Jdi na obsah Jdi na menu
 


Agátka

AGÁTKA NAŠLA NOVÝ DOMOV 16. 6. 2014 (více informací níže).

ÚDAJE O KOČIČCE
Pohlaví:
kočka
Narozena: červen 2013
Kastrovaná?: ano
Očkovaná?: ano
Odčervená?: ano
Čipovaná?: ne
Handicapovaná?: ne
Podmínky: do společnosti podobně temperamentní kočičky či kocourka, do bytu nebo domku s bezpečným výběhem
Charakteristika: Agátka pochází ze stejné lokality jako Jáchym, Jantar a Linda. Jedná se o potomky tamějších plachých kočiček, podle toho také vypadal jejich zdravotní stav. Všichni se ale uzdravili a našli nové domovy. I Agátka našla nový domov, ale po necelých třech měsících se z umístění vrátila. Velmi rychle se začlenila mezi ostatní kočičky a je to stále ta samá Agátka – hravá, temperamentní, zvědavá, mazlivá, kontaktní, čistotná, zdravá. Teď už je navíc po kastraci a operaci vrozené pupeční kýly. Hodí se k podobně staré kočičce či kocourkovi, případně i do větší kočičí party. Ideálně k domku s bezpečným výběhem.
Agátka na Facebooku 
 

CHRONOLOGICKY

20. 8. 2013
Agátka, Jáchym, Jantar a Linda pocházejí ze stejné lokality jako Pan Rozkošný. Jedná se o potomky tamějších plachých kočiček, které dosud nebyl nikdo schopen odchytit a nechat vykastrovat, bohužel. Všichni byli přijati k nám do péče 18. 8. 2013, zatím však ještě pobývají u svých nálezců, jsou v karanténě – všichni sourozenci jsou ve špatném zdravotním stavu a potřebují léčbu, kterou jim dosavadní pečovatelé poskytnou. Jakmile se dostanou z nejhoršího, převezmeme je k nám do hlavního depozita. Agátka je křehoučké a milé stvoření, bez léčby by na místě nepřežila, o oko by brzy kvůli rohovkovému vředu přišla. Krom toho je silně začervená a má pupeční kýlu. Už je ale pod odborným dohledem veterináře, což je koneckonců vidět na zlepšujícím se stavu očka, takže bude jistě brzy fit.

2. 10. 2013
Agátka hledá nový domov. Nový majitel musí počítat s operací vrozené pupeční kýly, nicméně tu může podstoupit až spolu s kastrací.

26. 1. 2014
Agátka našla nový domov. Stejně jako Jitřenka, i Agátka už byla poměrně dlouho zamluvená, ale převoz do nového domova nějak nevycházel, buď organizačně, nebo ze zdravotních důvodů. Konečně to ale vyšlo a Agátka odjela do nového domova. Po příjezdu byla trochu přepadlá, schovávala se v přepravce, ale to přejde – bude mít prima páníčka a nového kamaráda, kocourka Engina. I když na sebe trochu vrčeli, jistě si brzy zvyknou. Za Agátčinu adopci děkujeme.

21. 4. 2014
Agátka znovu hledá nový domov. S novým majitelem bylo dohodnuto, že rekonvalescenci po kastraci a operaci vrozené kýly stráví u nás… a všechno se to tak nějak semlelo, že Agátka zůstala u nás. Bez problémů se zapojila do našeho kočičího kolektivu, je to stále ta Agátka, kterou jsme v lednu umístili – zvědavá, temperamentní, čistotná, mazlivá, teď už navíc i po kastraci a operaci vrozené kýly.

6. 5. 2014
Agátka děkuje za kapsičky Miamor Ragout multipack, které získala v akci Kočičí přání (proběhlo 1.–15. 5. 2014).

16. 6. 2014
Agátka našla nový domov, snad to napodruhé vyjde! Na jednom z inzertních serverů padla Agátka do oka prima manželům od Pardubic, kteří se poohlíželi po kočičí společnici pro sebe a svého kocourka. Vše jsme probrali předem a podmínky se jevily ideální, a tak nic nebránilo tomu, aby Agátka vyrazila na cestu. A už je tedy doma – Agátka si teď bude zvykat na nové prostředí, nové páníčky, nového kámoše Endyho… Ale ona to zvládne, za pár dnů tam bude řádit jako starý „mazák“ a až se úplně zabydlí, bude moci i ven na zahrádku. Za její adopci moc děkujeme. 
 

Z NOVÉHO DOMOVA (zprávy jsou řazeny od nejstarších po nejnovější)

20. 8. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, léto utíká jako blázen, naposledy jsme se ozvali před měsícem, musíme se polepšit. Agátka s Endíkem si mě hlídají jako policajti, sotva se někam hnu, už je mám oba za zadkem, asi už pochopili, že jim občas zdrhnu, sice jenom na pár dní, ale i to si hodlají pohlídat. Někdy mám pocit, že jsou rozumnější než lidi, vysvětluju jim, kam jedu, na jak dlouho a kdy se vrátím, koukají na mě moudře (trochu smutně), Agátka mňoukne, Endík zavrčí – to znamená, že před odchodem si přejí dobrůtku (Agátka mlíčko, Endík kvalitní křupku) a pak se odeberou na svá místečka a nechají mě v klidu odejít. Tenhle rituál už chvíli praktikujeme, i když je opouštíme i na kratší dobu, asi pochopili, že se jich nechceme zbavit a určitě se vrátíme. Potom čekají u dveří – Agátka kručí tím svým způsobem a lísá se mi kolem nohou, Endík sedí decentně o 2 metry dál, lehce pořvává a vyčkává, až ho podrbu pod krčkem a dodám odpustek. Jsou naprosto boží, opakuju to a potvrzuju čím dál víc, poslouchají víc jak dětičky – ti za nimi krutě zaostávají. Nejvíc mě dostává, když pro ně jdu v půl osmý večer na zahradu a zavelím, že se jde domů – vlastně ani skoro nemusím nic říkat – zvednou se a jdou sami jako vojáci, dostanou večeři a někde si chvíli pobíhají, trochu se přilísávají, sednou ke mně do křesla, nebo zalehnou za mnou na koberec, když sedím u PC nebo šicího stroje, a uloží se u mne ke spánku. Ráno je najdu většinou někde v jejich oblíbených koutcích – momentálně Endík preferuje křeslo v pokoji našeho synka, a buď je na něm smotaný, nebo je propletený mezi kolečkama pod křeslem, a Agátka si hoví pod mým křeslem v obýváku, případně na něm. Ráno mi okupuje postel, usadí se mi klidně na dece v nohách nebo na břiše (dokumentace přiložena) a tam normálně regulérně chrápe. Když ji probudí hlad, tak nezaváhá, začne mi funět do obličeje, oblizovat oči a pacičkou mě „češe“ (už jsem to určitě taky popisovala) – tenhle projev lásky nemůžu neodměnit, a tak pádím chystat hamu papu. A než to připravím, tak oni spolu laškují, Endík na Agátku jako útočí a ona se jako brání a motá se mi černobílohnědý chlupatý klubko u nohou, tak na ně potajmu koukám, jak se nakonec toho představení navzájem oblizují a pusinkují a čekají na mističky. Jsou oba teda docela pěkně tlusťoučký a pěkně se to s nima mazlí. Na zahradě nám pomáhali česat meruňky a broskve, Agátka to kontrolovala ze žebříku a ze skleníku, Endík spíš jen přihlížel. On zase tak moc pracovitý není, ležet jen tak a na všechno jen dohlížet – to je jeho parketa, v tom je dobrej. Posílám od nás pár dokumentů, ať jste taky v obraze, co se děje v Pardubicích na zahradě, v posteli, v obýváku, na schodech atd. Mějte se hezky letně, všechno ať se v rámci možností vyléčí, zdravíme celé osazenstvo Kocourkova, pozdravy mamince a všem. LV, JV, Agátka, Endík

11. 7. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, kočičáci jsou spokojeni, nikam nezdrhají, jen si tak vegetují v blízkosti domu (nechci to zakřiknout) a mají už svoje denní rituály, pěkně si chrupkají přes noc doma, a dokonce nechávají žít i kosí rodinu, která se u nás zabydlela. Táta kos se rozhodl, že vychová potomka u nás na zahradě, a zatímco mamka kosice obstarává potravu, táta hlídá malou buchtu s krátkým ocáskem před predátory. Někde ho vždycky ukryjou a matou potenciální útočníky a nepřátele, lítaj různě kolem, aby úkryt prcka zůstal utajen. Velkej kos sleduje ze zídky, co se děje, kde jsou kočky a případně hned zasáhne. Řve na ně a nalítává a má úspěch – Endík zbabělec pádí domů:-), aby nedostal klofanec, a ani Agátka neprojevuje žádnou statečnost a raději odbíhá taky do baráku. To jsem ještě neviděla, aby kos zahnal kočky! A ten náš je opravdu agresivní a nebojácnej. Doufám, že kosátku brzo doroste ocas a samostatně odlítne, přece jenom by Agátce mohla dojít trpělivost a mohla by ho někde objevit a lapnout. Moc mě mrzí, že nevyšlo umístění Semiše, má to chudák těžký s tou svou minulostí všechno pochopit a chovat se podle pravidel, ale snad to vyjde podruhé – Agátka taky bydlí až na druhý pokus, že jo? Takhle ten kočičí život je blbejma lidma pokroucenej, je to jako u lidí – blbá výchova vyprodukuje takovýhle plašany, kteří neví, co se sebou, mají problémy a je těžký to všechno oboustranně zvládnout. Navíc on už je poměrně starší kocour a s takhle pošramocenou psychikou to bude asi náročný. Ale třeba se ještě časem u vás zklidní a srovná si to v hlavičce, je moc krásnej a věřím, že se najde někdo s dobrým srdcem, kdo se ho ujme. Ivánek se taky umístil ve vy&sca ron;&sca ron;ím věku a jak byl spokojenej - byla to jiná povaha, to je jasný, ale snad se zadaří. Zdravím za nás za všechny, Agátka čumáček miloučkej, Endík chlupáček uvrčenej a pán domu – práce všeho druhu. Mějte se moc hezky, pozdravujte maminku a všechny obyvatele a přátele Kocourkova. LV

1. 4. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, zdravíme z jarních rozkvetlých Pardubic – kvete nám meruňka – dala si holka záležet, je celá jeden květ, včely na ní hučí jak o život. Kočičáci už jsou ve svým živlu, lítají po větvích, chňapají po včelkách a motýlech – Agátka už domů přinesla tři malý bělásky, má je asi jen na hraní, protože všichni tři to přežili a po chvíli mordování jí ulítli. Ale ona se zase dostane do formy, je to její parádní disciplína. Teď jsme jim pořídili nový pelíšek, neboť ten starý, Endíkův oblíbený (do kterého už se stejně několik let nevešel) byl už na odpis, molitan z něj lezl a chlupy už se skoro nedaly odstranit. Endík ho nechtěl dát, protestoval a pořád ještě trucuje a do nového leze jen Agátka. Je v něm teda trošku ztracená, protože jsme preventivně zakoupili větší, aby se do něj vešli oba dva a mohli v něm prožívat romantické láskyplné chvilky. Takže zatím ho Endík jen otestoval, stoupl si do něho předníma nohama, 5 minut ho očmuchával a potom vycouval a nezdálo se, že by byl nějak nadšenej. Zapadnul zpátky do červenýho (když nenašel ten svůj starej vybydlenej) a uraženě s náma nemluvil. Agátka s tím nemá problém a válí se ve fialkové barvě jako královna. Tak uvidíme, jestli Endík vyměkne a taky ho vezme na milost. Možná mu do něj kápnu pár kozlíkových kapek – po nich jsou jak zfetovaný, válejí se všude, kde to cítí – asi je to pro ně afrodisiakum:-P Minulý týden jsme absolvovali preventivní odčervovací akci – Agátka Drontal, Endík Profender. Většinou to vždy proběhlo celkem v klidu, tentokrát Agi uspořádala představení na úrovni – že teda Drontal ne a ani v šunce a že to teda nespolkne! Byl to boj doslova na život a na smrt – domlouvala jsem jí, prosila a uplácela sýrem, šunkou, mlíčkem, všema pochoutkama, co normálně fungují, ale tentokrát byla urputná a rozhodla se, že nám na ty triky neskočí. Pěkně do šunčičky zabalenej prášek vypreparovala, šunku zblajzla, prášek vyplivla na podlahu. Zkusila jsem to asi třikrát pořád se stejným výsledkem, tak jsem na to šla přísně policejně, Agátku jsme drapli, otevřeli tlamu, omluvila jsem se jí za násilí a narvala jí ten proklatej prášek skoro až do krku – byla trochu vykulená, ale spolkla to a ještě mi oblízla ruku;-) Pak mě trošku drápla, aby zachovala dekorum, ale myslím, že to na ní nezanechalo trvalé následky. Endík čuměl, co se to děje, tak aby se nedivil, honem jsme mu nastříkali za krk ten jeho prostředek, aby si mohli na nás vzájemně stěžovat. Všichni jsme přežili a pro velký úspěch budeme podobnou akci opakovat asi za měsíc tentokrát oběma za krk proti klíšťatům. Posílám vám opět pár obrázků – Agátka ze všech úhlů – zkrátka modelka:-) a Endík krasavec aristokrat – ten je svůj za každých okolností. Přejeme úspěšné umísťování – v poslední době to docela jde, jak se dočítám – jen Tulínek to má asi složitý, tak budeme držet pěsti, ať to zvládne a ty dva nové přírůstky Semiš a Žemlička by potřebovaly klidné zázemí, určitě budou vděční za každé pohlazení. Myslím na vás, jak si s tím vším poradíte, je to šílený, já bych to asi nedala. Zase to musím napsat – jste borec, obdivuji vaši nezdolnou energii a držím pěsti, ať se vám daří ten nekonečný boj s nemocema, blbejma lidma a občas i s osudem. Moc vás zdravíme, pozdrav i mamince a všem kocourkovským, mějte se hezky, přejeme čumákům krásné jaro. LV a všichni z Pardubic

12. 3. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, už jsem dlouho nepodala zprávy od nás – zatím vše dobrý, ale vaše zprávy o Jackovi mě vzaly za srdce – to je strašně nespravedlivý, takovýhle konce, nevím, co napsat, je to hrozně smutný. Myslím, že opravdu neunesl to štěstí, že mu bylo dobře a byl moc šťastnej, brečela jsem u tý zprávy a vzpomněla jsem si na naši Kendynku, se kterou jsme zažili něco podobnýho – byla u nás strašně spokojená, adoptovali jsme ji z ulice s bříškem plným koťat, koťátka porodila, všemu naučila a uvedla do života, pak s Endíkem žili svorně jako manželé a jednoho večera ulehla do pelíšku a ráno jsem ji tam našla bez života. Taky asi srdíčko… Mají to asi jako lidi taky někde napsaný a nejde tomu nijak pomoct. Tak snad najde ta jeho nová rodina náhradu, určitě na něho nezapomenou, takovýhle hodný vděčný zvířtata máme v srdci pořád, myslíme na ně, připomínáme si je, trochu si pobrečíme a co nám zbývá… muchláme ty ostatní, co nám zbyly… Agátka s Endíkem stále spolu, dnes vyprovodili svorně nějakýho vetřelce – krásný zvíře se přišlo družit – obrovská mainka (nevím, jestli kocour nebo kočička) sedělo to proti Endíkovi na zídce pod meruňkou dvakrát větší než on a jen to na něj koukalo. Endík začal řvát jak protrženej, myslela jsem, že se mu něco stalo, tak vylítnu ven a vidím je tam proti sobě sedět a Endík dělal tenhle děsnej bengál, Agátka mu seděla tesně za zadkem a zřejmě ho podporovala, ale akce se aktivně nezúčastňovala. Tak na sebe chvíli řvali – vlastně jen Endík – vetřelec jen seděl a koukal, a když Endík přitvrdil a začal ho vyhánět, tak pomalu ten chlupatec odkráčel. Endík pak hrdinně přišel domů následován Agátkou, která na něj zbožně hleděla, asi dojatá, jak ji zachránil. Byl celej takovej načechranej a pyšnej, jak uhájil domov, tak jsem jim za odměnu naplnila mističky a muchlala jim kožíšky a snažila se jim vysvětlit, že se chlupajda si třeba přišla jen pokecat, ale Endík vrčel, že ne, že se chtěla u nás určitě ubytovat, a to teda že nepůjde. Ještě chvíli brumlal a povrkával, ale už spokojen, že je katastrofa zažehnána a pelíšky nedotčeny cizím elementem, nechal si hladit bradičku a polechtat bříška paciček pod drápkama – to má moc rád a roztahuje prstíčky a blaženě funí. Agátka to takhle intenzívně neprožívala, jen mi oblízla nos a oči a pak spokojeně ulehla do pelíšku vedle Endíka. Posílám pár foteček, zatím žádná převratná novinka co do tématu, ale jsou víc doma než venku, je hrozný počasí, vítr fouká jako blázen, tak jsem ráda, že se ven moc neženou nebo jsou tam jen chvilku a hned se vrací k domácímu krbu. Všechny vás moc zdravíme, buďte zdraví a odolní, držte se fyzicky i psychicky a ať už je brzy jaro a teplo. LV

26. 1. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, už jsme se dlouho neozvali, ale vše je v normálních kolejích, kočičáci chrápou většinu dne a ven se moc neženou, taky se jim nedivím, je tu zima a sněhu plno, tak jsou radši zapeckovaný v pelíšcích. Vyběhnou většinou po jídle – upustit bobek do skleníku, kde máme vysklený jedno okno už od podzimu a zatím nezasklený, tak si tam můžou vyhrabat důleček, zasednout a konat. Jinde to moc nejde, zem je zmrzlá nebo zasněžená a to se jim taky asi na hrabání moc nelíbí. Pořád je sleduju, abych mohla poslat nějaké momentky, ale než vylezu s foťákem nebo mobilem, tak jsou bleskem zpátky, takže zatím žádné fotoumění nemůžu nabídnout. V pelíškách láskyplná objetí, to už je stará vesta, tak čekám na nové příležitosti:-) Když je občas trochu slunce a tepleji, tak Agátka zasedne na zídku pod ložnicí a číhá – asi tam možná v listech přezimuje nějaký ptačí hrdina, který vzdoruje zimě, ale zatím nikoho nelapla. Endík si tam jednou sedl s ní, ale moc dlouho to nevydrželi, asi je ten plech studil, tak zase zalezli. Agátka se nám pořádně vykrmila (na tom ostatně cíleně pracuje od tý doby, co je u nás), už skoro konkuruje Endíkovi, je krásně měkoučká a teploučká do ruky, tak si to užívám a mazlím se s ní, co mi dovolí. Ona je na ten úzký kontakt dost opatrná, ode mne se nechá, ale taky to nesmím přehánět. Nejvíc si to vychutnám ráno, když se hlásí o snídani – to mi opravdu vleze úplně až na obličej, šmajdá mi kolem hlavy a po krku, funí mi do nosu a ťuká čumáčkem do očí, občas hrábne i pacičkou, tak to musím být ve střehu, ale nechá se drbat pod krčkem, pak ťapká po peřině a kecne si kdekoliv na tělo (zkouším si ji stáhnout co nejblíž a občas mě to i dovolí) a potom je to teprve pošušňáníčko – hladím jí bříško a celý tělíčko a ona natahuje nožky a prohýbá se a vrní a je to super relax, myslím, že pro obě:-O Už jsem vám to jistě popisovala, ale je to s ní čím dál lepší. Endík jen čeká pod postelí a ranní akce nechává Agátce, on sám se soustředí na to, aby se ke mně nacpal do klína, když sedím u počítače nebo v křesle u televize. Tam se s Agátkou střídají a někdy se tam usadí oba. Ale to je výjimka, spíš si každý chce to místečko urvat jen pro sebe. S Endíkem máme jinou hru – nejvíc ho baví, když strčím ruce po ubrus, deku nebo ručník, šmejdím tam prstama a on loví:-D To chramstá packou, chňape i zubama (ale jen tak na půl plynu – nechce si mě moc poničit) a uloví mi přes ten hadr ruku, škube kořistí a pyšně se nafukuje, jakej je super lovecB-) On, takovej rozvážnej, rozumnej a dospělej kocour a takhle blbne. Pak se asi zastydí, k čemu že se to nechal svést a odkráčí hrdě, jakože to nebyl on, kdo tam takhle šaškoval, zakručí a jde si po tý námaze odpočinout někam do pelíšku. Takže takhle probíhají naše zimní radovánky v teple domova, zatím jim to stačí, ale posedávají na oknech a vyhlížejí, kdy už to půjde vyrazit dál než na kobereček před dveřma, případně do skleníku. Posílám slabý odvar fotodokumentace – jen tak aby se neřeklo – budu pracovat na tom, abychom zase potěšili vaše oko zajímavějšími záběry ze života koček. Čteme pozdravy z domovů a přejeme všem útulné a spokojené bydleníčko s kamarády – zvláště nás dostal Bumbác a jeho přátelé ve větvích:-D Všechny zdravíme, mňoukáme, vrníme a máváme packama. LV a spol.

25. 11. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, tak mrška Agátka psala? Ta si tak může stěžovat, že má hlad! Sežere, co vidí a na co dosáhne. Včera nám vyškrábla kus koblihy i s marmeládou, pak k večeři si vydupala rybí filé (to se jí ani nedivím, ale vyváděla, jak kdybychom ji na 14 dní zavřeli do hladomorny), dnes zase somrovala na houbový karbanátky – jí je to zkrátka úplně šumák, co je na stole, jak nás vidí jíst, nebo stačí se zvednout a otevřít špajz a hup, už je v pozoru a čeká, kňourá a tancuje, škrábe pařátkem a dožaduje se soustíčka. Když jdu něco dělat se syrovým masem, to ji musím vystrčit ven, jinak by mi vlezla pod nůž, a i tak ona všechno sleduje za oknem, buší do skla, mňouká a naříká a čumí tak ukřivděně, že ji teda za chvíli musím pustit a trochu naložit na mističku. Endík to nechápe, stojí jako truhlík, občas se podiví a zavrčí, co ta Agi takhle blbne kvůli tomu hnusu, ze kterýho se jemu úplně zvedá kufr:-o On si decentně zkřoupe svoje granulky a nanejvýš nám udělá tu milost, že když už je to tedy na mističce, tak se uvolí a zbaští kapsičku – ale pozor: pouze Felix nebo Gourmet, s ničím jiným se nesmím ani opovážit přijít, to bych to schytala. Už jsem párkrát zkusila jinou značku (např. Shebu, která je snad taky kvalitní), ale odešel zhnuseně od stolu a Agátka měla dvojitou porci, než jsem to stačila uklidit. Taky když jsme byli na injekci, tak je oba pan doktor zvážil a Endík měl necelých 6 kg (nějaký ten gram zhubl) a Agáka se sebrala na skoro 5 kg. Takže takhle to má ta naše chudinka hladová, podvyživená, ukřivděná, zanedbávaná a hlady týraná;-) Má pěkný svalečky na nožkách, pod krčíčkem lalůček, bříško jí taky trošku narostlo (skoro ho courá po zemi), ale jí to vůbec nevadí, je prostě modelka XXL:-) To si člověk užije, když ji někdy ukecám a chci si ji vymazlit! Ale dlouho mi tu radost nedopřeje, ona ty svoje špíčky šetří pro Endíka (zase posílám serii láskyplných objetí). Teď začínají oba pěkně chlupatět, chystají se na mrazy a nepouštějí ani chlup, i když je češu kočičím hřebenem. Endík zdrhá, ale Agi to miluje, ulehne na stůl, vyvrátí hlavu a nastaví krček a můžu česat a česat a česat – jen se obrací ze strany na stranu, aby to měla všude stejně uhlazený, natahuje kejtičky, roztahuje ručičky i nožičky, abych se pěkně dostala na bříško, dovolí projet i ocásek a krásně u toho vrní, no je to hotová rozkošnice. Endík kouká a občas se v něm probudí chlap a vlítne na ni, to se muchlujou – ohromný divadlo, jen tu lásku Endík někdy přežene a trochu víc ji přiškrtí, to pak Agáta zaječí a vylítne jako blesk a máme po produkci:-) Ale žádná vážná vztahová krize, za chvilku už mu zase líže ucho a on ji drží okolo krku – no idylka. Prohlídku u doktora a injekci jsme všichni zvládli, Agátka nikoho nepokousala, jen já jsem měla pár škrábanců, jak jsem ji vysejpala z přepravky. Rozhodla se, že se očkovat dobrovolně nedá, tak jsme ji museli trošku přemlouvat, takže to mám za to a mám si to prý pamatovat. Endík medvídek neprotestoval, než mu došlo, co se chystá, už bylo po akci, ani snad tu injekci nezaregistroval. Taky dobrý, že je takovej pomalejší:-) Teď už tady máme docela zimu a je to dobrý na to, že moc nechtějí ven. Endík ten je vůbec pohodlnej a jen tak čuchne do studena a zaleze zpátky, jenom ráno vyleze oknem a maže někam upustit bobek. Agátka je větší sportovec, ta vyběhne na delší dobu, někde šmejdí a kontroluje zahradu, číhá, kdyby se někde zapomněl nějakej nepozornej ptáček, tak by ho hned sejmula (už to jeden takovej chudáček odnesl). Ale taky to nepřehání a jak zavolám a je už chvíli venku, tak taky pádí do teplíčka. Večer klasika u televize, mám je střídavě na klíně, všechna příkoří odpuštěna a užíváme si to navzájem. Vaše zprávy z Kocourkova – to jsou věci – chudinka Jaroušek, je to krásnej sameťáček, musel si taky vytrpět, tak snad to bude dobrý. Koukala jsem, že přece jen se občas daří umístit – Škubánek, Iris, Krteček a další. A moc se mi líbí Bobinka – to je krasavice – vypadá jako mainka, určitě aspoň křížená. Takováhle byla naše Kendynka, chlupajda, skoro stejně vybarvená. Ta půjde na dračku:-) Tak přejeme všem hodně zdravíčka, ať se marodi dají dokupy a můžou zahřívat pelíšky a potěšit dvounožce.Posílám zase dávku erotiky, ale i pozdně podzimních akcí u nás na zahradě. Mějte se moc hezky a já zase řeknu Agátce, ať se vám někdy ozve;-) Zdraví Pardubáci.

29. 9. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, podávám zase hlášení o stavu kočičáků v Pardubicích – vše OK v zajetých kolejích. Agátka s Endíkem stále v láskyplných objetích – nikdy se mi ty obrázky neomrzí a fotím furt jak zběsilá, pak nad tím v PC roním slzy štěstí. Musím brzdit s těma pozitivníma ódama, abych to nezakřikla, z toho mám permanentní hrůzu. Byli jsme na týden u moře, tak jsme zase chlupaťáky zanechali doma v péči sousedky, která dodávala baštu a pěkně nám je vykrmila. Bála se, aby chudáci nestrádali, tak jim dávala do mističek pěkně vrchovatě a oni to samozřejmě všechno likvidovali. Hlavně Agátka je žrout čehokoliv – sousedka má trochu jiný systém stravování – její kočky mají pořád plný mističky a chodí si zobnout, kdy se jim zachce. My to máme naladěný na třídenní příděly (případně kdy si ještě sami přijdou požádat, dáváme menší dávky a baští se do holé vyprázdněné misky). Ale vůbec nic nevyčítám, naopak, jsem ráda, že je zabezpečila a těžko můžu chtít, aby chodila víckrát než dvakrát denně. Agátka nám dávala najevo, že se zlobí (asi že jsme je opustili), Endík taky trochu vrčel, ale dlouho jim to nevydrželo a druhý den už zase láska kvete, Agi po mě šplhá, když si říká o mlíčko a Endík slastně mručí, když mi dovolí ho drbat pod krčkem. Teď jsou úplná zlatíčka, lehají do slunečných míst na zahradě, pořád se nám motají pod nohama, Endík žárlí, když si drbu Agátku – to se z ničehonic odněkud zjeví, zakručí, že je na řadě a přijde si taky pro svůj příděl mazlení. Dlouho jim to sice nevydrží, není ani jeden prvoplánový mazlík, ale čas od času si ověří, že jsou první před bohem a pak zase jdou za svou důležitou činností. Máte tam u vás nové přírůstky, jak jsem koukala, Josefínka je kouzelná, chlupatá, miloučkej čumáček a Permoník bude určitě pěkný číslo , kouká mu to z očí. Panu Stříbrnýmu se taky zadařilo, tak ať je šťastný a spokojený:-) Vaše zprávy vždycky čtu s napětím, co tam máte za katastrofu, než se ale dostanu k odpovědi, uplyne nějaká doba a může být vše jinak. Milánkovi přeji hodně sil v jeho rekonvalescenci a Sabinku s Krtečkem chraňte vlastním tělem před takovýma debilama, jako je ten, co o ně projevil zájem. K tomu nemám slov, prostě idiot. Zatím nemám žádný nový současný fotky, tak aspoň klasiku – milenci z roku 2018:-P Zdravíme vás, maminku, kočičky, přátele a jejich chlupáče – no všechny příznivce Kocourkova. LV a spol.

10. 9. 2018 jsem dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, ozývám se po delší pauze, vše je u nás ve starých dobrých kolejích, Agátka s Endíkem mají pořád láskyplný vztah a my jsme z nich pořád čím dál víc u vytržení. Agátka je už dospělá dáma a dává to světu znát – kouká vždycky někde shůry, kam se vyšplhá a svět jí leží u nohou. Endík je pořád velká chlupatá koule, miloučkej brumla, který si nechá líbit, když mu Agátka strčí nohu a čumák do misky a polovinu mu toho sežere. Nejvíc lásky a starosti o Endíka projevuje Agátka vždycky, když Endík asi omylem vyleze na střechu a pak se bojí slézt dolů po tom šíleným požárním žebříku nebo případně po šikmé střeše – to Agi lítá po okením parapetu, skáče na mě do peřin, mňouká jak o život a snaží se upozornit nás, že na střeše je zoufalec, ať s tím okamžitě něco děláme. Takže se vyhrabeme z peřin (tahle akce se pravidelně odehrává časně ráno), manžel sice brblá, ale tašku „priorku“ už má připravenou, hodí na sebe kus hadru, tašku do ruky a hurá na střechu, aby Endík ani Agátka nebyli dlouho ve stresu. Už vám tuhle scénu popisuju asi po čtvrté, ale vždycky je to hroznej nervák, když na to koukám a případně fotím a modlím se, ať to oba přežijí a nespadnou. Posílám opět trochu fota, i když tématika je stejná, ale snad se vám to taky neokouká. Nikdy ale nestihnu zbliknout to vítání, kdy Agi skočí Endíkovi na hlavu a otře se mu ocáskem o čumák a on ji zase trochu žďuchne packou, jakože „co se bojíš, mám to v paži, tak nedělej scény“ – a já jsem ráda, že jsou všichni zase pěkně v bezpečí a pádím chystat hamu papu, aby zapomněli na tu prožitou hrůzu. Agátka dostane jako bonus mlíčko nebo radši kočičí smetánku, zaslouží si to a radostně hopká, kručí a těší se na tu dobrůtku. Endík jen kroutí hlavou, jak může někdo jíst něco tak odpornýho jako mlíko. Tak takhle to u nás chodí, ale nelezeme jen po střeše, taky se povaluje me pod závojíčkem a růžičkama a lezeme trochu po stromech a chodíme čůrat a kadit do skleníku a máme se prostě fajn – oba by to asi podepsali. Pročetla jsem opět zprávy z domovů, vesměs krásný čtení, úplně jsem vedle z Bivoje, jak si vykračuje na fialovým vodítku – bomba! Posílám trochu dokumentace, snad potěší. Mám z toho objímání a oblizování i video, ale nějak mi to nejde poslat. Tak pro ilustraci jen serii obrázků. Přejeme krásné babí léto, opatrujte se, pozdravujte maminku a všechny kocourkovské. LV

26. 7. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, je šílený horko, ale teď v 10 v noci už to jde, tak sedám k PC a trochu info… žádné převratné novinky, jen je toho vedra moc i na ty chudinky chlupatý. Ploužejí se po zahradě, lezou do stínu, a i ten apetit Agátka trochu umírnila:-) Ale fakt jen trochu – Endík občas vynechává nějaký denní chod, to Agátka zase ne, to teda prr, ale dávky jsme snížili. Oba dva jsou přes den někde ukrytý v chladnu, na dlaždicích, na schodech do sklepa, kropíme jim jejich oblíbená místečka v trávě (foto v příloze – Agátka pod závojíčkem a Endík u růžičky) a oni tam na mě čekají, když mám přijít z práce – ještě tam občas docházím, abych nevyšla z formy, i když už bych si mohla dát pohov, jen se válet a opečovávat kožíšky a pana domácího. Ten mimochodem před 14 dny spadl z meruňky asi z 2,5 metru, když se tam natahoval pro pár posledních shniláků. Byl to docela horror, myslela jsem, že to bude tragický, omdlel, praštil se do hlavy a trochu se pomlátil, ale stáli při něm všichni svatí a nikde netrčela žádná kost, ani jiný závažný zranění se nenašlo, takže asi dáme na modlení. Mohlo to dopadnout mnohem hůř. On je takovej starej paličák, myslí si, že je pořád jura a všechno zvládne, jenže ono už to nejde jako dřív a musíme to vzít na vědomí. Ale už se oklepal a plánuje, jak bude na podzim ty všechny stromy ořezávat. Tak ho budu muset asi přivázat ke stolu:-) Projela jsem zase zprávy od vás z Kocourkova, kromě Milánka neuvádíte žádný přírůstek, tak doufám, že Žolíci, Špioni, Bumbácové a Krtečkové i s maminkou Sabinkou jsou v pořádku a prospívají. Určitě toho máte taky v tomhle pekle dost, jsme už z toho všichni na hlavu – teploty přes 30 stupňů – to je přímo vražedný. Kdyby aspoň zapršelo, hned by se líp dýchalo. Teď tady leží oba jako dva kusy hadru, občas je podrbu, jen zamručejí a ani se nehnou. Rána máme klasická, to se ještě dá dýchat, tak vylezou oknem a sedí si tam a koukají do světa, nikam neutíkají. I přes den se většinou pohybují doma po zahradě, Agátka si občas švihne malou procházku po sousedech, ale většinou oba sedí nebo spíš leží před garáží před vraty a ani se nehrnou ven za plot a koukají na lidi z bezpečí zahrady. Hurá, miláčkové pochopili, že doma je nejlíp8-) Posílám jen malou ukázku zahradní siesty, jinak stále stejná tematika, občas se muchlají, ale to už jste tisíckrát viděla. Nedávno se k nám na zahradu zatoulal vetřelec, ale zřejmě domácí chlupatec – mělo to obojek – objevil ho Endík a začal pořvávat, Agátka ho přilítla podpořit a společně ho vypudili. Moc se mu nechtělo, nemělo to setkání žádnej dramatickej průběh, jen ho tady nechtěli, i když si zřejmě přišel jen popovídat. Koukali jsme na to divadlo, nevměšovali jsme se do nich a vyřešili si to sami. Čas od času sem někdo takhle zavítá a vždycky to má tenhle průběh. Žádný velký rvačky jsme nezaznamenali, ale chrání si oba svoje jistý. Tak je jdu podrbat na dobrou noc pod krčkem, vám přeji taky dobrou noc, pozdrav mamince a doufejme, že se v příštích dnech neuvaříme. Tak někam do stínu, kafíčko a havaj. LV a spol.

17. 6. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, konečně jsem se dostala k PC a zase píšu pár řádků. Váš nový Bivoj je úžasný – krásný exemplář, škoda, že zatím jste mu nechali jen ten nádherný mohutný ocásek. Vím, že to bylo nutné a že mu srst určitě doroste a zase to bude atraktivní kousek a holky kočky se o něj budou prát. Bude určitě dokonalej i bez zubu a to zvracení se taky snad srovná. U našeho Endíka s tím taky občas bojujeme, má taková zvracecí období, možná je to po přežrání – hlavně když se nacpe granulema a pak neodolá kapsičce Gourmet. Agátka s tím nemá problém, kdyby nám vyžrala celý špajz – to víte, odolná holka z ulice si poradí, ale aristokrat Endík musí mít svůj žrací rytmus a vše dokonalé a stravu málem na stříbře, jinak je jeho veličenstvo nespokojeno a jeho důstojnost pošlapána. Taky mě dostal Špión – ti ostatní jsou všichni stejní, takoví trošku jako vyplašení, ale tenhle drobek zachráněnej mi připadá docela v pohodě a má takovej rozumnej inteligentní pohled, nádhera, že jste ho zachránila:-), myslím, že se udá jako první. U nás řádí vedro, kočičáci lezou do stínu a ležejí tam jak v posledním tažení, dokumentace přiložena. Ale na hamu papu slyší a Agátce stačí cinknout lžičkou o mističku, a kdyby byla na střeše nebo ve sklepě, v momentě hlásí příchod a čeká na příděl. To je tak zlatá kočička, dělá nám moc velkou radost, komunikativní, čiperná, poslušná, k Endíkovi strašně vstřícná – on je pavouk, a když nemá náladu, tak se od ní odplíží, ale ona si z toho nic nedělá a zase mu vleze na hlavu a pacičkama ho chytá okolo krku nebo chňape za ocas a on vyměkne a nechá se oblízat a vyprovokovat, pak na ni skočí a morduje ji, ale z lásky, to vidíme a jsme z toho úplně hot, to víte. Teď navíc je z Agátky ohromná mazlivka, přiběhne, zakňourá a natáhne se nám pod nohy, prohne tělíčko, zakloní hlavičku a čeká na drbání. Tak všeho nechám a drbám a drbám a ona slastně kručí a kručí… Dnes s manželem pracovala na zahradě – on tam něco kopal a trhal, a jak už je lenivější a méně schopnej rychlejšího a aktivnějšího pohybu (a co taky v tom vedru, že jo?), tak si k tomu vzal židli a plel to v sedě. Agátka se přišla podívat, co že to páníček dělá – usedla nebo spíš ulehla asi metr od něj, hlavu na packy a upřeně ho pozorovala. Pak vzal židli, poposedl kousek dál, Agátka jak stín za ním – a taky se posunula o metr vedle. Koukala jsem na ně z okna a chtělo by to kameru:-) No, tak takhle to tu vedeme, večer oba chlupáči vylezou otevřeným oknem na venkovní římsu v okně obýváku, usednou vedle sebe a koukají do tmy (no, ono je do půl desátý vidět) a já šílím, že spadnou z 1. patra dolů. Manžel si ťuká na čelo, utrousí, že to jsou přece kočky a já nic nemám z televize, dokud tam na to okno málem nevlezu k nim a nepřesvědčím je, že musejí dolů a pěkně do pelíšku. A oni, představte si, poslechnou a skočí zpátky, chvilku se s námi kouknou na nějakej ten blbej seriál (u kterýho většinou usnem) a pak se potichoučku přemístí někam do svého spacího koutku a usnou jako neviňátka. Někdy nám zaberou křesla – foto v příloze. Ale ráno ve 4 hodiny škrábání na dveře a Endíkovo pořvávání mě vyžene a musím je oknem pustit na ranní procházku. Ani nevím, kdy se vrátí, ale Agátku mám v posteli, leží mi v nohách a chrápe jako po flámu. Endík to jistí pod postelí a takhle to mají rozdělený. Vzbudí mě funění do obličeje a jemňoučký lechtání fouskama po tváři a na nose a když nereaguju a vychutnávám si tu pozornost, tak Agátka přitvrdí a pacičkou mě lehce škrábne, drápek jen tak napolo, aby mi neublížila, ale abych to cítila a konečně se vyhrabala ven. Takovýmuhle probuzení se nedá odolat:-D, tak si ji přitáhnu, pohladím po hlavičce, vyberu ospalky a ona drží, poňucháme se (ale jen tak narychlo) a hurá na baštu. Endík to nekomentuje, leč taky se vyhrabe zpod postele na nohy a zatímco Agátka už škrabe na dveře špajzu, Endík pomaloučku kráčí po schodech, aby nevypadal jako nenažranec. No a mističky – klasika – Agátka se ponoří do své, pak koukne do Endíkovy, trochu mu z ní užere a vrátí se k tý svý, kde má ještě zbytek. Je to sranda to pozorovat a Endík ji nechá a nakonec dolíže svou, i případně Agátčinu misku, když tam něco zbyde. To jsem se zase nechala unést, ale když oni jsou takoví sladcí a miloučcí, že to nemůžu ani vypsat. Přála bych všem vašim chlupáčům šťastné domovy a jejich paníčkům takové vděčné tvorečky, jako jsou ti naši. Mějte se moc hezky, užívejte léta, Sabince hodně sil a jejím dětem chuť do života a celému Kocourkovu krásné léto. LV a spol.

19. 5. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, děkuji za nové zprávy od vás, jsou vesměs pozitivní, Sabince držíme pěsti, aby všechno zvládla, snad se to dle vašich zpráv daří – klidně na ni převeďte mističku od Laurinky, která má to štěstí, že našla domov – vždyť je to přece úplně jedno, na koho se to napíše – já jsem to adresovala úplně živelně a v dané chvíli jen podle toho, kdo měl v mističce nejmíň – je to vlastně taková hra, abychom měli pocit, že pro tu kterou kočičku něco děláme, ale v podstatě vůbec nezáleží na jméně příjemce, ani na tom, zda přispíváme na dárek nebo do mističky, jde hlavně o to, abyste vy, všechny ty úžasné obětavé dobré duše, co se staráte o tyhle berušky a broučky bezmocné, měly na tu péči co nejvíce prostředků a mohly jim tak zajistit co nejlepší životní komfort, lékařskou péči a i náhradu za chybějící domov. SMS od vás jsem dostala, jsem ráda, když se můžu aspoň trošku podílet na té vaší záchranné akci a myslím, že to je krédo všech, kdo se této akce zúčastní a komu záleží na tom, aby se všechny ty opuštěné a nemocné kočičí dušičky měly co možná nejlépe a v mezích svých možností se snaží pro to něco udělat. Takže komukoliv cokoliv, použijte jak potřebujete, hlavně ať to pomůže. Myslím na toho Sabinčina chudinku malinkýho, kéž by se všechno podařilo a ten drobek to zvládl, asi to bude boj, ale doufejme… Mrázek je moc krásnej kocourek, ten by si taky zasloužil bydlet, ale to asi všichni, tak budeme optimisti a snad to přijde… U nás celkem nic nového, jen jsme trochu přerovnávali v domě nábytek, kočičáci čuměli, nemají moc rádi změny, tak chodili opatrně kolem všech těch židlí a křesel a postelí a stolků, co jsme jim stavěli jinam, než byli zvyklí, ale už si hledají každý své nové hlavní místečko, odkud na nás zhlížejí a pozorují, co se děje. No zase nějaké zásadní změny jsem nedělali, jenom takové nenáročné kosmetické úpravy a nějaké přebytečné krámy jsme likvidovali. Agátka i Endík přihlíželi, nikam se mimo dům nehrnuli, aby jim něco neuniklo, jen tak z bezpečné vzdálenosti pozorovali ten zmatek, který naše rodina vytvářela – pomáhala nám dcera se svou rodinou i s dětmi, takže kočičky měly o pozornost postaráno. A Endík i Agi si od těch mrňousů nechají docela dost líbit. Posílám pár obrázků, snad vás potěší. Vyřiďte Sabince, že na ni moc myslíme, ať má zdravé dětičky a je statečná. No a Ammy – kéž by se dala dohromady a někdo se jí ujal, třeba by se ty problémy čůrací a kadící vyřešily. Všechny v Kocourkově moc pozdravujeme, hladíme packy a čumáčky a přejeme jen spokojené chvíle. Agátka, Endík a my dva, co s nima bydlíme. LV

13. 5. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, prožili jsme krásnou neděli, byli jsme pozvaní k dceři na její narozeniny a nechali jsme kožíšky zase jednou venku bez dozoru a nezavřeli jsme je po dobu naší nepřítomnosti doma, jak většinou činíme. Agátka nám totiž těsně před naším odjezdem zdrhla (byla po obědě a plná sil) a Endík ulehl na terase v botníku na něčí sandály (asi mu to strašně voní:-O) – tak jsme tomu nechali volný průběh a odjeli. Jsou vychovaní a docela disciplinovaní, tak jsme to riskli. Když jsme večer v 7 hodin přijeli, Agátka už vítala na zápraží a Endík z druhý strany za domem, jsou to miláčkové, vědí, že mají sedět doma na zadku, když jsme pryč, a nikomu neotvírat. Ptáčkové pořád zpívají jak za nároďák, takže zřejmě ani žádnýho neulovili. Ale ne že by se o to nesnažili – posílám dokumentaci, jak sedí na zídce a číhají na svou příležitost. Endík to většinou vzdává a po chvilkovém náročném čekání někam uléhá a odpočívá, Agátka je vytrvalejší a cílevědomější, jen tak z boje neutíká a stále doufá, že neopatrný opeřenec jí vlítne do chřtánu. Pořád jí vysvětluju, že jsou dostatečně krmeni a zaopatřeni, že o potravu netřeba bojovat a ptáčkové se nechytají. Agátka, když ode mne slyší důrazné „nech ptáčky“, otočí hlavu, jako že slyší, že nemusím tak řvát, leč pokračuje v číhání a pozice vyklidí jenom na nátlak, když ji zkouším odhánět smetákem – jinak na ní nedosáhnu a chechtá se mi do očí. Od vás zprávy – to je někdy horror – moc bych přála Ammy, aby našla svou rodinu, je to roztomilá kočinka, snad se někdo najde, kdo se jí ujme nejen proto, že je krásná, ale že jí dá domov, lásku a péči i přes její zdravotní problémy. Nejsou jen všichni lidi magoři sobecký (i když jich je teda dost), vzpomínám na osudy některých vašich kočiček (a to jen za tu krátkou dobu, co jsme přes Agátku spolu v kontaktu) – Lazárek, Kaštánek, Achilek, Ivánek, Hermelínek, Knoflík a Korálek (Chanel a Gucci – jestli si dobře vzpomínám), Fešák (Fanoušek), Molly, Po.Nožka a spousty dalších, kteří patřili mezi ty šťastné, kterých se někdo, i přes jejich handicap, horší zdravotní stav, vyšší věk nebo cokoliv jiného ne zcela dokonalého, ujal. Znovu to píšu, obdivuji vás, že přes všechny ty prožité katastrofy a neštěstí, máte pořád sílu stále bojovat a snažit se to všechno zlo, které na nich je napácháno, napravit nebo aspoň zmírnit. Snad se všem vašim chlupáčkům dostalo dost dárků a nasypaných mističek, určitě se o to každoročně snaží celý váš fanclub. Od nás posíláme plno pozdravů, Agi s Endíkem se mají pořád rádi, přestože někdy se láskyplné mazlení trochu zvrhne v zápas, a naopak někdy trocha boje se přehoupne téměř v erotický románek. To je pozorujeme se zatajeným dechem, jak Agátka líže tu velikou Endíkovu makovici i s ušima a on se zavřenýma očima nastavuje hlavu zleva i zprava, drží a mručí a občas po ní hrábne pařátkem nebo ji obejme oběma packama a přidrží si ji, aby ji náhodou nenapadlo tu důležitou chvilku předčasně ukončit. Dokonalá lovestory:-P Mějte se krásně, buďte zdraví a spokojení jak to nejlépe půjde. Zdraví Agátka, Endík, LV, JV.

22. 4. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, tak máme nedělní skoro letní pohodu, musím napsat nové zážitky. Žádné převratné změny, jen už máme všichni radost, že je krásně, teploučko, sluníčko a můžeme se motat venku po zahradě, což taky všichni konáme, hlavně pacičkové jsou u vytržení a skoro se z domu nehnou. Jsem tomu strašně moc ráda, neboť v naší ulici to začíná být jak na Václaváku, lidi jezdějí jako blázni, do garáže málem ani nezajedeme, jak nám auta staví před vjezd, no hrůza… Bojím se o ně, už jsme maléry zažili, ale bohužel s tím nic neudělám. Tak jen doufám, že se nám smůla vyhne:-( Ale zatím opravdu jsou hodně doma, případně se nám motají pod nohama, jak sednem ven ke kafi, tak zalehnou v blízkosti do 2 metrů a čumějí na nás nebo položí hlavičku na packy a relaxují. Jsou to fakt úžasní bobani, musím to pořád psát, ne že by se vysloveně chtěli muckat, ale pořád je mám za zadkem (teď zrovna za mnou dorazila Agátka a ulehla u dveří a zřejmě je trochu na číhané, protože se blíží doba oběda a to jsou kabrňáci, v hlavě mají hodiny a hlásí se přesně k jídlu. Endík nebude daleko, ten je ještě línější na krok a taky pořád dolejzá, z něj je teď docela mazliveček – sedá mi vedle počítače nebo dokonce se mi stočí na klín, když píšu, ale nesmím dělat moc pohybů, to by ho rušilo a uraženě by odešel. Tak dělám, co jim na očích vidím, krmím, drbu, dosejpám mističky, překračuju je, když mi leží pod nohama nebo se válejí v těch nejfrekventovanějších komunikačních prostorách a vůbec si nepřipouštějí, že bysme se o ně mohli přerazit – i to, co moc nechtějí, jako třeba kapat za hlavičku protiklíšťák. To jsme absolvovali včera večer, aby měli klid na rekonvalescenci, jen jsem je musela hlídat, aby Agátka k Endíkovi nevlezla a neblízala mu hlavičku, což ona dělá s velkou oblibou a on příkladně drží a nechá se opečovávat. Ale byli ukáznění, vysvětlila jsem jim, že žádné důvěrnosti po tomhle zákroku nesmějí provádět, tak zalehli každý na svoje místečko a chovali se slušně. Dnes už vyrazili ven, obešli zahradu, Endík občůral ve skleníku všechny rohy a Agátka vyrazila na svou obchůzku kolem ptačího hnízda, které máme zřejmě v takovým břečťanovým chrundí, nad zídkou k sousedům. Včera jsme měli zase ptačí manévry – Agátka ulovila ptáčka – nevím, co to bylo za chudinku – ani kos ani vrabec, takovej malej hubeňoučkej, ale třepal se jí v tlamě, pádila s ním domů pod postel (tam za ní nemůžeme, což ona perfektně ví), Endík v patách za ní – tak jsme zase zahájili záchrannou akci, Agátku vypudili zpod postele, zdařilo se, a jak bojovala, tak jí ptáček vyklouzl, vyprostil se jí ze zubů a začal se mlátit po oknech a kroužil chudák dokola, až by se asi utloukl. Ti dva chlupatý rejdili za ním, kácely se květináče v oknech, padaly židle, až se nám podařilo kočky vypudit dírou ve dveřích ven z pokoje, zakrýt ten otvor, aby se tam nemohli protáhnout zpátky (bušili tlalpkama do dveří) a ptáčka dohnat v záclonách. Byl úplně živej, ona ho Agátka chtěla jen hraní (možná), tak jsme ho zase odnesli z dosahu a v pokoji a míru odlítl. Agátka ani Endík s námi potom půl dne nemluvili, Endík seděl zadkem (to on dělá, když je naštvanej a chce, abysme to věděli – sedne si metr od nás, otočí se zadkem a nereaguje vůbec na nic) a Agátka se nafoukla a odešla někam z dohledu, tak jsem volala „čiči, mňam mňam a mlíčko“, což jsou hesla, na která spolehlivě přihupká – jenže nic. Přišla sama asi za 2 hodiny a nebyla vůbec vstřícná. Jen nám dovolila dosypat mističku, schramstla to a znova zmizela. Ale dnes už nás zase vzala na milost, ptáček je zapomenut a nechala si vyšťourat ospalky a podrbat bříško. Endík se probral z letargie a skočil po ní a chvíli ji mordoval (viz fotodokumentace), úplně ji zalehl, ale přežila to a v nejlepším mu zdrhla. Teď tady oba u mě začínají prudit, takže asi půjdeme obědvat. Koukala jsem, že Micinka Dráteník se udala – to je fajn, mě se moc líbí, právě že je taková trošku jiná a zajímavá. Hlavně ať ji mají rádi! Horší to asi bude s Ammy, co? Ale snad i ona se dočká, když už je teď relativně zdravá. Takových zoufalců jste už dala dohromady, tak se taky jistě zadaří;-) Agátka mi okusuje nohu, musím jít zahrkat mističkou, už tu chvíli kňourá, tak ji nemůžu nechat dlouho čekat, aby nám nezhubla:-) Ono by jí to neuškodilo, je jako kulička! Mějte se moc hezky, zdravíme všechny Kocourkovské, dvounohé i čtyřnohé a přejeme i nadále krásné letní počasí. Snad to chvíli vydrží! Agátka, Endík, LV, JV

2. 4. 2018 jsme dostali další krátký e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, děkuji za zprávy od vás, plno informací pěkných i s obavami, ale snad se vše bude teď na jaře lepšit, aspoň psychicky nám to sluníčko pomůže. Neměla jsem vůbec čas na nějakou korespondenci, tak teď dodatečně rychlovka – krásné velikonoce, hodně vajíček a zdravých kočiček a podrobnější zprávy a info po tom blázinci. Mějte se všichni rádi, hlaďte si pacičky a čumáčky, to je to, co potřebujeme – hodně lásky, tepla, pohody a heboučkých spokojených zdravých kožíšků. Zdravíme celý Kocourkov a všechny vaše stálé dopisovatele (i nestálé) a přejeme krásné svátky všem. Agátka, Endík, LV, JV.

15. 3. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, strašná doba, co jsem se neozvala – ale zase nějaké převratné novinky u nás zatím zaplaťpánbůh nenastávají. Kočičáci jsou líní jak vandráci, hlavně tradičně Endík, ale Agátka taky moc nechce ven, jen když je sluníčko (a to se zatím moc nepřetrhne) – už je taky velká dáma, bude jí letos 5 let. A Endíkovi 7, to je děsný, jak to letí. Přečetla jsem všechny vaše novinky, z některých je smutno. Ale zase aspoň nějaká umístění nastala, to je fajn. My si ty naše mazlíky opečováváme, muchláme, oňucháváme a vykrmujeme a oni to moc dobře vědí a pěkně s námi cvičí. Agátku navíc češu a ona si tak slastně mručí, že bych ji česala nejradši celý den. Chlup jí nevypadne a je to krásný heboučký černobílý uvrněný balíček. Endík čumí, česat on moc nechce, prohne tělíčko, vystrčí zadek a vleze si bivakovat před špajz. Tam to má moc rád a vydrží tam sedět a pořvávat, dokud někomu z nás nedojde trpělivost a dodáme hamu-papu. Teď jim budeme muset zase asi vnutit nějaké odčervovací prostředky, abychom je pořád udržovali v kondici, Endík navíc dostává na zubní povláček ty drcený řasy z Alavisu a kupodivu to konzumuje bez protestů. Ale jen ten speciálně pro kočky – to je asi nějaký chutný, protože ten univerzální prostředek (pro psy a kočky) má asi trochu jiné složení a vůni a k tomu ani nečuch. Agátka to neřeší a zblajzne vše, co miska obsahuje – to je boží strávník :-) Už se taky oba těší na jaro, koukají toužebně za oknem ven, ale když je chceme vystrčit, aby hnuli tělem a proběhli se, tak se cpou zpátky do tepla a klidně si budou radši lenošit a válet se kdekoliv. Nemám ani žádný nový fotomateriál, tak jen pro připomenutí – staré téma – vana, postel – klasika. Budu se těšit na novinky od vás, až najdete chvilku. Pozdravy mamince a celému Kocourkovu a ať už máme co nejdřív jaro a sluníčko. Za pardubický klan. LV a spol.

31. 1. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, moc zdravíme a stydíme se za dlouhou odmlku – musíme to napravit a podat hlášení o stavu kočičáků v Pardubicích. Jsou to bobani zlatý, děti by snad nebyly poslušnější. Máme je vycvičený, opravdu na zavolání přiběhnou, ale to je stará vesta, jen se tím moc těšíme a doufáme, že jim to vydrží, i když bude hezky a příroda bude lákat a nabízet jarní radovánky. Teď už tady začínají bláznit ptáci, hrdličky vrkají, kosi lítají a skáčou po stromech a zpívají jak o život – no příroda se zbláznila a v lednu, kdy má být všude plno sněhu, tak začnou málem kvést fialky. Endík je jako obvykle línější, a než zdvihne zadek, tak to chvíli trvá, zatímco Agátka přešlapuje před dveřma na terasu nebo za oknem a mňouká a kručí a dobývá se ven. Ale jsou jak dvojčata, jak jdou spolu do světa, tak taky přicházejí, a když náhodou se jeden někde zapomene, tak ten druhý sedí před dveřma nebo před oknem a čekají, až opozdilec dorazí. Radši bych už neměla tyhle superlativy používat, aby nebyl nějaký malér. Z Agátky je naprostá mazlivka – tedy musí ona chtít, ale to si lehá na stůl, válí se po zádíčkách, nastavuje bříško a slastně mručí. Teď hodně češeme srst všude po tělíčku, je úplně posedlá a drží a natahuje krček, protahuje stehýnka a přímo si o česání sama říká. Moc chlupů zatím nevyčesáváme, ještě musí být připravená na větší zimu, ale má to hrozně ráda. Na rozdíl od Endíka, který sice s velkým sebezapřením drží, ale moc se mu to nelíbí, a jak je příležitost, tak se natáhne jak had a vykroutí se zpod hřebenu a je v tahu. Oba dva jsou měkoučký a voňaví a pro mě naprostý relax, když je můžu oňuchávat a bořit se jim do kožíšku. Teď mají novou zábavu – podcenila jsem následky a jednou je nechala vlézt do vany a pustila jsem jim z kohoutku vodu, jako to děláme v kuchyni. Tam to nevadí, sed í na dřezu a střídavě pijí a celkem nic nezaprasí. Ale v té vaně to je hrůza. Ťapkají v té vodě, kterou hltají z baterie – pouštím to sice na slabý proud, ale to je skoro jedno – jak to cvrndá, tak v tom přešlapují a samozřejmě v celé vaně jsou naťapaný stopy z mokrých tlapek. Tak se tam v tom blaženě rochňají a pak si do toho ulehnou a to je teprve to ono:-O. No, už je honím pryč, ale moc se jim nechce, nějak je tahle hra zaujala a každé ráno mi tam vlezou. Endík řve, jak on to umí, když něco moc potřebuje, Agátka za ním vlítne do vany a jejich ranní očista může začít. Endík je tedy velký estét a kromě pití vody si taky myje tlapičky a čumák – střídavě, strká hlavu pod proud vody, je celej mokrej, ale spokojenej, teď ještě to honem zaťapkat, trochu se v tom poválet a rozmazat a je vymalováno. Pak usednou na pračku a koukají – zřejmě chtějí pochvalu, jak to dobře všechno pořídili. Tak jim za odměnu podstrčím dobrůtky – Endíkovi jeho oblíbené krůtí granulky a Agátce mlíčko a trochu chlebíka s máslem a šunčičkou – nepřeháním to, vím že je to hřích. Ale když ona je tak sladká – čumáček mi strká na nos a na oči a do uší a muchlá mi po obličeji celou hlavičkou – no vydržte tu rozkoš! A když chce nášup čehokoliv, tak přitvrdí, hrábne pacičkou, ale moc jemně, otočí zadek a flákne mě ocáskem přes hlavu – to jako kde to vázne:-o, je boží, chlupajda. Oba dva nám obohacují život, vůbec si to bez nich neumím představit. Koukala jsem na vaše stránky, zase tam máte živo, přírůstky se valí, hlavně aby taky byl odbyt a našly se nové domovy. Dášenka a Mášenka jsou rozkošný a Damiánek krásný maiňák, ten se snad taky umístí, i když už je to pán v letech. Fleretky nám bylo moc líto, ale je lepší, že jste ji nenechali trápit. Jinak zprávy od vašich příznivců jsou zaplaťpánbů veskrze pozitivní, tak ať je to i nadále a všem se vyhnou katastrofy. Mějte se moc hezky, pozdravujte maminku a budeme sledovat, jak to u vás pokračuje a těšit se na novinky. LV + JV + Agátka + Endík

29. 11. 2017 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, tak čtu, že už je Maceška v pořádku, přeju jí, ať už jí to konečně vyjde a najde nějakou laskavou duši, která ji zacelí všechny životní rány. Hlavně že nemá žádné handicapy do budoucna, bylo to určitě děsný, co si chudinka prožila. U nás dobrý, jen je zase malá změna rytmu v ranním vstávání – je to někdy docela na bednu – Endík v noci kolem druhé až třetí hodiny nám začne pořvávat za dveřma ložnice a chce ven do tý číny studený:-O Nevím, co tam venku s Agátkou objevili, ale sedají spolu jak kvočny na stříšce naší kolárny a nechtějí se hnout, ať je volám sebesladčeji. Jenom když už je to opravdu tragický a dlouho neměli co do zobáčku, tak se dají přemluvit. gátka přiběhne na zavolání „mlíčko“ a na Endíka musím se smetákem a snažit se ho postrčit dolů. On ale vzdoruje a vydrápne se bleskem na meruňku, kde ještě chvíli trucuje, aby si nepoškodil kredit. Sedějí tam na takovým studeným plechu, kde je napadaný listí, co spadlo s meruňky a zachytilo se tam v takových prohlubních, asi to tam v tomhle usmrkaným čase hnije a jim to nějak voní, nebo nevím, proč tam pořád čmukají. Sedávají tam během dne dost často a Endík, jak jsem psala i v noci, když se dodrápe oknem ven – nemůžu to poslouchat, tak vylezu poslepu z postele a vypustím ho oknem ven. Vrátí se sám tak za hodinu až dvě, nevím, jestli celou tu dobu sedí na tý stříšce – koukala jsem na něj chvíli, pak jsem se znova zavrtala do peřin, ale žene se tam jak splašenej. Agátka je v noci ukázněný spáč, tyhle Endíkovy eskapády moc nesdílí a cpe se ven podle svého zvyku až tak kolem šesté. To už je Endík zpět a výlet na stříšku absolvuje znovu tentokrát s doprovodem. A sedějí tam bubáci dva! Hodinku si posedí a ráno k snídani jsou zase v pořádku zpět. Co my to máme za exoty?! Posílám dokument z ranního sezení na kolárně, abyste mi věřila, že nekecám:-) Kromě toho ještě něco láskyplných objetí – snímků je plno, ale když je jeden hezčí než druhý! Přejeme vám všem krásný advent. LV a spol.

Starší e-maily byly z kapacitních důvodů již vymazány (v Kocourkově je máme k dispozici) – pokud k nim byly připojeny fotografie, zůstávají součástí fotoalba, včetně data zaslání.