Jdi na obsah Jdi na menu
 


Agátka

AGÁTKA NAŠLA NOVÝ DOMOV 16. 6. 2014 (více informací níže).

ÚDAJE O KOČIČCE
Pohlaví:
kočka
Narozena: červen 2013
Kastrovaná?: ano
Očkovaná?: ano
Odčervená?: ano
Čipovaná?: ne
Handicapovaná?: ne
Podmínky: do společnosti podobně temperamentní kočičky či kocourka, do bytu nebo domku s bezpečným výběhem
Charakteristika: Agátka pochází ze stejné lokality jako Jáchym, Jantar a Linda. Jedná se o potomky tamějších plachých kočiček, podle toho také vypadal jejich zdravotní stav. Všichni se ale uzdravili a našli nové domovy. I Agátka našla nový domov, ale po necelých třech měsících se z umístění vrátila. Velmi rychle se začlenila mezi ostatní kočičky a je to stále ta samá Agátka – hravá, temperamentní, zvědavá, mazlivá, kontaktní, čistotná, zdravá. Teď už je navíc po kastraci a operaci vrozené pupeční kýly. Hodí se k podobně staré kočičce či kocourkovi, případně i do větší kočičí party. Ideálně k domku s bezpečným výběhem.
Agátka na Facebooku 
 

CHRONOLOGICKY

20. 8. 2013
Agátka, Jáchym, Jantar a Linda pocházejí ze stejné lokality jako Pan Rozkošný. Jedná se o potomky tamějších plachých kočiček, které dosud nebyl nikdo schopen odchytit a nechat vykastrovat, bohužel. Všichni byli přijati k nám do péče 18. 8. 2013, zatím však ještě pobývají u svých nálezců, jsou v karanténě – všichni sourozenci jsou ve špatném zdravotním stavu a potřebují léčbu, kterou jim dosavadní pečovatelé poskytnou. Jakmile se dostanou z nejhoršího, převezmeme je k nám do hlavního depozita. Agátka je křehoučké a milé stvoření, bez léčby by na místě nepřežila, o oko by brzy kvůli rohovkovému vředu přišla. Krom toho je silně začervená a má pupeční kýlu. Už je ale pod odborným dohledem veterináře, což je koneckonců vidět na zlepšujícím se stavu očka, takže bude jistě brzy fit.

2. 10. 2013
Agátka hledá nový domov. Nový majitel musí počítat s operací vrozené pupeční kýly, nicméně tu může podstoupit až spolu s kastrací.

26. 1. 2014
Agátka našla nový domov. Stejně jako Jitřenka, i Agátka už byla poměrně dlouho zamluvená, ale převoz do nového domova nějak nevycházel, buď organizačně, nebo ze zdravotních důvodů. Konečně to ale vyšlo a Agátka odjela do nového domova. Po příjezdu byla trochu přepadlá, schovávala se v přepravce, ale to přejde – bude mít prima páníčka a nového kamaráda, kocourka Engina. I když na sebe trochu vrčeli, jistě si brzy zvyknou. Za Agátčinu adopci děkujeme.

21. 4. 2014
Agátka znovu hledá nový domov. S novým majitelem bylo dohodnuto, že rekonvalescenci po kastraci a operaci vrozené kýly stráví u nás… a všechno se to tak nějak semlelo, že Agátka zůstala u nás. Bez problémů se zapojila do našeho kočičího kolektivu, je to stále ta Agátka, kterou jsme v lednu umístili – zvědavá, temperamentní, čistotná, mazlivá, teď už navíc i po kastraci a operaci vrozené kýly.

6. 5. 2014
Agátka děkuje za kapsičky Miamor Ragout multipack, které získala v akci Kočičí přání (proběhlo 1.–15. 5. 2014).

16. 6. 2014
Agátka našla nový domov, snad to napodruhé vyjde! Na jednom z inzertních serverů padla Agátka do oka prima manželům od Pardubic, kteří se poohlíželi po kočičí společnici pro sebe a svého kocourka. Vše jsme probrali předem a podmínky se jevily ideální, a tak nic nebránilo tomu, aby Agátka vyrazila na cestu. A už je tedy doma – Agátka si teď bude zvykat na nové prostředí, nové páníčky, nového kámoše Endyho… Ale ona to zvládne, za pár dnů tam bude řádit jako starý „mazák“ a až se úplně zabydlí, bude moci i ven na zahrádku. Za její adopci moc děkujeme. 
 

Z NOVÉHO DOMOVA (zprávy jsou řazeny od nejstarších po nejnovější)

23. 12. 2020 jsme dostali další e-mail a fotografii z nového domova (panička nám přispěvla v rámci vánočního Kočičího přání 2020).
Krásný předvánoční večer, paní Cetlová, jsem moc ráda, že ani u vás COVID nikoho snad nekosí, je to zoufalá doba – respektujeme a dodržujeme všechna nařízení a opatření, ale zároveň je to k breku, všechno možný zavřený, člověk pomalu neví, kdy a kam může, a všechno je to takový trochu zmatený, ale nechci pomlouvat a kritizovat, takových je teď kolem kupy, každej chytrej jak rádio, všichni všechno vědí, co je špatně, kdekdo je virolog a epidemiolog, teď i ekonomů plno, kterým je jasný, jak to tady všechno půjde zu grunt – no nechtěla bych za to všechno nést kůži a trh. Snad se to co nejdřív nějak zastaví, budeme doufat. Jsem ráda, že vám mohu trochu přispět, přeju Sallince, ať si u vás všeho užije co nejdýl to půjde. Marjánek a Karlička mi padli do oka, když jsem brouzdala po vašem útulku a přemýšlela, na koho ten příspěveček napsat:-o, zrovna v tu chvíli neměli nic v mističce nebo možná jen něco málo, už nevím, tak to je pak moje parketa, tam to pošlu nejradši. A že už je vypakujete do světa je jenom dobře, hlavně ať jsou zdraví a spokojení. Mističky přehoďte kam chcete a že přeju dobrou chuť8-) Sallinka vypadá celkem spokojeně, Marjánek a Karlička umístění, co víc si přát. Ještě ať se daří ostatním zoufalcům, co je pipláte do zdrava a krásna, přeji pevné nervy, zdraví vám i mamince a všem kolem vás, kdo s vámi tu káru táhnou, a nyní hlavně KRÁSNÉ VÁNOCE!!! Agátka a Endíkem – naši božani vás zdraví, mávají packou a vzkazují vám, že se mají dobře, nic jim nechybí a pěkně si spokojeně tloustnou. Agátka už má Endíka v tomto ohledu na dostřel:-D LV a spol.

20. 9. 2020 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, už je to věčnost, co jsem psala, je to pořád taková blbá doba, člověk pořádně neví, jak se má chovat, ještě že kočkám je to jedno – covid necovid. My žijeme zatím pořád celkem normálně, nic jsme dosud nechytli (radši to moc nebudu deklarovat, aby se osud nenaštval). Teď prožíváme to krásné babí léto, Agátka s Endíkem jsou naprosto boží, jako ostatně obvykle, oba dva jsou čím dál mazlivější, Endík mě teď dokonce sám vlezl pod ruku, že jsem nemohla ani psát. Ale zase to nepřehání, asi aby mě moc nerozmazlil, ale vrněl jako kolovrátek. Agátka stále okupuje ráno moji deku, na tom se nezměnilo nic, zatím ani žádná další výprava Endíka na střechu (doufám, že už ho tyhle choutky přejdou – kdo tam má pořád pro něj lízt, že jo? Možná by sám skutečně slezl a jen nás zkouší, co jsme ochotni pro něj podstoupit). Zaregistrovala jsem odchod Čertíka, škoda každého kočičího života, ať už o pozornost lidí stojí nebo ne. Někdo prostě to životní štěstí bohužel nemá:-( Třeba taky jako Antiperlička a její rodina – moc smutný. Ale zase máte další radostný osudy – Tulipánek je nádhernej, Růženka od pohledu miláček, snad se podaří najít jí vhodný pelíšek… Ještě k Agátčinu bebíčku – všechno se srovnalo, ale mazali jsme fest, ona už držela, ráno a večer probíhala kontrola a „převaz“ a pomalu to zmizelo. Tak nevím, co to kde chytla a teď je zase jako nová;-) Oba jsou takoví leniví, už se asi taky trochu projevuje věk – Agátce je 7 a Endíkovi 9, tak si každou volnou chvíli pochrupkávají. Dnes nám oba pomáhali na zahradě, leželi si střídavě na trávě, na křesle, mezi celerem a tak různě, hlavně aby na nás viděli a drželi nám packy, aby nám to pěkně odsejpalo8-) Aspoň že na nás nemňoukali, že to děláme blbě:-o. Doufejme, že bude ještě pár dní teplo, než to babí léto definitivně zabalí. Pak zas jen ty plískanice a už teď nás děsí kromě covidu ještě normální chřipkou – no, ještě si asi užijem! Zatím tedy ať je ještě krásně teploučko, zdravím vás i všechny Kocourkovské – dvounohé i čtyřnohé, přejeme zdraví a sílu. Agátka, Endík, LV a JV

13. 6. 2020 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, musíme se zase přihlásit, abyste věděla, že žijeme i po coronaviru. Kočičákům to je jedno, roušky nosit nemusí, tak si šmajdají, kde se jim zachce. Pracují s námi na zahradě, pořád se kolem nás motají, Agátka by snad i plela, Endík je lenoch, ten se jen tak povaluje. Dnes bylo nádherné počasí, ale k večeru se zatáhlo, hromy a blesky a obří kapky, tak jsme všichni zalezli. Pak to na chvíli přestalo a teď opět liják. Endík se někam zdekoval, nemohli jsme ho nalézt, až sám přimňoukal odněkud ze sklepní skrýše. Teď tu u mne oba sedí, ani nedutají a pěkně tiše se bojí. Venku je šíleně, skrz déšť není vidět, snad bude konec světa. To zase bude přívalových bahenních katastrof, lituju ty chudáky, které to postihlo, hrozný scény, co se v těch zaplavených oblastech odehrávají. U nás to zatím není tak strašný, jen ulice se proměnily v menší říčky, zatím do sklepa nic neteče, ale třeba se taky dočkáme:-( Agátka je brouček mazlivej, stala se z ní úžasná vděčná kočička, každý večer ji mám na klíně, ráno v posteli, ale to není nic novýho, píšu to furt. Jsem z toho čím dál víc naměko, jaký máme spolu vztah. Trošku na ni začičám, zašeptám Agi a už je u mne, ducá hlavičkou, šahá mi po obličeji pacinkou a oblizuje a lehce okusuje nos. No hotová rozkoš! Při tom mi ťapká po peřině a pěkně systematicky trhá a devastuje drápkama povlečení. Některé ten nápor vydrží, něco jsem už zlikvidovala, ale když vidím s jakou láskou po mě ťape a jak mi tím dokazuje svou oddanost, tak ji nechám, drbu bříško a šeptám jí do ucha, ať si drbe, že se mi to moc líbí a že mám povlečení dostatek. Nechá si vyndat ospalky a vůbec celkově upravit hlavičku, projet srst, jestli nemá klíšťáčka, ona tomu snad rozumí, já jí to všechno vysvětluju a ona tak rozumně kouká a drží, jsem z toho úplně hotová. Pak přijde na řadu Endík, taky všechno zkontrolujeme, jemu jsme pár parazitů už odstranili, vše šlo hladce, on drží, neškube se, vše v pohodě. Obojky jsme jim nepořídili, já mám takovou fobii, aby se někde neuškrtili, kdyby se třeba o něco zachytli, takže kapeme ten přípravek, co jste mi poradila, vydrží to tak na měsíc, možná i trochu dýl, oni ty klíšťata jsou tak agresivní a už asi i rezistentní a je jich čím dál víc. Narozeniny jsme zatím ještě neslavili, zatím bychom mohli zapít Agátčiny „přineseniny“, jak jsem jednou někde četla na vašich stránkách od vašich příznivců. Agátku jsme od vás dostali 16. června 2014 – to je hrůza, jak to letí. Ale my slavíme vlastně pořád, Agátka dostává různé mlsůtky, Endík je skromný kocourek, tomu stačí granulky a 2 druhy kapsiček Felix nebo Gourmet, a když se občas urve ze řetězu a ochutná kousek šunčičky, tak to je výjimečná událost a taky skoro svátek. Někdy je to pro něj takový zážitek, že se z toho až pozvrací… trochu mě to děsí, aby neměl nějakou závažnou poruchu. Agátka ještě nikdy nezvracela a to splácá všechno možný, co se dá sežrat a vypít. No holt je Endík modrá krev a tihle aristokrati jsou asi moc křehcí:-) Posílám pár fotek, abyste měla přehled, jak to vedeme. Mějte se moc hezky, ať se daří vybírat nové domovy a hodné pěstouny. LV s rodinou

15. 4. 2020 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, je to hrozně dlouho, co jsem se neozvala, je teď taky šílená doba, že jo? Nevím, jak to prožíváte u vás, tady je jako po vymření, lidi jsou disciplinovaní, moc jich venku není, v krámech taky každý dědek i babka s rouškou – chodím nakupovat ve vymezený čas (jsme ohrožená skupina) – manžela zamykám doma, aby nedráždil hada bosou nohou, nehrnul se ven a neposkytl zbytečně virům potravu. Já chodím zas už do práce, doma bych se asi zbláznila, v práci jsem skoro sama, každej zalezlej ve svým kutlochu, ještě že to tak jde a pracujem si každý na svým. Sem tam telefon, to je dnes nutnost, doma jsem se dala do šití roušek, už jsem toho naflákala spousty. Dávám to snaše do nemocnice, dělá tam na neurologii, tak to tam určitě využijí. Endík si hraje se špagátkama, Agátku to nevzrušuje, jen se mi občas projde mezi rouškama, ale není to k jídlu, tak to víc neřeší. Je teď u nás v ulici úplný klid, auta moc nejezdí, lidi moc nechodí, když někdo prochází, ani ho v tom hadru nepoznám, stejně se lidi obcházejí obloukem, asi je to taky dost panika, ale zase se na druhou stranu není co divit. Ta masáž v televizi a všude nemůže zůstat bez odezvy. Já to nekritizuju, jen se obávám, aby lidi nebyli příliš vystrašení a nezapomněli při tom všem taky žít. Ještě že máme ty kočky, jsou to miláčci, začali se docela mazlit, zvláště Agátka, ta si pozornost dokáže vynutit, lísá se, chce drbat a ťuká mě hlavičkou více než obvykle. Jak jsem byla z kraje tyhle koronavirový hrůzy asi týden doma, tak si zvykli, že mě mají k dispozici téměř pořád a řádně toho využívali. Jsou to balíčci chlupatý a mám je pořád v patách. Na druhou stranu jsou poslušný jak děti ve školce a poslechnou skoro na slovo. Včera jsem Agátku odnesla k Endíkovi do pelíšku (občas si usne sama někde v koutku), vrhla se k němu, oblizovala ho úplně všude – hlavu, uši, čumák, snad zvlášť každý fous, na zádech, bříško, tlapky, on jí to vracel a navzájem se takhle ňuchali asi 5 minut, nemohla jsem se od nich odtrhnout a čuměla jsem na ně, dokud ten akt neskončil a oba celí mokrý neulehli stočený do sebe do klubíčka. Takže jim je nějakej virus ukradenej, snad to na zvířata nepůsobí, mají i tak těch svých neduhů dost. Co u vás? Koukala jsem na vaše stránky, Amálka se zabydlela a Nikitka – to je nádhera, že tuhle ne už mladou kočičku si adoptovali – moc jí to přeju a majitelům poklona. Mám teď od syna nový počítač, ale nějak se pořád peru s přenosem fotek, tak posílám jen pár obrázků, co se mi podařilo dostat z mobilu. Polepším se. Už je krásně, včely lítají, ptáci zpívají, kočky venku blbnou, fotit bude co. Mějte se hezky, ať se vám daří, kočičky jsou zdravé a spokojené a ať vás nenapadne marodit:-) LV a všichni z Pardubic

26. 1. 2020 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, posíláme vám všichni novoroční pozdrav, letí ten čas jako blázen, před chvílí jsme strojili stromeček a už bude najednou konec ledna:-( Příšerný! U nás to všechno kolem vánoc a Nového roku proběhlo celkem standardně, kočičáci byli zalezlí a rachejtle myslím ani moc nevnímali a nebyli nijak vyděšení. Držejí se oba doma, jen občas si vyběhnou, je zima, takže kde by courali, že jo. Akorát Endík si zase před týdnem zopakoval výlet na střechu. Tentokrát jsme z toho měla docela nervy, neboť ten můj domácí člověk mě úplně vytočil, když za ním chtěl na tu střechu vylízt a sundat ho – je totiž čím dál víc na hromadě s těma jeho kolenama a sotva se vleče. I do schodů mu to dá zabrat, každou chvíli někde brkne a něco vysype, vyleje, rozbije a podobně a teď poleze na střechu po požárním žebříku (nejlépe v pantoflích, jak je doma zvyklý) a pak zase dolů s kocourem v tašce – no, nedala jsem to v klidu a začala hysterčit, že tam nahoru teda nepoleze, jen přes mou mrtvolu, kocour na střeše vysíral, jen Agátka seděla pod oknem a se zájmem čekala, jak to dopadne. Vyzkoušela jsem několik způsobů, jak dostat Endíka dolů – od domluvy, přes lákání na hamu papu, nabídla jsem mu i žehlící prkno, které jsem opřela o štafle, aby to měl blíž, kam by mohl skočit, nic z toho se mu nelíbilo a naříkal, čím dál víc. Já se výšek sice nebojím, ale že bych radostně šplhala někam do nebe, to teda zase ne, ale přesto jsem vzala tu tašku, co ho v ní nosíme dolů a vydala se po tom požárním žebříku pro něj osobně. Ten můj chlap špačkoval, že jako co blbnu, že on by tam lehce vylezl a tak podobně mě povzbuzoval. No, drama vrcholilo, když milej kocour se zasek a do tašky že nevleze. Tak já zase znova po žebříku dolů pro pár křupinek – těch, co má nejradši, zpátky na žebřík s taškou s křupkama na dně – tak se jeho veličenstvo Endík veliký ráčilo uvolit a strčilo do tašky nos. Popadla jsem tašku s napůl visícím kocourem a snažila se dostat tu šestkilovou nálož dolů. No, trochu se mi vysmekl, ale pár schůdků jsem urvala, takže skočil dolů jen asi z metru a půl. Kočky jsou šikovný a dopadnou vždycky na tlapky, Endík to taky dokázal, přesto že je to pohodlnej tlustej lenoch, takže konec dobrý. Agátka ho nadšeně opusinkovala, asi mu děkovala za to skvělý představení. Musela jsem si dát panáka a Endík měl domácí vězení. Od tý doby zatím nic, ale on je nevyzpytatelnej a určitě se tam zase někdy vydá. Tak nevím, jak to příště dopadne:-o. Děkuji vám za potvrzení a za fotečky všech chlupáčků, hlavně že to trochu pomůže vyspravit díry v rozpočtu. Přejeme všem pevné zdraví a špatných zpráv co nejméně – někdy je to smutné číst, osud je občas moc krutý. Krásné pozdravy tam u vás z Kocourkova taky nacházím, to je balzám, když se daří a ty fotky to dokumentují. Tak ať je jich co nejvíc. Zdravíme celý Kocourkov. LV

11. 12. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, rozhodla jsem se, že dnes vám napíšu já, panička nemá vůbec čas, hlídá pořád nějaký malý lidi, který v našem (mým a Endíkovým) baráku přespávají, vyžírají ledničku a zabírají naše místečka na křeslech, u televize, v kuchyni a vůbec všude, ještě že nám aspoň nelezou do pelíšku a nevyžírají mističky. I když my kočky nikdy nevíme, co ty malý pidilidi napadne – furt nás chtějí chovat, i když my nechceme, lítají za námi, i když na ně jasně vrčíme, že teď zrovna chceme ležet a odpočívat, když jsme za celý den tak udřený. Ale už se s nima dá občas vyjít, když jim někdy dovolíme nás pohladit pod krčkem nebo na bříšku (je to vlastně docela příjemný) a za to nám nasypou plnou mističku granulek – to se pak panička vzteká a rozčiluje, že nás moc vykrmujou a že budeme tlustý:-), nám to ale nevadí, my chceme být tlustý, protože zima bude dlouhá a krutá a musíme si obalit tělo a nervy, že jo. Endík má s nima větší trpělivost, to já se zase nenechám moc zotročovat a klidně na ně máchnu tlapkou, ale jen tak lehce, abych jim moc neublížila, ani drápky nevystrčím, ty používám, jen abych si líp vyběhla na strom. Panička už je zdravá, ale furt nadává, že už ji to štve, že se pořádně nemůže ani najíst, ale do nemocnice ji prý nikdo nedostane, stejně by s ní prý nic nedělali, žlučník má venku 40 let a občas se to takhle zvrtne, tak to musí vydržet. A posledně to bylo fakt blbý, až jsme o ni skoro měli strach. Lezeme jí do postele, když je jí špatně, a určitě to je naše zásluha, že už se z těch blbých záchvatů a zvracení dostala. Položíme jí packu na hlavu (to dělám hlavně já) nebo jí strčím hlavu pod ruku, aby si mě mohla pomuchlat, to jí evidentně dělá dobře, Endík dokonce vydržel chvíli ležet u paničky pod peřinou – bylo tam teploučko, říkal, a panička z toho byla úplně vedle, protože na takový důvěrnosti Endík moc není. Takže jsme ji vlastně zachránili, nechci se chlubit, ale těžko by to bez nás zvládla. Prohrabala jsem paničce fotky, ale moc nových tam nemá, jsme taky furt zalezlý někde v pelíšku v teple, kdo by taky lítal po venku, když je taková kosa! Proběhnem se, to jo, ale hned bušíme na okno a chceme domů, nebudeme přeci někde vymrzovat. Horší je, když je panička v práci a páníček nás neslyší, jako tuhle, já jsem to stihla, ale Endík byl chudák venku asi 3 hodiny a musel čekat, než páníček zjistil, že k obědu jsem se dostavila jenom já. No ale přežil to, tak jsem mu udělala peeling hlavy a vyčistila uši, aby nelezl do postele nečistej. Když panička kontrolovala, jak žijete v Kocourkově, koukali jsme se s ní do počítače a zjistili jsme, že tam má Endík asi příbuznou – tu novou Amálku. Vypadá skoro jako Endík, možná má trochu delší chlupy, ale jinak se zdá, že jsou jedna rodina. Endík ji sice nezná, ale nikdo nevíme, kde máme po světě všechno další příbuzenstvo, že jo? Tak jí prosím vysvětlete, aby neblbla a nesyčela na vás, že lidi jsou většinou hodní a dají se docela dobře vychovat, když kočka chce, Endík to taky říká, musí si jen dobře vybrat správnou rodinu. Ale vy jí v tom určitě pomůžete, jako jste to zařídila pro mne. Posíláme vám pár nepodařených fotek, panička to nějak moc nezvládla, jsme tam oba rozmazaný a docela nás to štve. Musíme ji napomenout, ať si dá víc záležet. Mějte se moc hezky, přejeme vám krásné vánoce a pozdravujte Amálku a všechny ostatní kočindy a kočičáky. Agátka kulička a Endík bručounek.

10. 10. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, už je to věčnost, co jsme podávali zprávy o stavu kočičáků v Pardubicích, musíme to napravit. U nás zatím vše OK, oba velitelé našeho domova jsou v pohodě, spíš nás řídí a organizují dění – jako kdy se má jíst a kdy a jak dlouho odpočívat, jsou to pořád bobani, i když to mazlení si taky zařizují podle svého (já bych se s nima muckala pořád, mají oba takový krásný teploučký a heboučký kožíšky) – někdy mě vyskočí na klín oba dva a ani se tam spolu tlusťoši nevejdou a jindy škemrám, hladím pod krčkem a všude možně a oni zrovna nemají náladu, tak se nechytám, kocour se svíjí jak had a vůbec nevypadá jako ragdoll – hadrová panenka – vykroutí se a zdrhne. Agátka, ta si vůbec dělá co chce, ale má chvilky, kdy by mi vlezla až do krku a lísá se, ducá hlavičkou a vrňákuje jako blázen. Taky se mnou pracuje, hlavně když třeba peču, tak mě kontroluje, abych něco neudělala špatně a občas i ochutná vyrobenou potravu, až ji musím hnát ze stolu. Máme u nás teď docela hnusný počasí, střídá se déšť, slunce, zima, jen to teplo se nějak nechce vrátit a kočičáci sice se lítají proběhnout, ale daleko se nepouštějí, a když spadne pár kapek, už se řítí domů. Taky už jsou to starší pán a paní a mají rádi své pohodlíčko u domácího krbu (zaplať pánbůh). Začátkem září jsme byli na týden na dovolené, sousedka krmila, vše proběhlo v klidu, chodily k nám děti i vnoučata a všichni dělali chlupáčkům občas společnost, tak snad se jim moc nestýskalo. Zase byli oba chvíli uražení, ale brzy je to přešlo, dostali odpustky a kvalitní hamu papu a mohli zase po týdnu ven. Posílám 8 pacek v důvěrných pozicích;-) LV

20. 8. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, léto utíká jako blázen, naposledy jsme se ozvali před měsícem, musíme se polepšit. Agátka s Endíkem si mě hlídají jako policajti, sotva se někam hnu, už je mám oba za zadkem, asi už pochopili, že jim občas zdrhnu, sice jenom na pár dní, ale i to si hodlají pohlídat. Někdy mám pocit, že jsou rozumnější než lidi, vysvětluju jim, kam jedu, na jak dlouho a kdy se vrátím, koukají na mě moudře (trochu smutně), Agátka mňoukne, Endík zavrčí – to znamená, že před odchodem si přejí dobrůtku (Agátka mlíčko, Endík kvalitní křupku) a pak se odeberou na svá místečka a nechají mě v klidu odejít. Tenhle rituál už chvíli praktikujeme, i když je opouštíme i na kratší dobu, asi pochopili, že se jich nechceme zbavit a určitě se vrátíme. Potom čekají u dveří – Agátka kručí tím svým způsobem a lísá se mi kolem nohou, Endík sedí decentně o 2 metry dál, lehce pořvává a vyčkává, až ho podrbu pod krčkem a dodám odpustek. Jsou naprosto boží, opakuju to a potvrzuju čím dál víc, poslouchají víc jak dětičky – ti za nimi krutě zaostávají. Nejvíc mě dostává, když pro ně jdu v půl osmý večer na zahradu a zavelím, že se jde domů – vlastně ani skoro nemusím nic říkat – zvednou se a jdou sami jako vojáci, dostanou večeři a někde si chvíli pobíhají, trochu se přilísávají, sednou ke mně do křesla, nebo zalehnou za mnou na koberec, když sedím u PC nebo šicího stroje, a uloží se u mne ke spánku. Ráno je najdu většinou někde v jejich oblíbených koutcích – momentálně Endík preferuje křeslo v pokoji našeho synka, a buď je na něm smotaný, nebo je propletený mezi kolečkama pod křeslem, a Agátka si hoví pod mým křeslem v obýváku, případně na něm. Ráno mi okupuje postel, usadí se mi klidně na dece v nohách nebo na břiše (dokumentace přiložena) a tam normálně regulérně chrápe. Když ji probudí hlad, tak nezaváhá, začne mi funět do obličeje, oblizovat oči a pacičkou mě „češe“ (už jsem to určitě taky popisovala) – tenhle projev lásky nemůžu neodměnit, a tak pádím chystat hamu papu. A než to připravím, tak oni spolu laškují, Endík na Agátku jako útočí a ona se jako brání a motá se mi černobílohnědý chlupatý klubko u nohou, tak na ně potajmu koukám, jak se nakonec toho představení navzájem oblizují a pusinkují a čekají na mističky. Jsou oba teda docela pěkně tlusťoučký a pěkně se to s nima mazlí. Na zahradě nám pomáhali česat meruňky a broskve, Agátka to kontrolovala ze žebříku a ze skleníku, Endík spíš jen přihlížel. On zase tak moc pracovitý není, ležet jen tak a na všechno jen dohlížet – to je jeho parketa, v tom je dobrej. Posílám od nás pár dokumentů, ať jste taky v obraze, co se děje v Pardubicích na zahradě, v posteli, v obýváku, na schodech atd. Mějte se hezky letně, všechno ať se v rámci možností vyléčí, zdravíme celé osazenstvo Kocourkova, pozdravy mamince a všem. LV, JV, Agátka, Endík

11. 7. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, kočičáci jsou spokojeni, nikam nezdrhají, jen si tak vegetují v blízkosti domu (nechci to zakřiknout) a mají už svoje denní rituály, pěkně si chrupkají přes noc doma, a dokonce nechávají žít i kosí rodinu, která se u nás zabydlela. Táta kos se rozhodl, že vychová potomka u nás na zahradě, a zatímco mamka kosice obstarává potravu, táta hlídá malou buchtu s krátkým ocáskem před predátory. Někde ho vždycky ukryjou a matou potenciální útočníky a nepřátele, lítaj různě kolem, aby úkryt prcka zůstal utajen. Velkej kos sleduje ze zídky, co se děje, kde jsou kočky a případně hned zasáhne. Řve na ně a nalítává a má úspěch – Endík zbabělec pádí domů:-), aby nedostal klofanec, a ani Agátka neprojevuje žádnou statečnost a raději odbíhá taky do baráku. To jsem ještě neviděla, aby kos zahnal kočky! A ten náš je opravdu agresivní a nebojácnej. Doufám, že kosátku brzo doroste ocas a samostatně odlítne, přece jenom by Agátce mohla dojít trpělivost a mohla by ho někde objevit a lapnout. Moc mě mrzí, že nevyšlo umístění Semiše, má to chudák těžký s tou svou minulostí všechno pochopit a chovat se podle pravidel, ale snad to vyjde podruhé – Agátka taky bydlí až na druhý pokus, že jo? Takhle ten kočičí život je blbejma lidma pokroucenej, je to jako u lidí – blbá výchova vyprodukuje takovýhle plašany, kteří neví, co se sebou, mají problémy a je těžký to všechno oboustranně zvládnout. Navíc on už je poměrně starší kocour a s takhle pošramocenou psychikou to bude asi náročný. Ale třeba se ještě časem u vás zklidní a srovná si to v hlavičce, je moc krásnej a věřím, že se najde někdo s dobrým srdcem, kdo se ho ujme. Ivánek se taky umístil ve vy&sca ron;&sca ron;ím věku a jak byl spokojenej - byla to jiná povaha, to je jasný, ale snad se zadaří. Zdravím za nás za všechny, Agátka čumáček miloučkej, Endík chlupáček uvrčenej a pán domu – práce všeho druhu. Mějte se moc hezky, pozdravujte maminku a všechny obyvatele a přátele Kocourkova. LV

1. 4. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, zdravíme z jarních rozkvetlých Pardubic – kvete nám meruňka – dala si holka záležet, je celá jeden květ, včely na ní hučí jak o život. Kočičáci už jsou ve svým živlu, lítají po větvích, chňapají po včelkách a motýlech – Agátka už domů přinesla tři malý bělásky, má je asi jen na hraní, protože všichni tři to přežili a po chvíli mordování jí ulítli. Ale ona se zase dostane do formy, je to její parádní disciplína. Teď jsme jim pořídili nový pelíšek, neboť ten starý, Endíkův oblíbený (do kterého už se stejně několik let nevešel) byl už na odpis, molitan z něj lezl a chlupy už se skoro nedaly odstranit. Endík ho nechtěl dát, protestoval a pořád ještě trucuje a do nového leze jen Agátka. Je v něm teda trošku ztracená, protože jsme preventivně zakoupili větší, aby se do něj vešli oba dva a mohli v něm prožívat romantické láskyplné chvilky. Takže zatím ho Endík jen otestoval, stoupl si do něho předníma nohama, 5 minut ho očmuchával a potom vycouval a nezdálo se, že by byl nějak nadšenej. Zapadnul zpátky do červenýho (když nenašel ten svůj starej vybydlenej) a uraženě s náma nemluvil. Agátka s tím nemá problém a válí se ve fialkové barvě jako královna. Tak uvidíme, jestli Endík vyměkne a taky ho vezme na milost. Možná mu do něj kápnu pár kozlíkových kapek – po nich jsou jak zfetovaný, válejí se všude, kde to cítí – asi je to pro ně afrodisiakum:-P Minulý týden jsme absolvovali preventivní odčervovací akci – Agátka Drontal, Endík Profender. Většinou to vždy proběhlo celkem v klidu, tentokrát Agi uspořádala představení na úrovni – že teda Drontal ne a ani v šunce a že to teda nespolkne! Byl to boj doslova na život a na smrt – domlouvala jsem jí, prosila a uplácela sýrem, šunkou, mlíčkem, všema pochoutkama, co normálně fungují, ale tentokrát byla urputná a rozhodla se, že nám na ty triky neskočí. Pěkně do šunčičky zabalenej prášek vypreparovala, šunku zblajzla, prášek vyplivla na podlahu. Zkusila jsem to asi třikrát pořád se stejným výsledkem, tak jsem na to šla přísně policejně, Agátku jsme drapli, otevřeli tlamu, omluvila jsem se jí za násilí a narvala jí ten proklatej prášek skoro až do krku – byla trochu vykulená, ale spolkla to a ještě mi oblízla ruku;-) Pak mě trošku drápla, aby zachovala dekorum, ale myslím, že to na ní nezanechalo trvalé následky. Endík čuměl, co se to děje, tak aby se nedivil, honem jsme mu nastříkali za krk ten jeho prostředek, aby si mohli na nás vzájemně stěžovat. Všichni jsme přežili a pro velký úspěch budeme podobnou akci opakovat asi za měsíc tentokrát oběma za krk proti klíšťatům. Posílám vám opět pár obrázků – Agátka ze všech úhlů – zkrátka modelka:-) a Endík krasavec aristokrat – ten je svůj za každých okolností. Přejeme úspěšné umísťování – v poslední době to docela jde, jak se dočítám – jen Tulínek to má asi složitý, tak budeme držet pěsti, ať to zvládne a ty dva nové přírůstky Semiš a Žemlička by potřebovaly klidné zázemí, určitě budou vděční za každé pohlazení. Myslím na vás, jak si s tím vším poradíte, je to šílený, já bych to asi nedala. Zase to musím napsat – jste borec, obdivuji vaši nezdolnou energii a držím pěsti, ať se vám daří ten nekonečný boj s nemocema, blbejma lidma a občas i s osudem. Moc vás zdravíme, pozdrav i mamince a všem kocourkovským, mějte se hezky, přejeme čumákům krásné jaro. LV a všichni z Pardubic

12. 3. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, už jsem dlouho nepodala zprávy od nás – zatím vše dobrý, ale vaše zprávy o Jackovi mě vzaly za srdce – to je strašně nespravedlivý, takovýhle konce, nevím, co napsat, je to hrozně smutný. Myslím, že opravdu neunesl to štěstí, že mu bylo dobře a byl moc šťastnej, brečela jsem u tý zprávy a vzpomněla jsem si na naši Kendynku, se kterou jsme zažili něco podobnýho – byla u nás strašně spokojená, adoptovali jsme ji z ulice s bříškem plným koťat, koťátka porodila, všemu naučila a uvedla do života, pak s Endíkem žili svorně jako manželé a jednoho večera ulehla do pelíšku a ráno jsem ji tam našla bez života. Taky asi srdíčko… Mají to asi jako lidi taky někde napsaný a nejde tomu nijak pomoct. Tak snad najde ta jeho nová rodina náhradu, určitě na něho nezapomenou, takovýhle hodný vděčný zvířtata máme v srdci pořád, myslíme na ně, připomínáme si je, trochu si pobrečíme a co nám zbývá… muchláme ty ostatní, co nám zbyly… Agátka s Endíkem stále spolu, dnes vyprovodili svorně nějakýho vetřelce – krásný zvíře se přišlo družit – obrovská mainka (nevím, jestli kocour nebo kočička) sedělo to proti Endíkovi na zídce pod meruňkou dvakrát větší než on a jen to na něj koukalo. Endík začal řvát jak protrženej, myslela jsem, že se mu něco stalo, tak vylítnu ven a vidím je tam proti sobě sedět a Endík dělal tenhle děsnej bengál, Agátka mu seděla tesně za zadkem a zřejmě ho podporovala, ale akce se aktivně nezúčastňovala. Tak na sebe chvíli řvali – vlastně jen Endík – vetřelec jen seděl a koukal, a když Endík přitvrdil a začal ho vyhánět, tak pomalu ten chlupatec odkráčel. Endík pak hrdinně přišel domů následován Agátkou, která na něj zbožně hleděla, asi dojatá, jak ji zachránil. Byl celej takovej načechranej a pyšnej, jak uhájil domov, tak jsem jim za odměnu naplnila mističky a muchlala jim kožíšky a snažila se jim vysvětlit, že se chlupajda si třeba přišla jen pokecat, ale Endík vrčel, že ne, že se chtěla u nás určitě ubytovat, a to teda že nepůjde. Ještě chvíli brumlal a povrkával, ale už spokojen, že je katastrofa zažehnána a pelíšky nedotčeny cizím elementem, nechal si hladit bradičku a polechtat bříška paciček pod drápkama – to má moc rád a roztahuje prstíčky a blaženě funí. Agátka to takhle intenzívně neprožívala, jen mi oblízla nos a oči a pak spokojeně ulehla do pelíšku vedle Endíka. Posílám pár foteček, zatím žádná převratná novinka co do tématu, ale jsou víc doma než venku, je hrozný počasí, vítr fouká jako blázen, tak jsem ráda, že se ven moc neženou nebo jsou tam jen chvilku a hned se vrací k domácímu krbu. Všechny vás moc zdravíme, buďte zdraví a odolní, držte se fyzicky i psychicky a ať už je brzy jaro a teplo. LV

26. 1. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, už jsme se dlouho neozvali, ale vše je v normálních kolejích, kočičáci chrápou většinu dne a ven se moc neženou, taky se jim nedivím, je tu zima a sněhu plno, tak jsou radši zapeckovaný v pelíšcích. Vyběhnou většinou po jídle – upustit bobek do skleníku, kde máme vysklený jedno okno už od podzimu a zatím nezasklený, tak si tam můžou vyhrabat důleček, zasednout a konat. Jinde to moc nejde, zem je zmrzlá nebo zasněžená a to se jim taky asi na hrabání moc nelíbí. Pořád je sleduju, abych mohla poslat nějaké momentky, ale než vylezu s foťákem nebo mobilem, tak jsou bleskem zpátky, takže zatím žádné fotoumění nemůžu nabídnout. V pelíškách láskyplná objetí, to už je stará vesta, tak čekám na nové příležitosti:-) Když je občas trochu slunce a tepleji, tak Agátka zasedne na zídku pod ložnicí a číhá – asi tam možná v listech přezimuje nějaký ptačí hrdina, který vzdoruje zimě, ale zatím nikoho nelapla. Endík si tam jednou sedl s ní, ale moc dlouho to nevydrželi, asi je ten plech studil, tak zase zalezli. Agátka se nám pořádně vykrmila (na tom ostatně cíleně pracuje od tý doby, co je u nás), už skoro konkuruje Endíkovi, je krásně měkoučká a teploučká do ruky, tak si to užívám a mazlím se s ní, co mi dovolí. Ona je na ten úzký kontakt dost opatrná, ode mne se nechá, ale taky to nesmím přehánět. Nejvíc si to vychutnám ráno, když se hlásí o snídani – to mi opravdu vleze úplně až na obličej, šmajdá mi kolem hlavy a po krku, funí mi do nosu a ťuká čumáčkem do očí, občas hrábne i pacičkou, tak to musím být ve střehu, ale nechá se drbat pod krčkem, pak ťapká po peřině a kecne si kdekoliv na tělo (zkouším si ji stáhnout co nejblíž a občas mě to i dovolí) a potom je to teprve pošušňáníčko – hladím jí bříško a celý tělíčko a ona natahuje nožky a prohýbá se a vrní a je to super relax, myslím, že pro obě:-O Už jsem vám to jistě popisovala, ale je to s ní čím dál lepší. Endík jen čeká pod postelí a ranní akce nechává Agátce, on sám se soustředí na to, aby se ke mně nacpal do klína, když sedím u počítače nebo v křesle u televize. Tam se s Agátkou střídají a někdy se tam usadí oba. Ale to je výjimka, spíš si každý chce to místečko urvat jen pro sebe. S Endíkem máme jinou hru – nejvíc ho baví, když strčím ruce po ubrus, deku nebo ručník, šmejdím tam prstama a on loví:-D To chramstá packou, chňape i zubama (ale jen tak na půl plynu – nechce si mě moc poničit) a uloví mi přes ten hadr ruku, škube kořistí a pyšně se nafukuje, jakej je super lovecB-) On, takovej rozvážnej, rozumnej a dospělej kocour a takhle blbne. Pak se asi zastydí, k čemu že se to nechal svést a odkráčí hrdě, jakože to nebyl on, kdo tam takhle šaškoval, zakručí a jde si po tý námaze odpočinout někam do pelíšku. Takže takhle probíhají naše zimní radovánky v teple domova, zatím jim to stačí, ale posedávají na oknech a vyhlížejí, kdy už to půjde vyrazit dál než na kobereček před dveřma, případně do skleníku. Posílám slabý odvar fotodokumentace – jen tak aby se neřeklo – budu pracovat na tom, abychom zase potěšili vaše oko zajímavějšími záběry ze života koček. Čteme pozdravy z domovů a přejeme všem útulné a spokojené bydleníčko s kamarády – zvláště nás dostal Bumbác a jeho přátelé ve větvích:-D Všechny zdravíme, mňoukáme, vrníme a máváme packama. LV a spol.

25. 11. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, tak mrška Agátka psala? Ta si tak může stěžovat, že má hlad! Sežere, co vidí a na co dosáhne. Včera nám vyškrábla kus koblihy i s marmeládou, pak k večeři si vydupala rybí filé (to se jí ani nedivím, ale vyváděla, jak kdybychom ji na 14 dní zavřeli do hladomorny), dnes zase somrovala na houbový karbanátky – jí je to zkrátka úplně šumák, co je na stole, jak nás vidí jíst, nebo stačí se zvednout a otevřít špajz a hup, už je v pozoru a čeká, kňourá a tancuje, škrábe pařátkem a dožaduje se soustíčka. Když jdu něco dělat se syrovým masem, to ji musím vystrčit ven, jinak by mi vlezla pod nůž, a i tak ona všechno sleduje za oknem, buší do skla, mňouká a naříká a čumí tak ukřivděně, že ji teda za chvíli musím pustit a trochu naložit na mističku. Endík to nechápe, stojí jako truhlík, občas se podiví a zavrčí, co ta Agi takhle blbne kvůli tomu hnusu, ze kterýho se jemu úplně zvedá kufr:-o On si decentně zkřoupe svoje granulky a nanejvýš nám udělá tu milost, že když už je to tedy na mističce, tak se uvolí a zbaští kapsičku – ale pozor: pouze Felix nebo Gourmet, s ničím jiným se nesmím ani opovážit přijít, to bych to schytala. Už jsem párkrát zkusila jinou značku (např. Shebu, která je snad taky kvalitní), ale odešel zhnuseně od stolu a Agátka měla dvojitou porci, než jsem to stačila uklidit. Taky když jsme byli na injekci, tak je oba pan doktor zvážil a Endík měl necelých 6 kg (nějaký ten gram zhubl) a Agáka se sebrala na skoro 5 kg. Takže takhle to má ta naše chudinka hladová, podvyživená, ukřivděná, zanedbávaná a hlady týraná;-) Má pěkný svalečky na nožkách, pod krčíčkem lalůček, bříško jí taky trošku narostlo (skoro ho courá po zemi), ale jí to vůbec nevadí, je prostě modelka XXL:-) To si člověk užije, když ji někdy ukecám a chci si ji vymazlit! Ale dlouho mi tu radost nedopřeje, ona ty svoje špíčky šetří pro Endíka (zase posílám serii láskyplných objetí). Teď začínají oba pěkně chlupatět, chystají se na mrazy a nepouštějí ani chlup, i když je češu kočičím hřebenem. Endík zdrhá, ale Agi to miluje, ulehne na stůl, vyvrátí hlavu a nastaví krček a můžu česat a česat a česat – jen se obrací ze strany na stranu, aby to měla všude stejně uhlazený, natahuje kejtičky, roztahuje ručičky i nožičky, abych se pěkně dostala na bříško, dovolí projet i ocásek a krásně u toho vrní, no je to hotová rozkošnice. Endík kouká a občas se v něm probudí chlap a vlítne na ni, to se muchlujou – ohromný divadlo, jen tu lásku Endík někdy přežene a trochu víc ji přiškrtí, to pak Agáta zaječí a vylítne jako blesk a máme po produkci:-) Ale žádná vážná vztahová krize, za chvilku už mu zase líže ucho a on ji drží okolo krku – no idylka. Prohlídku u doktora a injekci jsme všichni zvládli, Agátka nikoho nepokousala, jen já jsem měla pár škrábanců, jak jsem ji vysejpala z přepravky. Rozhodla se, že se očkovat dobrovolně nedá, tak jsme ji museli trošku přemlouvat, takže to mám za to a mám si to prý pamatovat. Endík medvídek neprotestoval, než mu došlo, co se chystá, už bylo po akci, ani snad tu injekci nezaregistroval. Taky dobrý, že je takovej pomalejší:-) Teď už tady máme docela zimu a je to dobrý na to, že moc nechtějí ven. Endík ten je vůbec pohodlnej a jen tak čuchne do studena a zaleze zpátky, jenom ráno vyleze oknem a maže někam upustit bobek. Agátka je větší sportovec, ta vyběhne na delší dobu, někde šmejdí a kontroluje zahradu, číhá, kdyby se někde zapomněl nějakej nepozornej ptáček, tak by ho hned sejmula (už to jeden takovej chudáček odnesl). Ale taky to nepřehání a jak zavolám a je už chvíli venku, tak taky pádí do teplíčka. Večer klasika u televize, mám je střídavě na klíně, všechna příkoří odpuštěna a užíváme si to navzájem. Vaše zprávy z Kocourkova – to jsou věci – chudinka Jaroušek, je to krásnej sameťáček, musel si taky vytrpět, tak snad to bude dobrý. Koukala jsem, že přece jen se občas daří umístit – Škubánek, Iris, Krteček a další. A moc se mi líbí Bobinka – to je krasavice – vypadá jako mainka, určitě aspoň křížená. Takováhle byla naše Kendynka, chlupajda, skoro stejně vybarvená. Ta půjde na dračku:-) Tak přejeme všem hodně zdravíčka, ať se marodi dají dokupy a můžou zahřívat pelíšky a potěšit dvounožce.Posílám zase dávku erotiky, ale i pozdně podzimních akcí u nás na zahradě. Mějte se moc hezky a já zase řeknu Agátce, ať se vám někdy ozve;-) Zdraví Pardubáci.

29. 9. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, podávám zase hlášení o stavu kočičáků v Pardubicích – vše OK v zajetých kolejích. Agátka s Endíkem stále v láskyplných objetích – nikdy se mi ty obrázky neomrzí a fotím furt jak zběsilá, pak nad tím v PC roním slzy štěstí. Musím brzdit s těma pozitivníma ódama, abych to nezakřikla, z toho mám permanentní hrůzu. Byli jsme na týden u moře, tak jsme zase chlupaťáky zanechali doma v péči sousedky, která dodávala baštu a pěkně nám je vykrmila. Bála se, aby chudáci nestrádali, tak jim dávala do mističek pěkně vrchovatě a oni to samozřejmě všechno likvidovali. Hlavně Agátka je žrout čehokoliv – sousedka má trochu jiný systém stravování – její kočky mají pořád plný mističky a chodí si zobnout, kdy se jim zachce. My to máme naladěný na třídenní příděly (případně kdy si ještě sami přijdou požádat, dáváme menší dávky a baští se do holé vyprázdněné misky). Ale vůbec nic nevyčítám, naopak, jsem ráda, že je zabezpečila a těžko můžu chtít, aby chodila víckrát než dvakrát denně. Agátka nám dávala najevo, že se zlobí (asi že jsme je opustili), Endík taky trochu vrčel, ale dlouho jim to nevydrželo a druhý den už zase láska kvete, Agi po mě šplhá, když si říká o mlíčko a Endík slastně mručí, když mi dovolí ho drbat pod krčkem. Teď jsou úplná zlatíčka, lehají do slunečných míst na zahradě, pořád se nám motají pod nohama, Endík žárlí, když si drbu Agátku – to se z ničehonic odněkud zjeví, zakručí, že je na řadě a přijde si taky pro svůj příděl mazlení. Dlouho jim to sice nevydrží, není ani jeden prvoplánový mazlík, ale čas od času si ověří, že jsou první před bohem a pak zase jdou za svou důležitou činností. Máte tam u vás nové přírůstky, jak jsem koukala, Josefínka je kouzelná, chlupatá, miloučkej čumáček a Permoník bude určitě pěkný číslo , kouká mu to z očí. Panu Stříbrnýmu se taky zadařilo, tak ať je šťastný a spokojený:-) Vaše zprávy vždycky čtu s napětím, co tam máte za katastrofu, než se ale dostanu k odpovědi, uplyne nějaká doba a může být vše jinak. Milánkovi přeji hodně sil v jeho rekonvalescenci a Sabinku s Krtečkem chraňte vlastním tělem před takovýma debilama, jako je ten, co o ně projevil zájem. K tomu nemám slov, prostě idiot. Zatím nemám žádný nový současný fotky, tak aspoň klasiku – milenci z roku 2018:-P Zdravíme vás, maminku, kočičky, přátele a jejich chlupáče – no všechny příznivce Kocourkova. LV a spol.

10. 9. 2018 jsem dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, ozývám se po delší pauze, vše je u nás ve starých dobrých kolejích, Agátka s Endíkem mají pořád láskyplný vztah a my jsme z nich pořád čím dál víc u vytržení. Agátka je už dospělá dáma a dává to světu znát – kouká vždycky někde shůry, kam se vyšplhá a svět jí leží u nohou. Endík je pořád velká chlupatá koule, miloučkej brumla, který si nechá líbit, když mu Agátka strčí nohu a čumák do misky a polovinu mu toho sežere. Nejvíc lásky a starosti o Endíka projevuje Agátka vždycky, když Endík asi omylem vyleze na střechu a pak se bojí slézt dolů po tom šíleným požárním žebříku nebo případně po šikmé střeše – to Agi lítá po okením parapetu, skáče na mě do peřin, mňouká jak o život a snaží se upozornit nás, že na střeše je zoufalec, ať s tím okamžitě něco děláme. Takže se vyhrabeme z peřin (tahle akce se pravidelně odehrává časně ráno), manžel sice brblá, ale tašku „priorku“ už má připravenou, hodí na sebe kus hadru, tašku do ruky a hurá na střechu, aby Endík ani Agátka nebyli dlouho ve stresu. Už vám tuhle scénu popisuju asi po čtvrté, ale vždycky je to hroznej nervák, když na to koukám a případně fotím a modlím se, ať to oba přežijí a nespadnou. Posílám opět trochu fota, i když tématika je stejná, ale snad se vám to taky neokouká. Nikdy ale nestihnu zbliknout to vítání, kdy Agi skočí Endíkovi na hlavu a otře se mu ocáskem o čumák a on ji zase trochu žďuchne packou, jakože „co se bojíš, mám to v paži, tak nedělej scény“ – a já jsem ráda, že jsou všichni zase pěkně v bezpečí a pádím chystat hamu papu, aby zapomněli na tu prožitou hrůzu. Agátka dostane jako bonus mlíčko nebo radši kočičí smetánku, zaslouží si to a radostně hopká, kručí a těší se na tu dobrůtku. Endík jen kroutí hlavou, jak může někdo jíst něco tak odpornýho jako mlíko. Tak takhle to u nás chodí, ale nelezeme jen po střeše, taky se povaluje me pod závojíčkem a růžičkama a lezeme trochu po stromech a chodíme čůrat a kadit do skleníku a máme se prostě fajn – oba by to asi podepsali. Pročetla jsem opět zprávy z domovů, vesměs krásný čtení, úplně jsem vedle z Bivoje, jak si vykračuje na fialovým vodítku – bomba! Posílám trochu dokumentace, snad potěší. Mám z toho objímání a oblizování i video, ale nějak mi to nejde poslat. Tak pro ilustraci jen serii obrázků. Přejeme krásné babí léto, opatrujte se, pozdravujte maminku a všechny kocourkovské. LV

26. 7. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, je šílený horko, ale teď v 10 v noci už to jde, tak sedám k PC a trochu info… žádné převratné novinky, jen je toho vedra moc i na ty chudinky chlupatý. Ploužejí se po zahradě, lezou do stínu, a i ten apetit Agátka trochu umírnila:-) Ale fakt jen trochu – Endík občas vynechává nějaký denní chod, to Agátka zase ne, to teda prr, ale dávky jsme snížili. Oba dva jsou přes den někde ukrytý v chladnu, na dlaždicích, na schodech do sklepa, kropíme jim jejich oblíbená místečka v trávě (foto v příloze – Agátka pod závojíčkem a Endík u růžičky) a oni tam na mě čekají, když mám přijít z práce – ještě tam občas docházím, abych nevyšla z formy, i když už bych si mohla dát pohov, jen se válet a opečovávat kožíšky a pana domácího. Ten mimochodem před 14 dny spadl z meruňky asi z 2,5 metru, když se tam natahoval pro pár posledních shniláků. Byl to docela horror, myslela jsem, že to bude tragický, omdlel, praštil se do hlavy a trochu se pomlátil, ale stáli při něm všichni svatí a nikde netrčela žádná kost, ani jiný závažný zranění se nenašlo, takže asi dáme na modlení. Mohlo to dopadnout mnohem hůř. On je takovej starej paličák, myslí si, že je pořád jura a všechno zvládne, jenže ono už to nejde jako dřív a musíme to vzít na vědomí. Ale už se oklepal a plánuje, jak bude na podzim ty všechny stromy ořezávat. Tak ho budu muset asi přivázat ke stolu:-) Projela jsem zase zprávy od vás z Kocourkova, kromě Milánka neuvádíte žádný přírůstek, tak doufám, že Žolíci, Špioni, Bumbácové a Krtečkové i s maminkou Sabinkou jsou v pořádku a prospívají. Určitě toho máte taky v tomhle pekle dost, jsme už z toho všichni na hlavu – teploty přes 30 stupňů – to je přímo vražedný. Kdyby aspoň zapršelo, hned by se líp dýchalo. Teď tady leží oba jako dva kusy hadru, občas je podrbu, jen zamručejí a ani se nehnou. Rána máme klasická, to se ještě dá dýchat, tak vylezou oknem a sedí si tam a koukají do světa, nikam neutíkají. I přes den se většinou pohybují doma po zahradě, Agátka si občas švihne malou procházku po sousedech, ale většinou oba sedí nebo spíš leží před garáží před vraty a ani se nehrnou ven za plot a koukají na lidi z bezpečí zahrady. Hurá, miláčkové pochopili, že doma je nejlíp8-) Posílám jen malou ukázku zahradní siesty, jinak stále stejná tematika, občas se muchlají, ale to už jste tisíckrát viděla. Nedávno se k nám na zahradu zatoulal vetřelec, ale zřejmě domácí chlupatec – mělo to obojek – objevil ho Endík a začal pořvávat, Agátka ho přilítla podpořit a společně ho vypudili. Moc se mu nechtělo, nemělo to setkání žádnej dramatickej průběh, jen ho tady nechtěli, i když si zřejmě přišel jen popovídat. Koukali jsme na to divadlo, nevměšovali jsme se do nich a vyřešili si to sami. Čas od času sem někdo takhle zavítá a vždycky to má tenhle průběh. Žádný velký rvačky jsme nezaznamenali, ale chrání si oba svoje jistý. Tak je jdu podrbat na dobrou noc pod krčkem, vám přeji taky dobrou noc, pozdrav mamince a doufejme, že se v příštích dnech neuvaříme. Tak někam do stínu, kafíčko a havaj. LV a spol.

17. 6. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, konečně jsem se dostala k PC a zase píšu pár řádků. Váš nový Bivoj je úžasný – krásný exemplář, škoda, že zatím jste mu nechali jen ten nádherný mohutný ocásek. Vím, že to bylo nutné a že mu srst určitě doroste a zase to bude atraktivní kousek a holky kočky se o něj budou prát. Bude určitě dokonalej i bez zubu a to zvracení se taky snad srovná. U našeho Endíka s tím taky občas bojujeme, má taková zvracecí období, možná je to po přežrání – hlavně když se nacpe granulema a pak neodolá kapsičce Gourmet. Agátka s tím nemá problém, kdyby nám vyžrala celý špajz – to víte, odolná holka z ulice si poradí, ale aristokrat Endík musí mít svůj žrací rytmus a vše dokonalé a stravu málem na stříbře, jinak je jeho veličenstvo nespokojeno a jeho důstojnost pošlapána. Taky mě dostal Špión – ti ostatní jsou všichni stejní, takoví trošku jako vyplašení, ale tenhle drobek zachráněnej mi připadá docela v pohodě a má takovej rozumnej inteligentní pohled, nádhera, že jste ho zachránila:-), myslím, že se udá jako první. U nás řádí vedro, kočičáci lezou do stínu a ležejí tam jak v posledním tažení, dokumentace přiložena. Ale na hamu papu slyší a Agátce stačí cinknout lžičkou o mističku, a kdyby byla na střeše nebo ve sklepě, v momentě hlásí příchod a čeká na příděl. To je tak zlatá kočička, dělá nám moc velkou radost, komunikativní, čiperná, poslušná, k Endíkovi strašně vstřícná – on je pavouk, a když nemá náladu, tak se od ní odplíží, ale ona si z toho nic nedělá a zase mu vleze na hlavu a pacičkama ho chytá okolo krku nebo chňape za ocas a on vyměkne a nechá se oblízat a vyprovokovat, pak na ni skočí a morduje ji, ale z lásky, to vidíme a jsme z toho úplně hot, to víte. Teď navíc je z Agátky ohromná mazlivka, přiběhne, zakňourá a natáhne se nám pod nohy, prohne tělíčko, zakloní hlavičku a čeká na drbání. Tak všeho nechám a drbám a drbám a ona slastně kručí a kručí… Dnes s manželem pracovala na zahradě – on tam něco kopal a trhal, a jak už je lenivější a méně schopnej rychlejšího a aktivnějšího pohybu (a co taky v tom vedru, že jo?), tak si k tomu vzal židli a plel to v sedě. Agátka se přišla podívat, co že to páníček dělá – usedla nebo spíš ulehla asi metr od něj, hlavu na packy a upřeně ho pozorovala. Pak vzal židli, poposedl kousek dál, Agátka jak stín za ním – a taky se posunula o metr vedle. Koukala jsem na ně z okna a chtělo by to kameru:-) No, tak takhle to tu vedeme, večer oba chlupáči vylezou otevřeným oknem na venkovní římsu v okně obýváku, usednou vedle sebe a koukají do tmy (no, ono je do půl desátý vidět) a já šílím, že spadnou z 1. patra dolů. Manžel si ťuká na čelo, utrousí, že to jsou přece kočky a já nic nemám z televize, dokud tam na to okno málem nevlezu k nim a nepřesvědčím je, že musejí dolů a pěkně do pelíšku. A oni, představte si, poslechnou a skočí zpátky, chvilku se s námi kouknou na nějakej ten blbej seriál (u kterýho většinou usnem) a pak se potichoučku přemístí někam do svého spacího koutku a usnou jako neviňátka. Někdy nám zaberou křesla – foto v příloze. Ale ráno ve 4 hodiny škrábání na dveře a Endíkovo pořvávání mě vyžene a musím je oknem pustit na ranní procházku. Ani nevím, kdy se vrátí, ale Agátku mám v posteli, leží mi v nohách a chrápe jako po flámu. Endík to jistí pod postelí a takhle to mají rozdělený. Vzbudí mě funění do obličeje a jemňoučký lechtání fouskama po tváři a na nose a když nereaguju a vychutnávám si tu pozornost, tak Agátka přitvrdí a pacičkou mě lehce škrábne, drápek jen tak napolo, aby mi neublížila, ale abych to cítila a konečně se vyhrabala ven. Takovýmuhle probuzení se nedá odolat:-D, tak si ji přitáhnu, pohladím po hlavičce, vyberu ospalky a ona drží, poňucháme se (ale jen tak narychlo) a hurá na baštu. Endík to nekomentuje, leč taky se vyhrabe zpod postele na nohy a zatímco Agátka už škrabe na dveře špajzu, Endík pomaloučku kráčí po schodech, aby nevypadal jako nenažranec. No a mističky – klasika – Agátka se ponoří do své, pak koukne do Endíkovy, trochu mu z ní užere a vrátí se k tý svý, kde má ještě zbytek. Je to sranda to pozorovat a Endík ji nechá a nakonec dolíže svou, i případně Agátčinu misku, když tam něco zbyde. To jsem se zase nechala unést, ale když oni jsou takoví sladcí a miloučcí, že to nemůžu ani vypsat. Přála bych všem vašim chlupáčům šťastné domovy a jejich paníčkům takové vděčné tvorečky, jako jsou ti naši. Mějte se moc hezky, užívejte léta, Sabince hodně sil a jejím dětem chuť do života a celému Kocourkovu krásné léto. LV a spol.

Starší e-maily byly z kapacitních důvodů již vymazány (v Kocourkově je máme k dispozici) – pokud k nim byly připojeny fotografie, zůstávají součástí fotoalba, včetně data zaslání.