnávám plnotučný tvaroh paničce přímo z prstu. Dokážu ho takhle spořádat úctyhodné množství. Pokud se chci mazlit, líbí se mi moc a moc drbání pod krkem a za ušima. Vrnět a příst už mě dávno nikdo neslyšel (ale třeba se to díky Tobě znovu naučím), když jsem ale spokojená, tak dokážu dlouho a nahlas „vrkat“. To jsou ty chvíle, kdy budu ráda, když mě pohladíš, dáš něco dobrého a budeš prostě se mnou. Měj se mnou, prosím, trpělivost. Když se mi něco nelíbí, dokážu vrčet jako tygr a vůbec zkouším pouštět hrůzu. Když jsem ale spokojená, umím se podívat tak, že rázem zapomeneš na všechny celodenní starosti a budeš rád, že jsme spolu. Tvoje Po.Nožka.
Po.Nožka na Facebooku 
 

CHRONOLOGICKY

4. 4. 2015
Po.Nožku jsme převzali do našeho depozita.

8. 5 2015
Po.Nožka děkuje za dárek, který získala v rámci jarního Kočičího přání (proběhlo 1.–15. 5. 2015).

26. 9. 2015
Po.Nožka odjela do nového domova. Zhruba před rokem se jí přihodil osudný úraz, kvůli kterému se jí obrátil život naruby. Rok plný bolesti, stresu, strachu a stěhování z místa na místo, zvykání si na život bez nohy, bez domova… U nás se uklidnila, smířila se s osudem, ale šťastná tu nebyla… Naštěstí náš inzerát zaujal mladou paní z Prahy, která se rozhodla, že kočičce se smutnýma očima a pohnutým osudem poskytne domov. A tak se včera Po.Nožka přestěhovala – bude žít jako jedináček v pražském bytě, ve svém vlastním teritoriu a se svými lidmi. Za adopci moc děkujeme a věříme, že Pony brzy pochopí, že tento domov je už natrvalo… 
 

Z NOVÉHO DOMOVA (zprávy jsou řazeny od nejstarších po nejnovější)

31. 12. 2020 jsme e-mailem dostali přání a fotografie z nového domova.
Vše nejlepší do nového roku, hlavně zdraví a splněné sny! Po.Nožka a K.

27. 9. 2020 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Milá paní Cetlová, dnes je to přesně 5 let, co jsme Po.nožku přivezli od Vás do našeho domova – slavíme!!:-) Ona tedy hlavně spánkem – její obvyklá oblíbená činnost, jako asi každé kočky. Zdraví jí zatím slouží – i když máme letos v únoru po malé operaci – opět se objevil (loni na podzim) nějaký výrůstek, tentokrát na krku, celkem rychle rostoucí, nezhoubný – a pan doktor doporučil odstranění. Pony to zvládla hezky, ale pak se obratem naučila vytrhávat z rány špony, co jí držely hojící se ránu – bylo to zrovna v místech, kde by jinak byl ochranný nákrčník, takže ho nešlo použít. Musela jsem improvizovat, dostala na krk kolárek…:-) No, zvládly jsme to nakonec dobře, bez následků. Pak se ještě objevilo kočičí akné na bradičce, se kterým se potýkáme doteď – naštěstí jen mírnější forma, pravidelně čistíme. Celkově ji vnímám jako víc a víc vyklidněnější, socializovanější – také cizí snáší Po.nožka mnohem líp, nějaké návštěvy se jen tak nezalekne, domovní zvonek už ji téměř nerozhází. Asi nám holka prostě zmoudřela. Též mám ale pocit, že trošku přece jen zestárla(?) – řekla bych, že trochu méně pobíhá a méně si hraje, při krmení se naučila jíst vleže – zřejmě aby si tolik nezatěžovala tu jedinou přední packu. Je to komické – lehne si půl metru od připravené misky a čeká, až jí misku s kapsičkou nebo granulemi (miluje lehce rozmočené teplou vodou) přisunu pod nos. A dokonce se takto naučila i vodu pít, sama se obslouží, pobryndá bradu, pak očistí nebo se nechá otřít. V příloze posílám zase nějaké fotky za poslední rok a chceme Vás obě moc a moc pozdravit a poděkovat, že jste nám dala příležitost k tomuto výjimečnému přátelství!! Srdečně, Pony a Karin

10. 4. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Milá paní Cetlová, dlouho jsem se neozvala, tak posílám zase pár fotek. Pony se má fajn, teď si mě hodně užívala doma – od prosince jsem ležela s natrženými vazy – jsem si hezky nadělila do nového roku…:-) Kočička je stabilizovaná, inzulin píchám stále 2 x denně. Už vloni jsem ji začala brát s sebou na cesty za rodiči, letos se mnou pojede i na malou dovču – jinak to nejde!:-) Doufám, že se Vám daří a srdečně zdravím, KK

17. 7. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Milá paní Cetlová, Gynex přidávám kočičce do žrádla (už takto byla zvyklá na Annovet, co jste mi doporučila) a Bachovky jí kápnu na tlapičku, odkud si to slíže – ze začátku teda nechtěla, ale naštěstí má sklony k opakování, takže když ji po injekci odměňuju přepuštěným máslem, tak si zvykla, že mezitím dostane i tu kapičku…:-) V příloze pár foto, mějte se krásně! Ka

9. 7. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Milá paní Cetlová, Pony je stabilizovaná, méně žízní a méně močí, na injekce si jakžtakž zvykla (občas jí to stále nesedne a vrčí, vzpírá se, nechce), váha se vrátila do normálu, i vitalita, hravost. Někdy v průběhu května/června se jí na pravé zadní objevil nádorek, který jsme s doktorkou podvázaly, a tak seschnul a asi po 3 týdnech odpadl. Od té doby se zdá vše ok. Podporujeme Gynexem. Po malých dávkách trénujeme cestování autem a vycházky do přírody – podle přísloví „když nemůže Mohamed k hoře…“ – po zrušení všech dovolených mě napadlo, že teda zkusím jezdit s ní, když nemůžu bez ní (neodvažuji se píchání 2 x denně svěřit komukoliv, i se mnou to byl mnohaměsíční boj, než si zvykla a toto trápení akceptuje)… Třeba alespoň k rodičům na Moravu a podobně:-) Kupodivu i přes jistý stres na výletě chce do půlhodiny po návratu zase ven, nachystaná u dveří…:-) V příloze zasílám pár fotek, moc zdravíme!!!

24. 12. 2017 jsme dostali vánoční e-mail z nového domova.
Milá paní Cetlová, s Pony přejeme krásné svátky vánoční a šťastný nový rok, KK

31. 12. 2016 jsem dostali e-mail a novoroční přání z nového domova.
Milá paní Cetlová, i s Pony Vám přejeme jen to nejlepší do nového roku! A posíláme každá jedno PF a nádavkem pár posledních fotek…:-) Myslím, že Pony je opravdu šťastná:-) Každý den mi spí aspoň chvíli na klíně (to se ale nedá hezky vyfotit), je umazlená, miluje česání a společné válení se po podlaze, dokonce jsme se už jednou koupaly – na doporučení veterinářky, a opravdu obě, protože jinak se bála, že ji chci utopit nebo co – takže jediná varianta byla zmáchat nás obě, s Pony v náručí!:-) Koupání bylo proto, že srst má občas lehce mastnou a zároveň na hřbetu u ocásku trochu lupy – prý stresového původu, na který je zkrátka náchylná vzhledem k jejímu osudu a možná hrají roli i bytové podmínky (stejně jako u toho kašle, který se ale utlumil téměř zcela). Téměř úplně se jí to ztratilo po kúře Dermoscent Essential (na 4 týdny za 4 sta), ale to se nedá aplikovat pořád a efekt není trvalý). Taky jsme nasadily hypoalergenní dietu – to kvůli občasným průjmům a krvi ve stolici – a to se též spravilo! Samozřejmě nemám to srdce ji krmit jen granulemi, takže dostává i hypoalergenní kapsičky, pěkně s kočičí trávou… a kapkou Annovetu a oleje z „inckých ořechů“ – samozřejmě s příslušnými pauzami v podávání, jak jste psala. Nádorek v tlamce nezmizel, ale dle dr. se jedná o benigní papilom, který je u koček i psů vcelku častý, neznámé příčiny. Žádné invazivní zásahy nebudou, na tom jsme se shodly jednoznačně. Do přírody jsem ji přece jen ještě nevzala – zjistila jsem, že okolo chaty není starý drátěný plot úplně bezpečný, takže nejdříve musíme najít čas na opravu. A taky jsem si uvědomila, že nejdřív by bylo záhodno ji navyknout na pobyt v autě, aby nemyslela, že ji vezu do pekla nebo tak…:-) Zase časem napíšu, nebojte!:-) Dnešní noc se vynasnažím, aby byla pro Pony co nejméně strašidelná – zatím zvládá vcelku v klidu a dobře, i když blázni někde v dálce už střílejí z nedočkavosti. Mějte se, K.

13. 7. 2016 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Milá paní Cetlová, čas neuvěřitelně letí a já se stále chystám a chystám Vám napsat, jak se s Pony máme báječně – a kde nic tu nic! Omlouvám se tedy a konečně píšu. Máme se opravdu báječně! Pony je stále lépe socializovaná, to znamená, že už vcelku kladně přijímá návštěvy, zejména ženského pohlaví – u pánů je pořád trochu víc opatrná a občas se přece jen radši uklidí do koupelny a počká, až ten bubák zmizí. Od dam se dokonce nechá pohladit, ale vybírá si, samozřejmě:-) S Davidem se snaží kamarádit, čili aktivita vychází od ní, ale on se jí asi pořád trochu bojí (bodejť ne – když nás dvě někdy vidí se prát, tak mu asi nejde na rozum, že je to opravdu jen hra). Pony si to kompenzuje tak, že chodí mazlit s jeho botama…:-) Ale abych to nemalovala moc černě, občas ji přece jen pohladí a nebo se otírají hlavama, čenichama, mluví na sebe, hrají si… A Pony Davida perfektně poslouchá, zatímco u mě ví, že ji zbožňuju a žádné rozmazlování jí neodepřu. Pony je někdy taky zvědavá, co je vlastně za domovními dveřmi a nakukuje, jestli na chodbě správně zalívám kytky a už se i vydala na průzkum. Též jsme dokonce zaregistrovali, že by s námi snad i chtěla ven – to když pozná, že odcházíme, nachystá se ke dveřím a mňouká, že jde taky. To jsem radši ale ještě nezkusila, teprve ji zvykám na obojek, abych ji později zkusila naučit na kšírky a vodítko (což ovšem kvůli jizvám po operaci možná neklapne). Obojek moc ráda nemá, ale akceptuje ho, nic naplat. Samozřejmě nepočítám, že mi bude chodit po ulici, ale říkala jsem si, že bych ji mohla zkusit vyvézt na chatu za Prahou, kde je oplocený pozemek a relativně klid. No, uvidíme. Co se týká zdraví, je v pořádku: občasný kašel už se dávno ztratil úplně, stehy po kastraci jsou samozřejmě taky pryč, jen s tím nádorkem v tlamce ještě vyčkáváme a pozorujeme, zda se nezvětšuje. Ani se nehne zatím. Na podzim tedy nahlásím u doktora a uvidíme, jak rozhodne – zda odebrat vzorek pro laborku (zatím jsme nechtěli uspávat ani do toho rýpat) nebo co dál. Budu Vás samozřejmě informovat. Srst se jí postupně také zlepšuje, je čím dál jemnější, víceméně pravidelně kartáčovaná a hlazením krásně vyhlazená. Pohybové pokroky jsou tu taky – už není skoro vůbec bázlivá či přehnaně opatrná a vyskočí nejen z prvního patra odpočívadla na druhé, ale vyskočí si i rovnou na okno, kde sedává či lehává mezi vnějším (zavřeným) a vnitřním (otevřeným) křídlem, taky strašně ráda spí na mém pracovním stole u počítače. Jinak nadále střídá ležení v křesle s ležením v knihovně a na podlaze na sluníčku nebo naopak v chládku na chodbě na terasu (to zejména když jsme oba v ložnici, kam ona před Davidem nechodí) – to aby měla přehled, co děláme:-) Pahýlek už taky skoro neschovává, naopak ho ke mně vleže i natahuje, když se chce mazlit nebo prát:-) Jo a pořídila jsem jí škrabadlo, které používá ráda – alespoň na tu zbývající přední, to se jí moc líbí. V krmení jsem našla rybí variantu, kterou neodmítá (jinak jí ryby zas tak moc nejedou) – a sice malé konzervy Applaws, taky jsem sortiment rozšířila o kapsičky ProPlan Purina a Schmusy Nature. V granulích je naprosto konzervativní, tam se nic nemění. Občas dostane čerstvý žloutek, trošku syrového masa (nejradši svalovinu a tuk, vniřnosti jí moc neříkají) a zjistila jsem, že miluje vařené brambory – o ty vyloženě žebrá! Ale ani těmi ji moc necpu ľ nejspíš to není to nejlepší na kočičí klouby, i když na webech nic takového nepíšou. Z mléčných výrobků jen občas na prst tvarohu nebo kousek mozzarely, jinak mlsá maltózový puding GimCat a tyčinky Louisa nebo GimCat. No a samozřejmě nadále zbožnuje kočičí trávu a šáchor – u konzumace vždycky vrní jak najatá!:-) V příloze zasílám fotky, tak se potěšte a klidně i pro Ponožčin fanklub pověste na Váš web, Pony Vás všechny moc zdraví!! Srdečně, K.

2. 1. 2016 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Milá paní Cetlová, u nás vše v pořádku, dokonce silvestra zvládla Po.Nožka na výbornou – se mnou v posteli, zpola zahrabaná v peřinách…:-) Co se týká jejího zdraví, je víceméně vše ok, jen občas má Pony takový dusivý kašel (za ty 3 měsíce 3 x vždy minutu nebo dvě), a jedna moje sousedka (bývalá veterinářka) poukázala na rozježenost srsti, což by oboje mohlo naznačovat parazity nebo potíže s ledvinami. Pak jsem jí našla v tlamce nějaký nádorek (ano, už si ode mě nechá sahat i do pusy:-)), takže v brzké době plánuju celkovou prohlídku u doktora a podle jeho doporučení asi i odčervení, zastřihnutí drápků, vyndání stehů po kastraci apod. Je naprosto kouzelná! Naučila se válet sudy, panáčkovat neboli sedět na zadních, její nejmilejší hračka je dlouhý stonek šáchoru s bambulí po listech, které stříhám a přidávám jí do krmení. Pak taky miluje tu nejjemnější kočičí trávu, ke které si vždy vyskočí na její odpočívadlo (po přestěhování jej konečně začla používat) a nechá se krmit po jednotlivých stéblech (sama si bez těch zubů nic neurve). Občas lítá jako namydlený blesk – hraje s námi na honičku, na schovku, na miminko, na divokého tygra…:-) Když je rozespalá, se slastným vrněním přijímá hygienu – čištění očí, nosu, uší, česání, prohlídku drápků, hlazení a škrabkání po břiše. Krmím ji bio-kapsičkami od Barona, od Gim-catu, Applaws natural, Catz finefood, prokládám paštikami Miamor, QuickFoodCat nebo Juwel, kapsičkami Miamor nebo Rafiné. Granule nechce jiné než ty Royalky Exigent, které si vybrala ještě u Vás. Občas si vyžádá kousek syrového masa nebo vnitřností, ale to vždy dostane jen pár soust, ať ji pak netrápí trávení. K dokreslení posílám fotky a přeji mnoho šťastných kočiček a šťastných majitelů, jako jsme my! Srdečně, K.

1. 1. 2016 jsme e-mailem dostali novoroční fotografii z nového domova (viz fotoalbum).

3. 10. 2015 jsme dostali první e-mail a fotografie z nového domova.
Milá paní Cetlová, tak se k dalším zprávám dostávám až dnes, což ale znamená, že je vše v nejlepším pořádku, protože jinak bych se ozvala dříve!:-) Po.Nožka je naprosto spokojený tvoreček, nejradši má přece jen to křeslo v pokoji – vlastně tam máme dvě, takže občas neví, které si vybrat pro svůj celodenní odpočinek. Poslední dny je ale často i se mnou v kuchyni, kde mám pracovní stůl, a z polospánku sleduje, jestli dělám všechno správně. Buď je na svém oblíbeném perském koberečku, nebo se jen tak rozvaluje na podlaze uprostřed místnosti. Do boudičky se ještě nepodívala ani jednou:-) Když má hlad a miska je prázdná, mňoukne si – obvykle jí vystačí 1 kapsička na den + hrstka granulí. Vodu si ze 3 možností vybrala z misky na chodbě (jídlo má v kuchyni). Toaletu navštěvuje poctivě každé ráno – a to je chvíle, kdy se nám ji podaří dostat z pokoje, protože jinak chce být i přes noc s námi, ve svém křesle anebo někdy i v posteli:-) Okolo čtvrté zamňouká, že jde a že jí mám pootevřít dveře víc než na škvíru a hlavně pohladit nebo si pohrát – to je její kočičí hodina, takže do rána ji pak nechávám v kuchyni, ať se vyspíme:-) Na zvuky v domě a bytě už si docela zvykla, pokud je ale na chodbě příliš rušno (sousedi, úklid), tak se pro jistotu zašije pod knihovnu – co kdyby na ni vyskočil bubák:-) Ve středu mi sama vlezla poprvé do klína a na chvilku si lehla, ale doteky stále preferuje pouze na hlavě a nejbližším okolí – hlazení a škrabkání, to je její – ale nejdřív ruku očichá, abychom ji náhodou neušpinili…;-) Občas ji popichuju šimráním na tlapkách, což ji docela taky baví, ale jen zlehoulinka jedním prstem, jinak nesmím. Nechává si v pohodě čistit ospalky a ouška (to bere jako mazlení), ale někdy se promění v malou tygřici a nerozpakuje si drápem ulovit a zakousnout svoji oběť – moji ruku. Vlastně má čím dál víc takové hravé kotěcí chování, čehož si asi dříve moc neužila: lehá si, ukazuje bříško, překuluje se ze strany na stranu přes záda, ukazuje jak je dlouhá… Když nás vítá po návratu z venku, olizuje se a mlaská, otírá se a vrní a vrní. Jsem moc šťastná, že nakonec opravdu „zbyla“ na nás, je to dar! A taky dáreček!:-) Mějte se krásně, podám zase zprávu, K.

28. 9. 2015 jsme dostali první sms z nového domova.
Dobrý večer, včera večer se pustila do kapsičky, dnešek skoro celý prospala – dopoledne v naší posteli, odpoledne v křesle:) Dopo šla na wc, stav ok, jinak dnes moc nejedla – jelikož den tráví v pokoji a jídlo čeká v kuchyni – nosit do postele jí ho nehodlám:) Je miloučká, mazlivá, s D. poslouchá klasiku a díky tomu už ji ani tak neděsí zvuky v domě. Zítra pošlu nějaké fotky, mějte hezký večer!