PRECLÍK NAŠEL NOVÝ DOMOV 31. 1. 2015 (podrobnosti níže).

ÚDAJE O KOČIČCE
Pohlaví: kocour
Narozen: cca první polovina září 2014
Kastrovaný?: ne
Očkovaný?: ano
Odčervený?: ano
Čipovaný?: ne
Handicapovaný?: ne
Podmínky: ideálně domek s bezpečným výběhem, ke kočičímu kamarádovi nebo kamarádce přiměřeného věku a temperamentu, i do rodiny s dětmi
Charakteristika: Preclíka a jeho sourozence nám jako cca šestitýdenní koťátka někdo hodil v krabici přes plot. Všichni prckové byli zablešení, začervení, zanícené oči, a tak putovali do karantény. A samozřejmě všichni hladoví, i když vysloveně podvyživeně nevypadali. Prvotní šok z nového prostředí rychle překonali a vypadalo to, že všechno půjde hladce, ale cca tři týdny po přijetí přepadla všechna čtyři koťátka viróza, jejíhož původce se nepodařilo zjistit. Situace byla dramatická, ale všichni sourozenci přežili a dnes už si na to, jak bojovali o život, ani nevzpomenou:-) Preclík je ze všech sourozenců největší a nejstatečnější. Ale stejně jako všichni ostatní sourozenci je to mazel k neutahání, hodný a přátelský. Pro Preclíka hledáme domov, kde bude právoplatným členem rodiny, ideálně do party k další kočičce nebo kocourkovi přiměřeného věku a temperamentu. Může i do rodiny s dětmi. Ideálně domek s možností výběhu ven – bude zdatný lovec.
Preclík na Facebooku 
 

CHRONOLOGICKY

22. 10. 2014
Loupáčka, Preclíka, Štrůdla a Žemličku nám někdo hodil večer za tmy přes plot. V krabici od kuchyňského spotřebiče, přelepené páskou, byli nacpaní čtyři drobečkové, vyděšení, vystrašení… Uvnitř krabice ještě hadr a látková myška (co si asi „dárce“ myslel, že tak malá vystrašená koťata budou s myší dělat…) Na krabici bylo lihovým fixem napsáno „Našli jsme je u popelnic“. Vnitřek krabice nás moc nepřekvapil, loni zhruba touto dobou u nás někdo stejným způsobem zanechal Pepinku a Rézinku (Rozárku), to ale aspoň krabici spustil přes plot na provaze, aby to s koťaty tolik nepraštilo o zem… Letos byla krabice přes plot prostě přehozena. Prckové putovali okamžitě do karantény, všichni samozřejmě zablešení, hned večer jsem je všechny napudrovali, mrtvé blechy z nich odpadávají po desítkách, bude to chtít ještě několikrát zopakovat. Oči zanícené, ale nijak dramaticky, to určitě poléčit půjde. Bříška nadmutá, hladem nebo parazity, těžko říct. Na večeři se vrhli všichni jak diví, ale vysloveně podvyživení nevypadají. Začali jsme už postupně pomaličku odčervovat, zatím jsou prťata v karanténě, uvidíme, jak se bude jejich zdravotní stav vyvíjet.

20. 11. 2014
Preclík, stejně jako jeho sourozenci, bojoval s těžkou virózou – ale už má vyhráno:-) Všechny čtyři sourozence začátkem listopadu přepadla viróza, jejíž průběh byl velmi napínavý. Všechna koťátka měla vysoké teploty, nejedla, neudržela se na nohou… První onemocněl Preclík, pak následovala ostatní koťata – Štrůdl, Loupáček a jako poslední Žemlička. V tom nejhorším stavu jsme jezdili na veterinu na injekce, později už zvládli tabletky, řadu dnů jsme museli ručně krmit výživné konzervičky a pasty… Prckové dostali opravdu zabrat. Ale zvládli to všichni. O co se přesně jednalo, těžko říct, první podezření padla na FIP, ale o tu se naštěstí nejednalo. A tak Preclík už může do nového domova.

2. 12. 2014
Preclík hledá nový domov.

22. 12. 2014
Preclík děkuje za dárek z vánoční akce Kočičí přání.

31. 1. 2015
Preclík dnes odjel do nového domova spolu se Sedmikráskem. Budou bydlet s páníčkem v rodinném domku v městečku nedaleko od nás. Pán si je vyhlédl při své návštěvě u nás v Kocourkově, doma vše nachystal a dnes tedy mohli kluci odjet. Zatím budou jen doma, ale časem budou mít k dispozici i zahradu. Za domov pro naše dorostence děkujeme! 
 

Z NOVÉHO DOMOVA (zprávy jsou řazeny od nejstarších po nejnovější)

26. 10. 2017 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova. Text e-mailu je k dispozici na Georgeově (Sedmikráskově) profilu, fotografie jsou součástí Nelsonova fotoalba.

4. 8. 2016 jsme e-mailem dostali fotografie z nového domova (viz fotoalbum).

2. 8. 2016 jsme dostali další e-mail z nového domova.
Dobrý den paní Cetlová, děkuji za email, jsem rád, že máte zájem o informace o aktuálním vývoji. Oba kocouři jsou v pořádku a prospívají moc dobře. Zahrada i nejbližší okolí už jim patří a vesele se kamarádí a občas i prohání ostatní kočky v okolí. Oba jsou samozřejmě už dávno kastrovaní a nevypadá to, že jim to vadí:-) Oba jsou očipovaní a pravidelně chodíme do Počernic na veterinu na očkování a odčervení. Čip používám i na speciální kočičí dvířka ve vstupních dveřích, které pustí dovnitř jen kočku s čipem v paměti dvířek. Díky tomu se mají jako králové a mohou kdykoliv ven i dovnitř. Uvnitř mají vždy vodu a plnou misku granulí. Oba vypadají jako typické venkovní kočky, hlavně George je neuvěřitelně rychlý a hbitý. Nelson měl v zimě trochu problémy s váhou, protože je takový pecivál, ale začal jsem mu trochu hlídat množství potravy a dost to pomohlo. Teď už je krásně ve formě a je schopen vylézt kamkoliv a utéct jakékoliv hrozbě, která ho venku čeká. Akorát mňoukat chudák Nelson neumí, nevím proč. Vydává pouze takové zvláštní zvuky a musí už být hodně naštvaný, aby ho bylo trochu slyšet (typicky když zablokuji na 5 minut dvířka ven a oni musí zůstat uvnitř domu). Většinu času teď v létě tráví venku, pouze když prší nebo je zima, tak leží v domě. Řekl bych, že mají krásný život, venku spoustu podnětů a schovek, kde si mohou lehnout a dělat co je baví nejvíc – spát. Uvnitř vždy bezpečí a žrádlo. Večer se samozřejmě mazlí, občas víc a občas míň, podle kočičí nálady:-) Brzy čekáme potomka, tak se uvidí jak si budou kluci rozumět s miminem, ale myslím že to bude v pohodě. Mějte se fajn a držím palce s útulkem, snad budete pokračovat co nejdéle a spousta kočiček najde nové spokojené páníčky. S pozdravem, PD

14. 4. 2015 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, děkuji za pozdrav, kocouři se mají čile k světu a už nám i pěkně povyrostli. Samozřejmě hlavně George je hrozný nezmar, takže už to v domě odneslo pár kusů nábytku a moje oblíbená dracena:) Posledních 14 dní je už příležitostně pouštím ven na zahradu, zvykli si tam docela rychle, i když mají pořád strach z okolních zvuků. Nelson půjde asi už brzy na kastraci, začínají se již projevovat známky pohlavní dospělosti, zatím ale čekám, až mi začne očurávat nábytek:-) Co se týká zdraví, tak jsou na tom oba dobře, běhají, hrají si a s apetitem problém určitě nemají;-) Přikládám zase nějaké fotky z prvního výletu přes práh domu a odpoledního odpočinku, oba kluci už trochu povyrostli:-) Hezký den, P. D.

20. 2. 2015 jsme dostali další e-mail z nového domova.
Dobrý den, kocouři se mají dobře, už jim hodně otrnulo a celý dům teď patří prakticky jim:) Hlavně George je neřízená střela, zatím to naštěstí odnesla jen jedna kytka a keramická miska;) Na očkování jsme už objednáni na pondělí, tak snad to zvládne v pohodě:) Hezky víkend a zase se ozvu. S pozdravem, P. D.

1. 2. 2015 jsme dostali první e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, posíláme první zprávu z nového domova:) Začátky jsou těžké, hned jak odjela zachránkyně našich dvou kočičáků, kluci zalezli do bezpečí pod gauč a velmi ostražitě pozorovali dění kolem. Vydrželo jim to asi tři hodiny a překvapivě jako první vylezl Preclík (od nynějška Nelson), kterého nalákala masová tyčinka:) Sedmikrásek (tomu budu říkat George) se pak nenechal dlouho přemlouvat a vylezl taky, i když tyčinka mu tedy moc nechutnala… Zanedlouho už vyrazili na průzkum a zkoušeli, kam vyskočí a kam ne. Hranice se samozřejmě posouvají a tipuji, že ani ta kuchyňská linka brzy nebude problém. Brzy měli i náladu na hraní a honění po místnosti, stejně tak i lidská přítomnost a vrnění jim evidentně chybělo dost brzy:) Jedině do žrádla se jim zatím moc nechce, granule jsou skoro netknuté a trochu z konzervy snědl také jen George. Nelson je asi stále moc ve stresu, aby mu chutnalo… tedy kromě mňamek, ale těmi ho pravidelně krmit nehodlám:) Naštěstí s tabletkami problém v neděli ráno nebyl, ty jim evidentně chutnají. Bude to chtít ještě nějaký čas, než se přestanou bát zvuků a rychlejších pohybů, ale naštěstí pod gaučem je vždy bezpečno. I když už tam ani nelezou, jen rychle utíkají ke vchodu pod sedačku, když se něčeho leknou – kdyby náhodou:) Posíláme pár fotek ze hry a lenošení s páníčkem. S pozdravem, Petr D.