MICHAEL NAŠEL NOVÝ DOMOV 12. 12. 2014 (podrobnosti níže).

ÚDAJE O KOČIČCE
Pohlaví: kocour
Narozen: cca květen 2014
Kastrovaný?: ne
Očkovaný?: ano
Odčervený?: ano
Čipovaný?: ne
Handicapovaný?: ne
Podmínky: byt i domek s bezpečným výběhem, ideálně do kočičí společnosti, vhodný i k dětem
Charakteristika: Michael k nám přicestoval  z lokality, odkud pochází celá velká skupina koťat přijatých téměř přesně před rokem. Jejich matku, plachou kočku, se zatím nedaří chytit a kastrovat. Michael hned po příjezdu putoval do karantény – trápily ho všenky, blechy, měl průjem, chlamydie. Ze všeho se dostal a stává se z něj mazlivý kocourek – nechává se chovat, otírá se o nohy, cpe se do náruče… Na potomka plaché kočky je to nevídané:-) Je ale velmi přátelský i k ostatním kočkám a kocourům, takže určitě uvítá kočičí společnost.
Michael na Facebooku 
 

CHRONOLOGICKY

18. 9. 2014
Michael k nám přicestoval 11. 9. 2014, spolu s ním dorazil i jeho bratr Elvis. Jedná se o potomky plaché kočičky z lokality, odkud pochází celá velká skupina koťat přijatých téměř přesně před rokem – Agátka a naši hudebníci Bubínek, Pikola, Saxík a Trumpeta. Kočku se bohužel stále nedaří chytit a kastrovat, a tak do našeho orchestru postupně dorazí i vokálně-taneční sekce, zatím jsou tu Michael a Elvis. Michael hned po příjezdu putoval do karantény – trápily ho všenky, blechy, měl průjem, chlamydie. Postupně a pomalu odčervujeme, dostává antibiotika, oči kapeme, krmíme… uspěchat se to nedá. Ale až se dá do kupy, bude to výstavní krasavec. A je velmi mazlivý a kontaktní, bude-li zdravý, snad tu nebude trčet tak dlouho, jako jeho o rok starší sourozenci Bubínek, Saxík a Trumpeta – ti byli bohužel dlouho plaší a nekontaktní.

21. 10. 2014
Michael se začíná ucházet o nový domov. V tuto chvíli stále ještě léčíme průjem – v místě, odkud pochází, se kočky krmí mlékem, což spolu s masivním začervením nedělá koťatům zrovna dobře:-( Už je to ale o mnoho lepší, než když k nám dorazil, předpokládáme tedy, že brzy bude po průjmu… Michael je nyní na pokoji s dospěláky Babetkou, Bubínkem, Hermelínem, Jankem a Trumpetou. Zapadl naprosto skvěle ;– občas některého z kocourů chytne kolem krku a skolí na zem. Oni mu ale tyto jeho hry s blazeovaným klidem tolerují:-)

12. 12. 2014
Michael odjel do nového domova spolu s Hermelínem. Budou bydlet v pražském bytě s občasnými výlety na chalupu. Budoucí panička si sice původně vyhlédla Hermelína, ale nakonec se velkoryse rozhodla adoptovat i Michaela. Zvlášť pro Michaela je skvělé, že mohl odjet do nového domova s Hermelínem – ten se stal víceméně jeho adoptivním tátou a Michael by jeho odjezd těžce nesl. Krom toho je Michael krásný a mazlivý, ale ke všemu novému nedůvěřivý a bojácný. S Hermelínem se mu určitě podaří rychle se v novém domově adaptovat. Za adopci obou kocourků děkujeme

20. 8. 2017 
Když Hermelín 4. 8. 2017 opustil tento svět, páníčkové dospěli k závěru, že nechtějí, aby byl Michael sám. A tak u nich ode dneška bydlí Pupík:-) 
   

Z NOVÉHO DOMOVA (zprávy jsou řazeny od nejstarších po nejnovější)

28. 6. 2022 jsme na WhatsApp našli další fotografie z nového domova (viz fotoalbum).

24. 12. 2020 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Zdravíme do Kocourkova, přejeme krásné Vánoce a co nejvíce zdraví, štěstí a radosti v novém roce vám všem:-) Kluci jsou v pořádku a spokojení, naprostá zlatíčka, vítací, se smyslem pro humor, mazlíci největší. Popisovat jejich herecké výkony, když jde o jídlo nebo hraní, by bylo jedno velké opakování:-) Jsou skvělí, nejskvělejší, je to prostě ta nejčistší esence lásky, jakou člověk může zažít. Jsme za ty roky už sehraní, vždyť Prcínek tu s námi slaví už 7. Vánoce, vzpomínáme každý den několikrát na Hubíčka a pokaždé to obrečíme, jak jinak. Pupinda je úžasná a Prcínka udržuje v kondici a dává mu pěkně zabrat. On jí to někdy vrací, pak si to tedy sám pěkně užívá, ale mají se rádi, pořád po sobě lezou a olizují se, opírají se o sebe, prostě kožíškové. Všemu rozumí a my rozumíme jim, takže plno hodin prokecáme a promazlíme, hrajeme na schovávanou, stínové divadýlko, honí laserovou myšičku, prostě ta největší pohoda, covid-necovid. Já mám v týdnu někdy home-office, takže se i víc užijeme, ale nejraději mám Vánoce, když jsem doma a máme pro sebe celé dny. Už z Hubíčkem jsem se naučila využít co nejvíce společný čas, který je nám daný, takže předvánoční úklid a šílenství šidím a raději se věnuju klukům. Radost mám z Pupičkyy, postupně z ní vyrostla mazlivá a komunikativní kočička, která se ke mne chodí večer uložit a často se mnou spí až do rána, stulená u mých nohou. Když bylo Prcínkovi asi před měsícem nějak nedobře od žaludku, starala se o něj, hlídala ho, kontrolovala a skoro se od něj nehnula. A když mne složila tradiční chřipka, starala se i o mne jako o vlastní. Je to zlatíčko. Máme s každým z nich svoje rituály a není nic hezčího, když vidím, jak jsou spokojení, mazliví a lezou mi do náruče. Doufám, že jste v Kocourkově v pořádku a držíte se. Dostala jsem v týdnu honorář, tak posílám nějaké penízky pro kočičáky. Užijte si pěkné Vánoce a v přístím roce snad budeme mít možnost se zase vidět. Posílám pár fotek pro zasmání a pusinku na čelíčko všem chlupáčům:-) I. a spol.

25. 5. 2020 jsme dostali další e-mail z nového domova (e-mail je k dispozici na Pupíkově profilu, fotografie jsou součástí Michaelova fotoalba).

5. 2. 2020 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Zdravíme do Kocourkova a hlásíme, že kluci jsou v pořádku a jsou to božani:-) Dlouho jsme nestihli psát, protože se pořád něco odehrává, o čem si říkám, že to musím do Kocourkova napsat a poslat, až už jsem práskla do notebooku a dneska se to prostě napíše a pošle:-) Kluci zvládli naše letní i podzimní výjezdy do Jeseníku v pohodě, mám o ně dobře postaráno, kamarádka bydlí ve stejné ulici, takže když odjíždím, chodí k nám každý den, někdy i dvakrát, kontroluje, krmí, čistí a podává mi hlášení. Už to tak praktikujeme nějaký rok, i když kluky vlastně nikdy neviděla, protože jako správní plašánci hned zalejzají pod kuchyň a jsou jako myšky:-) Ale kamarádka se nevzdává, pokaždé nahlas povídá, představuje se jim, oslovuje je jménem a vypráví jim o nás a Jeseníku, aby byli v obraze. A při naší předposlední cestě do Jeseníku v září vylezla Pupinda, olízla jí ruku a v klidu se natáhla na gauč. Takže velký úspěch. A dokonce i Prcínek se objevil, koukal, popošel blíž, neutíkal, neplašil se. Na pohlazení a nějaký dovádění to nebylo, ale už si zvykli a osmělili se. Začátkem října jsme ovšem měli dobrodružství, na domě nám začali opravovat střechu (bydlíme v posledním patře), začali klasicky odkrytím původního zakrytí. Na stropě v obýváku se nám objevila vlhká skvrna, což jsme nahlásili, skvrna vyschla a další nepřibývaly. V bytě byl tedy celý den rachot, jak nad námi pracovali, ale kluci si celkem rychle zvykli a po pár dnech už ani nezvedali při hluku hlavu. My odjeli na poslední výpravu do Jeseníku, kamarádku jsem ještě upozorňovala, že nad námi pracují, aby hlídala strop, a ta mi každý den pak psala, že kluci v pohodě a strop taky. Poslední den mi volala, že ráno přišla a byt byl pod vodou, takže povolala na pomoc svojí maminku a pobraly doma všechny nádoby a hadry, co našly a vysušují. Kluci se schovali a já sedla na autobus a jela domů. Byt byl jako osprchovaný, všude hadry, igelity, kbelíky a mísy, nesvítila elektřina, kapalo ze stropů, na zdech mapy, no povodeň. Hlavně jsem vyhlížela kluky, ale ti byli před vodou a tím uklízecím komandem schovaní. Pupinda za chvíli vylezla, suchá, tvářila se jakoby nic, vyskočila si na sedačku a pozorovala cvrkot. Zato Prcínek, chudák, ten seděl pod kuchyňskou linkou, kam se vždycky schovával, bříško ve vodě, jak tam zatékalo a ani nechtěl vylézt, Nakonec mi skočil do náruče, byl jenom vykulenej, což u něj není problém, a trochu urousanej. Takže jsme sušili, uklidňovali, nandali hodně dobrou kapsindu, a za chvíli jim bylo dobře. Pomáhali mi odstrčit nábytek, doklidit potopu, vyprávěli, jak tu měli vodopády a že hodně pršelo, nakonec jsme spolu usnuli na jediném suchém místě a sbírali síly na ráno. To byl ovšem jen začátek, během následujících 3 týdnů nám bytem proteklo ještě hodně hektolitrů vody, ale kluci už byli v klidu, jak jsme s nimi byli doma, tak se ničeho nebáli. Nakonec to začali brát jako zábavu, sedávali na odstrčené sedačce a pozorovali potůčky vody, co se nám uprostřed obýváku spouštěly ze stropu na parkety a občas do kyblíků, naučili se chodit po bytě a zvedat hlavu jako my, když jsme pořád pozorovali stropy, odkud se to zase provalí, byla z nich kočičí vodní komise. Posledních 20 kýblů vody za hodinu nám proteklo koupelnou, ve stropě to zazurčelo jako potůček a pak už jsme to ani nestačili chytat, takže jsme měli opět v chodbě a kuchyni bazének, ale člověk i kočka si zvykne na všechno:-) Odpadl mi vánoční úklid, to kluky potěšilo, měli tu pěkný bludiště z kyblíků a beden, nic nebylo na svém místě, ideál. Navíc jsme se všichni odměňovali dobrotama, aby se to dalo bez ztráty květinky přežít. V provizoriu bydlíme stále, čekáme na vyjádření pojišťovny, podle toho se pak pustím do nějaký rekonstrukce, budu to muset vzít od podlah po podhledy, jako kdyby toho na domě v Jeseníku nebylo dost. Kluci to ale zvládají naprosto výborně, pro ně je podstatný, že jsme s nima a že jsme v pohodě, nějaký nepořádek a zvlněný podlahy jim starosti nedělají:-) Mně už skoro taky ne:-) Vánoce měli kluci v klidu, žádný vysavač a nervózní panička, pěkně jsme se usadili před televizí, pustili si topení, pohádky, cpali se dobrotama a hodili jsme na všechno bóbika. Ani rachejtle na Silvestra je nemohly rozhodit, jednak si tu během té opravy střechy užili hluku a rámusu nad hlavu, a potom Prcínek to neřeší od prvních Vánoc, co tu byl s Hubíčkem, Pupinda od svých prvních Vánoce taky ne, takže při největších petardách chrněli s plnýma bříškama v pelíšcích a o nějakém Silvestru neměli ani páru.Jak říkám, jsou to božani:-) Začátkem ledna nás přestěhovali v práci, takže už nesedím na Mariánském náměstí, ale přímo na Můstku, v historickém domě s gotickými oblouky. Místo nádherné, ale stěhování proběhlo značně zmateně, takže doháním resty a doma se moc nevyskytuju, kluci to ale berou s nadhledem. Když se jim všechno vysvětlí, dokážou spolupracovat líp než lidi. Ve všední dny si užíváme večerní mazleníčko, kdy každou rukou drbu a hladím jednoho kočičáka, o víkedu si nás prostě zabukují púro sebe a blbneme, hrajeme si na schovávanou, lovíme myšky a laserový paprsek, pozorujeme ptáčky za oknem, češeme, prohlížíme ouška a očíčka, povídáme si a čteme, prostě kočičí lázně. Kluci oba hodně povídají, takže se s nima i nasmějeme, Prcínek všechno komentuje, tahá mě od sporáku, že se chce mazlit a nadává, když nejdu, Pupinda lehává na škrabadle, odkud vidí všechno, co se v bytě děje, a pokvikává.Chytáme pak peříčka na provázku, to miluje Pupína, kousky papíru, to zase zbožňuje Prcínek, ani se nestačí o víkendu pořáídně vyspat :-)Prcínek je hlava domácnosti, náležitě si to užívá, tváří se důležitě a jen když se nikdo nedívá, tak nasadí přitroublej výraz a jančí jako kotě. Jinak se nosí jako důstojnost sama, Hubík by z něj měl záchvat smíchu. Ale vychoval ho moc dobře, má v Prcínkovi úžasnýho nástupce, který pečuje o mě i o Pupindu se vší láskou a něhou, které je schopen. Na Hubíčka denně vzpomínáme, kdykoliv si na něj ale vzpomenu víc, tak brečím, to se asi už nikdy nezmění, byl jedinečnej. Prcínek dostal v Pupindě úžasnou společnici. Už je to dospělá holka, Prcínka sice ještě někdy prožene, ale většinou se k němu chová něžně, chodí se k němu tulit a olizovat ho. Podobně kdysi chodil Prcínek k Hubíkovi, teď si tu pozornost užívá od Pupindy on. Hodně si spolu hrajou, pozorujou se navzájem, brebentěj, často u sebe jen tak leží, nožku přes nožku a odpočívají, koukají spolu z okna nebo na televizi, pořádají výpravy po bytě, prozkoumávají krabice a šuplíky, které jim přineseme nebo nastražíme, aby měli zábavu. Oba vzorně vítají, Pupinda první, ta mě čeká hned za dveřma, pozdraví, nastaví hlavičku k pohlazení, očuchá mi tašku, zavrní a jde do kuchyně v očekávání nějaké dobroty. Prcínek se vynoří vzápětí, protáhne se, zakvikne na pozdrav, taky nastaví havičku a očuchá tašky, no a následuje Pupindu do kuchyně. Jakmile začnu připravovat jejich mističky, tak to Pupinda nezavře tlamičku, povídá, zdůvodňuje, popohání, předstírá hladovou, opuštěnou samoživitelku, válečnou vdovu i sirotka, prostě hérečka. Prcínek důstojně čeká, za ty roky ví, že bude mít plnou misku, tak na sebe ani neupozorňuje, ale jakmile vezmu misky do ruky, tak se z nich stane chlupaté černé klubko, které se rychlostí blesku přesune ke svému místečku, kde se jí a Pupinda do toho začne královsky vrnět. Ani po letech jsme se pohledu na ně nenabažili, to se prostě nedá:-) Po jídle jako vzorná skupinka zalehnou do pelíšků na našem bývalém jídelním stole, dnes jejich hnízdě, už je mají mezi sebou nějak rozdělené, protože většinou leží každý pořád v jednom a tomtéž, umyjí se a za pár minut chrní. Bez Večerníčku. Vylezou až pozdě večer, to si povíme, co bude druhý den, co mají za úkol a kdy asi tak přijdu, zamáváme si a jde se hají. Když není Michal doma, tak se oba v noci přesunou ke mně, Pupinda si mi lehne za záda, celá se tam rozvalí, hřeje a vrní. Prcínek se buď přidá k ní nebo si naopak vleze k mojí hlavě, já se o něj opřu, slintám mu do kožíšku a jsme všichni blažený. V lednu mě chytla nějaká chřipka, horečky, klouby, tak jsem víkend strávila v posteli a kluci se mnou, vzorně mne zahřívali a nosili mi čaj. Prcínek je navíc spolehlivý budí, přesně ví, v kolik kdy vstávám a chodí mě dost hlasitě upozorňovat, že bych teda měla jít vydělávat na ty jejich granulky. O víkendu mne naopak nechává spát a jen si na mě lehne, nechá si drbat bříško a zaspíme tak nejen Studio kamarád, ale někdy i Zákrutu :-)Jinak mi dnes a denně dává najevo obrovskou lásku, celou mě obtančí, obdrncá hlavičkou i čumáčkem, objímá mě, hlavičku mi dává na rameno nebo si zastrkuje čumáček do jakéhokoliv záhybu mojí osoby, který najde. A když je víc času, rozplácne se vedle mě, vytrvale na mě kouká se vší možnou oddaností , naklání a zaklání hlavičku, strká do mě packou, abych ho hladila a hladila. Samozřejmě nastavuje bříško a laškovně pomrkává, abych mu bříško hladila, pusinkovala a ještě mu říkala, jakej je krasavec a úžasňák.Pupinda se taky za poslední rok rozněžnila. Někdy se nechává mazlit celé hodiny a pořád se vrací pro další a další, hodně povídá, mhouří očíčka a vrní jako blázen. Miluje česání, to se nastavuje ze všech stran, převaluje se , nastavuje bříško a dělá vydru, jak říkáme (leží na zádech, packy na prsíčkách, zadní natažený, hlavičku zvednutou, jako vydra, co plave na zádech v potoce).Ráda sedává v kuchyni na kanapíčku, chodím tam za ní a máme dívčí půlhodinku, kdy jsme jenom spolu, to mi svěřuje svoje kočičí tajemství a povídáme si o Prcínkovi. Vypadá spokojeně, hodně nám důvěřuje a je naprosto bezprostřední, hodná, mazlivá. Všemu rozumí, hodně věcí se s ní dá domluvit, vlastně všechno, báječně komunikuje, někdy stačí jen pohled nebo gesto. Stejně jako Hubíček nebo Prcínek nic neničí, je absolutně čistotná, šikovná, prostě Pupíček. Když si povídáme, dívá se na mě takovým moudrým, dospělým pohledem, ale to už uměla jako malinká. Má taky smysl pro humor a někdy se smějej jako Hubík, když mě něčím dostane. Patrně to bude jeho inkarnace, často mám pocit, že je to malej Hubík. Tuhle mi za záda zavrkala úplně přesně jako Hubík, až jsem jí řekla Hubí, co se děje, než mi došlo, že to Hubík nebude. Ráda se mnou bývá při nějaké práci, jako kdyby mi chtěla pomáhat, ať se hnu kamkoliv, přijde a lehne si ke mně nebo mě aspoň pozoruje a vrní. Má radost, když ji chválím, úžasně reaguje na výraz šikovná Pupička, to se úplně zvětší o dvě čísla:-) Jinak dobře jedí, pijí, plní záchůdky pravidelně a taky dobře, v březnu je oba vezu na vet na prohlídku a očkování, tak doufám, že budou oba v pořádku. Posílám zase pár fotek a nějaké penízky na účet pro kočičáky v Kocourkově. Moc všechny zdravíme, máváme a zase napíšeme:-) Papa, I. a spol.

6. 8. 2019 jsme dostali další e-mail z nového domova (e-mail je k dispozici na Pupíkově profilu, fotografie jsou součástí Michaelova fotoalba).

6. 2. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova (e-mail je k dispozici na Pupíkově profilu, fotografie jsou součástí Michaelova fotoalba).

7. 11. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Ahoj do Kocourkova, hlásíme, že kluci jsou v pořádku a omlouvám se za odmlku, nějak nestíháme:-) Prďolky naše teď právě berou masáž, nastavujou se jako milionářky ve Vegas na omlazující kůře, přivírají kukadla, kecaj a mručej, prostě idylka. Třeba bude i dýško:-) Prcínek je s Pupičkou už jedna ruka, blbnou spolu, chodí na výpravy, rvou se, honí a kočkujou, po jídle usínají na stole ve svých pelíšcích jako na povel, prostě úžasňáci. Pupinda Prcínka pěkně zlobí, provokuje, ten je z ní celej divej, ale rád ji pozoruje a samozřejmě jí vždycky podlehne:-) Často je pak najdu namačkané v jednom pelíšku, vrnící a vzájemně se olizující, hlavně Pupinda se snaží Prcínkovi všechny ty svoje lumpárničky vynahradit a předchází si ho. Je proti němu mrňavá, ale stejně má tu vnitřní převahu, prostě ženská:-) Byli jsme opět týden pryč a na těch dvou je vidět, že si to tady bez nás pěkně užívají, doma naklizeno, kluci vymydlení, odpočinutí, skoro bych je podezírala, že tu měli nějakou kočičí akci a pak se to snaží rychle napravit, aby se nic nepoznalo. Kamarádka mi je chodí denně krmit a kontrolovat, když jsme pryč, tak to navíc mají přímo s lázeňskou péčí:-) Jsou to jinak ale úplní vzorňáci, chodí vítat a vyprovází ke dveřím, všemu rozumí a umí se podle toho zařídit, je s nima dohoda úplně o všem, mají obrovský smysl pro humor a oba jsou velcí mazlíci. Pupička sice ještě stále objevuje svět a neposedí, ale jak někde sedíme my, tak je hned u nás, plácne sebou a mrká na nás, nastavuje pupíka, brebentí a blbne. V kuchyni má svoje místečko na gauči, tam se v klidu odporoučí, když chce být sama a přemýšlet, rozloží se elegantně na polštářích a medituje. Já ji tam občas přijdu pohladit, to se mi úplně přicucne k ruce, povídáme si jako dvě velký holky, pak ji zase nechám její prostor a jdu za Prcínkem, ten zůstává večer na stole v pokoji a čumí na televizi. Prostě už chvílema dědkovatí:-) Co převzal po Hubíkovi starost o domácnost, tak je vážnější, ale s Pupindou dokáže vyvádět jako kotě. Nejspokojenější je, když mám na něj čas, může si mě zabrat pro sebe, to po mně různě šplhá, šlape, ducá do mě, ožužlává, nakonec se na mně rozplácne, celou mě obejme a nepustí. Už jsem se naučila jíst s chlupama, pít s chlupama, číst s chlupama, pracovat s chlupama, je to totiž báječný. Taky si u toho samozřejmě povídáme, radíme se spolu, plánujeme a vzpomínáme na Hubíčka. Ten nám pořád moc chybí, to se nezmění. Povídám o něm i Pupindě, ta má z toho vyvalený kukadla a představuje si, jaký lotroviny by spolu s Hubíkem mohla provádět:-) Je mu v mnoha o hledech hodně podobná, prostě jeho krevní skupina:-) Díky počasí tráví oba ještě čas na terásce, sice už ne dlouhodobě, ale mají pořád pootevřeno, tak se tam chodí během dne i noci protáhnot, prohlídnout okolí, pozorují ptáky a ráno čekají na sluníčko. Prcínek je lepší než budík, přesně ví, v kolik vstávám a když na budík moc nereaguju, tak mě přijde s pokvikáváním budit. Jenomže se na mně při tom buzení rozplácne a většinou oba ještě usneme, takže je to potom velkej fičák:-) Naštěstí nás přijde budit ještě Pupinda, ta je nejmladší, takže nejčerstvější a z postele nás vyžene všechny:-) Vynahrazujeme si to o víkendu, to se přidá i Pupinda, povíme si, co je v plánu a pak si hrajeme, blbneme a často znovu usneme. Ale pak hrajeme na honěnou, na schovávanou, kdo výš vyskočí (já skoky jen předstírám, na kuchyňskou linku opravdu neskáču), na řadu přijde fotbálek, vybíjená, lov papírků a míčků, přenášení plyšového krysáka v tlamě po bytě a podobný důležitý činnosti. Večer češeme, povídáme, prohlížíme očíčka, ouška, zoubky a pusinkujeme hlavičky. Taky si čteme a zpíváme, to mají kupodivu taky rádi:-) V neděli večer pak zjišťuju, že jsem nic moc „člověčího“ nestihla, ale kdo by se tím zabýval, když má doma kočičí prdelky, a tím pádem skutečný ráj:-) Je to jako za Hubíka, všechno šlo stranou. A jak jsem dnes ráda, když tu Hubí mohl být jen tak krátkou dobu, že jsem neváhala a nejvíc času jsme trávili spolu. Hlavně, když budou prdelky v pořádku, nebude je nic bolet, trápit a budou spokojený:-) Doufám, že je v Koucourkově vše v pořádku, posíláme pac a pusu, jakmile mi dojdou nějaké peníze, něco pošleme:-) Posíláme pár fotek pro zasmání a zatím papa, I. a spol.

12. 8. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova – e-mail je k dispozici na Pupíkově profilu, fotografie jsou součástí Michaelova fotoalba.

10. 6. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Ahoj do Kocourkova, moc zdravíme a hlásíme, že kluci jsou v pořádku a jsou boží:-) Pupička roste a stává se z ní mazlíček, vítá a chodí se i loučit, čeká na mne na komodě jako čekával Hubík, nastavuje hlavičku k mazlení a je upovídaná jako správná holka:-) Taky mi ráda zabírá místo na sedačce a nevinně na mne kouká, když se tam snažím nacpat. V kuchyni asistuje u všeho, to má taky po Hubíkovi, všechno musí překontrolovat, očuchat a schválit. Zatím tedy nedělá revizi lednice jako Hubíček, ale k tomu jistě brzy dozraje:-) U jídla je první, kvíká nadšením a baští s takovou chutí, že se na ni nemůžeme vynadívat. Prcínkovi dává šíleně zabrat, honí ho, provokuje, kouše, jen aby se hýbal, což je to nejlepší pro ně oba, ale občas na sebe tak ječí, že je raději kontrolujeme. Ale to většinou vříská Prcínek, on je trochu hysterka, při hrách s Hubíčkem ječel už půl hodiny dopředu. Vlastně mu Pupička provádí to samé, co on v jejím věku prováděl Hubíkovi, je to holt střet generací:-) Ale Prcínek to vítá, pořád ji pozoruje, často ji i sám provokuje, když má náladu, tak ji povalí na záda, přidrží si ji a olizuje jí ksichtíček, to zase ječí Pupinda, make-up v háji:-) Sem tam na sebe zavrčí, ale mají se rádi, jedí z jedné misky bez problémů, pomalu spolu chodí i na záchůdek, večer se rozvalují jeden přes druhého a navzájem se olizují, prostě láska to je:-) Dny teď tráví na terásce, očumují okolí, pořád se tam něco děje, přebíhají odpoledne k dalším oknům, mají tady docela pěkný výhled, plno ptáků kousek od oken, kočky u fary naproti, lidi s pejskama, prostě cvrkot. Ráno si tam nahřívají kožíšky a odpoledne už tam mají chládek a příjemně. Večer tam mají pozorovatelnu a občas tam i nocují, trampové chlupatí:-) Prcínek je naprosto boží, mazlí se jako o život, užívá si to svoje výsadní postavení chlapa v rodině, jakmile zasednu, už po mně leze a okupuje mě, objímá, pokládá hlavičku na rameno, ducá, vrní jako motorek a je blaženej. Večeřím tím pádem hlavně jeho chloupky:-) Kouká na mě tak zamilovaně, že si připadám jako filmová hvězda:-) Jsou oba zlatí, spokojení, dělají nám jen a jen radost. Stejně jako s Hubíčkem a Prcínkem, tak i teď s Prcínkem a Pupičkou je domluva, ve všem si vyjdeme vstříc, všemu rozumí, a všechno nám taky hlasitě potvrzují:-) Pupinda komunikuje v jazyce kvak-kvak, to se nedá přeložit, Prcínek má to svoje pokvikávání, oba ale odpovídají na každou otázku, taky na pozdrav a volání. Pupička zvládla i první víkend bez nás, jen s Prcínkem, měla jsem z toho trochu obavy, ale ona je úplně v klidu, oba napapaní, byt v pořádku, dokonce snad i vyluxovali:-) Zkoušíme i čistit zoubky, je to trochu boj, ale naštěstí se neurážejí a vědí, že je to pro jejich dobro. Hubík by nás rozsekal na cucky, ale Prcínek i Pupinda jsou v tomto směru mírnější a nechají si to vysvětlit, i když lehce protestují. Pupička je velký lovec much a můr, každý večer má sezónu, cvaká zoubkama, lítá sem tam, občas něco uloví a sežere, Prcínek to jako mladík taky dělal. Teď už o to nestojí, jen Pupindu pozoruje. Mám pocit, že odchodem Hubíka přestal být kotě a automaticky převzal jeho „post“, protože se ze dne na den začal úplně jinak chovat. Jen je velký mazlík, rád se nechává nosit a nejraději by mne zalehl jednou provždy. Prostě velký Prcíno:-) Áááá, Pupinda právě obejvila kouzlo opěradla na sedačce a zasedla obvyklé Prcínkovo a dřívě Hubíkovo místo, čeká na můry:-) Je to šelmička, úžasný stvoření, díky za ni, díky její přítomnosti je u nás veselo! Posíláme jako vždy pár fotek pro zasmání, moc zdravíme do Kocourkova, všem pac a pusu:-) I. a spol.

25. 4. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Ahoj do Kocourkova, moc zdravíme a hlásíme, že kočičí parta je v pořádku a řádí jako Černá ruka ze Strašnic:-) Pupička je po té viróze už úplně fit, baští, lítá, povídá, mazlí se, je to zlatíčko. Všechno ji zajímá, u všeho musí být, nadšeně vítá, nastavuje hlavičku, vrní skoro nepřetržitě, jakmile se řekne Pupíčku, tak odpovídá srandovním hláskem, má obrovský smysl pro humor a ještě roste jako z vody. Prcínek je z ní vedle, pořád ji pozoruje, blbnou spolu, lítají po celém bytě, metají kozelce a řvou jako paviáni. Občas si dávají pěkně do těla, ale paradoxně nejvíc ječí Prcínek, je to citlivka. Teď s pěkným počasím využívají ve dne v noci terásku, spí tam, pozorují cvrkot a nahřívají se na sluníčku. Odpoledne přebíhají do obýváku, tam na okně zase sledují, co se děje na ulici a pozorují kočky z protější fary, které chodí na zahradu a někdy i ven okolo kostelíčka. Na parapetu máme pítka pro ptáky, takže si užívají pozorování a loví „beze zbraní“:-) Z jídelního stolu jsem jim udělala jejich území, mají tam pelíšky i vodu, po večeři se pomazlí, umyjí a jdou hají. Prostě naprostý ideál :-) V noci si trochu zařádí, ale většinou zalehnou společně se mnou, ráno si vlezou na terásku a počkají si v klidu na snídani. Pupička navíc okupuje vršek kuchyňské linky, jak je ještě drobná, tak se tam krásně vejde a má tam svůj dívčí pokojíček. Vyhupne si z linky na lednici, to je její první pozorovatelna, pak nahoru a půl dne o ní nevíme. Buď se tam rozvaluje na dece a pozoruje mě při práci, nebo kouká z výšky z okna ven, loví mušky a vymýšlí lotrovinky. Jakmile ji jako „objevím“ a dělám překvapenou, tak začne povídat, vrnět, mávat packou, válet se, jen čekám, kdy se rozesměje nahlas. Pak si většinou seskočí na lednici pro pohlazení a zase frčí nahoru. Prcínek za ní někdy taky vyleze, ale přece jen je ho už kus kocoura a musí se tam krčit, tak jen příležitostně, když ho Pupička pozve:-) Oba jsou mazlivky, Prcínek je v tomto směru nenasyta, vždycky byl mazlínek, ale teď se mě drží a ducá, pokládá si na mě hlavičku, hladí mě packou, pusinkuje, prostě těžkej romantik. Vrní taky bez přestání, nastavuje krčínek k drbání a pusinkování, zamilovaně na mě kouká, to se hned člověk cítí jako filmová diva:-) No a Pupína je samozřejmě koketka, sice se normálně chová jako kluk a rebel, ale jakmile přijde domů Michal, tak je z ní slečinka, vrhá se mu do náruče, nastavuje bříško, kroutí zadečkem a mrká jako blondýna:-) Prostě potvůrka kočičí:-) Máme z nich obou radost, úžasně spolupracují, není s nimi vůbec žádná starost nebo problém, čistotní, hodní, miláčkové to jsou. Povídáme si o Hubíčkovi, Prcínka pořád chválím, jak je šikovnej a jaký z něho vyrostl krásný a šikovný kocourek. Už i to plašanství ho částečně přešlo, uklidnil se, ale je to pořád miloučký a něžný stvoření. Oba pravidelně češu, Hubík by mi dal pěstí, ale Prcínek drží a Pupička taky, hlavně s Prcínkem z toho máme takový večerní rituál. Je s nimi blaze a nic není důležitějšího než jejich zdraví a spokojenost. Oplácejí nám to bohatě, nejen láskou a něhou, ale i humorem a bezmeznou důvěrou. A já neznám nic lepšího než usnout s nosem v Prcínkově chlupatém bříšku a s Pupičkou omotonou kolem nohy (kterou mi průběžně okusuje, olizuje a drápe:-)). Pravidelně oba taky meditují v krabicovém škrabadle, je to vidět na některé fotce, Prcínek v přízemí, Pupinda v 1. patře, jsou jako v japonském pidihotelu. Pupička navíc ráda leží nahoře a má přehled všemi směry, to je její místečko. Miluje peříčka, když si s ní hrajeme s peříčkovým ukazovátkem, je jako ďáblík. Prcínek to rád pozoruje a občas se i zapojí. Ale zakládá si na roli kapitána, tak dělá, že ho to nezajímá, ale když zajdeme za roh, tak si myslí, že ho nikdo nevidí a blbne s tím taky. Občas si dáme fotbálek, schovávanou a honičku po bytě, ale nejvíc se vyblbnou s neúnavnou Pupindou, to jsou masakry:-) Prostě si žijeme jako v kočičím ráji:-) Hlavně, že jsou oba zdraví, že jim chutná a že se mají rádi, Prcínek je nekonfliktní a Pupička se s ním cítí dobře, je to na ní vidět, pořád se někde rozvaluje, láká Prcínka i nás ke hře, jakmile na ni promluvíme, tak odpoví a plácne sebou na zádíčka, nastaví bříško a mrká na nás. Je to prostě naše Pupinda:-) Posíláme opět fotky, moc všechny zdravíme a máváme:-) I. a spol.

18. 3. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova (e-mail je k dispozici na Pupíkově profilu, fotografie je součástí Michaelova fotoalba).

7. 2. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova (e-mail je k dispozici na Pupíkově profilu, fotografie je součástí Michaelova fotoalba).

14. 1. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova (e-mail je k dispozici na Pupíkově profilu, fotografie je součástí Michaelova fotoalba).

1. 1. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova (e-mail je k dispozici na Pupíkově profilu, fotografie jsou součástí Michaelova fotoalba).

17. 12. 2017 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova (e-mail je k dispozici na Pupíkově profilu, fotografie jsou součástí Michaelova fotoalba).

19. 11. 2017 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova (e-mail je k dispozici na Pupíkově profilu, fotografie je součástí Michaelova fotoalba).

8. 10. 2017 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova (e-mail je k dispozici na Pupíkově profilu, fotografie je součástí Michaelova fotoalba).

Starší e-maily byly z kapacitních důvodů již vymazány (v Kocourkově je máme k dispozici) – pokud k nim byly připojeny fotografie, zůstávají součástí fotoalba, včetně data, kdy k nám dorazily.