Jdi na obsah Jdi na menu
 


Yeti

YETI NAŠLA NOVÝ DOMOV 26. 2. 2014 (podrobnosti níže).

ÚDAJE O KOČIČCE
Pohlaví:
kočka
Narozena: cca květen–červen  2013
Kastrovaná: ano
Očkovaná?: ano
Odčervená?: ano
Čipovaná?: ne
Handicapovaná?: ne
Podmínky: ideálně domek s bezpečným výběhem, zvládne ale i byt, do společnosti nedominantní kočičky či kocourka
Charakteristika: Yeti pochází ze stejné lokality jako spousta dalších letošních koťat. Všechna jsou potomky tří nekastrovaných venkovských kočiček, které se v lokalitě potloukaly bezprizorné a pochopitelně nekastrované. Yeti odchytu dlouho odolávala, dostala se k nám až v říjnu 2013. Zpočátku byla velmi naštvaná, bylo zřejmé, že u nás nechce být. Kvůli epidemii parvoviru, která u nás v době jejího přijetí probíhala, a zánětu střev, který Yeti postihl v souvislosti se stresem z odchytu, byla Yeti dlouho v karanténě v izolaci, což jí po psychické stránce moc neprospělo. Ale postupně si zvyká a dělá pokroky. Je jasné, že v přítomnosti lidí i ostatních kočiček je ráda, ale pořád je hodně ostýchavá. Nechá se pomazlit, ale jakmile se cítí nejistá, schová se do jedné ze svých četných skrýší. Sdílí pokoj s ostatními „koťaty“, drží se ale stranou – při jídle vždy raději počká, až ostatní dojí a teprve pak se vydá k miskám, i když jídla máme dost a nikdo ji od misek neodhání. Cizích lidí a návštěv se také bojí, ale na nás už si zvykla a v tomto směru jistě uděláme ještě nějaké pokroky:-) Yeti se hodí ideálně k domku s bezpečným výběhem, nicméně zvládne i byt. V novém domově by uvítala společnost další nedominantní kočičky či kocourka.
Yeti na Facebooku 
 

CHRONOLOGICKY

20. 10. 2013
Yeti jsme přijali do péče 19. 10. 2013. Pochází z lokality, odkud už k nám letos dorazili Hříbeček, Jitřenka, Kometa, Lištička a  Orion. Všichni potomci tří venkovských kočiček, které se v lokalitě potloukaly bezprizorné a pochopitelně nekastrované. Dvě z nich už teď vykastrované jsou a zůstaly v péči nálezců, staly se z nich kontaktní, skoro až domácí kočičky. Třetí z nich, Yetina mamka, ještě pořád uniká. Stejně tak její další šedomodré kotě, Yetinin sourozenec. I Yeti se podařilo odchytit až nyní, po několika měsících. Terén je v místě nepřehledný, takže se koťátka odchytávala postupně, a přesto to většinou končilo jen prokousnutou rukou… Yeti je tedy u nás, a velmi se zlobí – nekomunikuje, trucuje. Až tak, že zatím nevíme, zda se jedná o kočičku či kocourka. Jinak vypadá poměrně zdravě, ale je vystresovaný/á, takže můžeme čekat cokoliv. Zatím je tedy Yeti v karanténě a my vyčkáváme.

24. 10. 2013
Tak Yeti je kočička. Dnes jsme byli na veterině, zvracení i průjmy už nám dělaly starost. Výsledkem je zánět střev. Stres spojený s odchytem je obrovský, takže pak už stačí hodně málo, aby se kotě roznemohlo. Yeti dostala injekce, kvůli zablešení také spot-on advocate a uklidňující přípravky, aby začala jíst. Na místě, odkud pochází, budou o víkendu probíhat opět pokusy o odchyt jejího sourozence, pokud se zadaří, budou zatím v karanténě spolu, to by mohlo trochu ke zklidnění přispět.

1. 12. 2013
Yeti se docela zklidnila, na mazlení to tedy ještě opravdu není, ale už si na nás zvyká, v naší přítomnosti si volně hraje, baští a začíná to vypadat, že vysílá signály k navázání kontaktu. Právě dobrala antibiotika, rozjela se jí ještě chlamydióza, ale už vypadá dobře, zdravě, a jakmile to půjde, bude naočkovaná a bude se ucházet o nový domov.

15. 1. 2014
Yeti děkuje za dárek v rámci akce Kočičí přání, která skončila 6. 1. 2014. Dostala granule Royal Canin Kitten.

3. 2. 2014
Zdravá, plně očkovaná, zatím nekastrovaná – ale to brzy zařídíme, s blížícím se jarem musíme kastraci naplánovat. Jinak je Yeti stále velmi zvláštní kočička, je těžké se v ní vyznat. Po příjezdu k nám se chovala jako divoženka, šel z ní opravdu strach. Kvůli epidemii parvoviru jsme ji museli dlouho držet v izolaci v karanténě, ošetřovat ji byl opravdu zážitek. Nebyla tam ráda a dávala nám to najevo. Postupně se ale vybouřila a uklidnila a z bílého ďábla se vyklubalo docela křehké a hodné stvoření. Vypadá jako andílek, a i když se tak občas nechová, asi to opravdu andílek bude:-) Lidí se bojí, před cizími stále utíká do skrýše, ale na nás už si zvykla. Sama už kolikrát krouží kolem a zdá se, že se chodí kontaktovat, a i když se nejdřív tváří patřičně zhnuseně a otráveně, protože drahoty prostě dělat musí, mazlení si užívá, sama nastavuje bradičku, bříško, jeden bok, druhý bok dokonce i vrní… pak se rozhodne, že audience skončila a odchází… Kdykoliv se cítí nejistě, peláší do některého ze svých pelíšků a tam vyčkává. Podle výrazu poznáme, jestli se budeme mazlit, nebo ne. Ve skupině koček se chová také bázlivě, drží se vzadu, i když je vidět, že je tam ráda – jen není dostatečně průbojná. Vše raději dlouho pozoruje, teprve pak se zapojí. Nerozhodně a nesměle pozoruje, jak v ostatních mizí jídlo. A k jídlu přijde, až když je u misek volno, i když se jí ani jeden strávník nesnaží vyhnat, prostě si raději počká, co kdyby… Jinak ale dělá velké pokroky, a to jak ve vztahu k ostatním kočkám, tak k lidem. Na rozdíl od Kokošky a Trumpety je jasné, že je s námi ráda, jen se trochu ostýchá. Ale na tom budeme určitě ještě pracovat.

25. 2. 2014
Yeti podstoupila kastraci.

26. 2. 2014
Yeti našla nový domov. O Yeti, zcela jistě kvůli jejímu bílému kožíšku, byl velký zájem, ale protože je Yeti dost složité povahy, nechtěli jsme nalezení nového domova uspěchat. Až nyní nabídli zájemci podmínky, které Yeti podle našeho názoru budou vyhovovat. Při návštěvě v depozitu se Yeti dokonce nechala pohladit, a tak jsme to zkusili – Yeti dnes odjela až na Vysočinu. Bude bydlet se svou rodinou a kocouřím kamarádem. Snad se brzy uklidní a zabydlí. Za adopci Yeti děkujeme!

19. 11. 2014
K Yeti a její rodině odjel bydlet náš Kašmír
 

Z NOVÉHO DOMOVA (zprávy jsou řazeny od nejstarších po nejnovější)

3. 10. 2019 jsme na Facebooku našli další foto z nového domova (viz fotoalbum).

4. 11. 2018 jsme na Facebooku našli další fotografie z nového domova (viz fotoalbum).

24. 10. 2018 jsme na Facebooku našli další fotografie z nového domova (viz fotoalbum).

6. 7. 2018 jsme na Facebooku našli další fotografii z nového domova (viz fotoalbum).

13. 5. 2018 jsme na Facebooku našli další fotografii z nového domova (viz fotoalbum).

6. 9. 2016 jsme dostali další fotografii a krátký e-mail z nového domova.
Dobrý večer, posílám jednu usínací na dobrou noc! I. K. B.

29. 5. 2015 jsme dostali e-mail z nového domova.
D. v., Šáša zvládl kastraci na jedničku, narkóza byla v pohodě a teď už se opět aktivně zajímá o jídlo. Bubák mu dokonce solidárně olizoval záda, asi si pamatoval, jak mu bylo. Když se probral, počural se v kuchyni na podlaze a spadl do toho, jak byl ještě trochu mimo. Tak teď docela smrdí, ale už se statečně olizuje, tak snad brzo vysmrádne. Yetinka ho jen chodila očuchávat, jinak nic. Mějte se v Kocourkově fajn, doufám, že vše v normě. Pěkný večer. I. K. B.

25. 5. 2015 jsme dostali další e-mail z nového domova.
Dobrý večer, Bílý dům zdraví Kocourkov! Paní Cetlová, myslíte, že můžem už Kašmíra vykastrovat? Začal neskutečnė smrdět. Sice neznačkuje, ale moč mu teda smrdí kardinálně. Sedí u dveří a huláká, chce cárat venku. Na noc má ale smůlu, všechny slušný kočky musí být u nás večer doma:-) V předávacím listu jste psala narození 07/14. Já vím, je to orientační, ale můžem ho už nechat fiknout? Nebude to pro něj příliš brzy? Jinak u nás vše v pohodě, Yeti vyžaduje své porce mazlení, Bubo chodí velmi rád dolů za mámou a Kašmír je už zahradní návštěvník. Odhodil strach a brázdí zahradu, nejdál se pustil k sousedům. Ale jak je nějaký hluk, tak maže okamžitě domů. Dopředu do ulice nechodí ani jeden, to je super. Tak co vy na to? Doma ho jen těžko udržím, ale bojím se, aby nevzal kramle za nějakou vhodnou kočkou. I když tu máme samé kastrované kočky, ale člověk nikdy neví. Kvílí u dveří, ale je fakt, že mu stačí zatím otevřít i jen sklep a je docela spokojený. U vás koukám taky veselo, další koťata. Co babi Mici? Dobrá? Ivan už pojede konečně bydlet? Achilek je hraniční, doufám, že to překoná. Dnes jela kolegyně na uspání s jejich 17letým pudlem, tak na ni myslím, jak to zvládli. Zatím. I. K. B.

2. 2. 2015 jsme dostali e-mail z nového domova.
Dobrý večer, předpokládám, že máte plné ruce práce, včera jsem četla na vašich stránkách o tom zuboženém kocourkovi… Super zpráva o Yetince: nechá si drbat při hlazení bříško, sama ho nastavuje, ale musí být opravdu v extázi, jen tak mírnix týrnix pupík nedá, to se opravdu musím snažit a chválit a hladit o 106. Ale tak jednou denně to spolu nacvičujeme, holčička mi dělá samou radost. Asi to odkoukala od mistra Šáši, ten je přímo břišní tanečník:-) No, uvidíte sama, stádečko tentokrát zavřu v předsíni, abychom je nemusely šťourat zpod skříní. Zatím a držím palce kocourkovi, patrně to bude moc moc potřebovat… I.K.

24. 12. 2014 jsme dostali vánoční pozdrav a fotografie z nového domova. Další fotografie Kašmíra, Yeti a jejich kamaráda Bubáka lze nalézt na http://bila-kocka.rajce.idnes.cz/Fotografie_kocky.
Milá paní Cetlová, zdravíme do Kocourkova a přejeme krásné Vánoce Vám i Vašim svěřencům. Nový rok ať probíhá bez nemocí a problémů. Pozdrav též paní Ž. a velké díky rodině, která se dočasně ujala a zachránila Kašmírka. Posíláme odkaz na fotky na Rajčeti a pár fotek na rychlé zkouknutí. Krásný Štědrý den přejí čtyři K., babička, Bubák, Yetinka, Kašmírek a Sněhulda.

20. 12. 2014 jsme dostali další e-mal z nového domova.
Dobrý večer, dnes píšu z postele, konečně je mi trochu líp. Mám antibiotika. Kočičí stádečko ale zdravím přímo kypí. Kašmír (ze zdrobněliny Káša se nakonec stal Šáša, asi proto, že neustále šaškuje a předvádí se, ale zdá se, že na Šášu slyší, asi ta 2 š ve slově) teď vytuhnul u mě v posteli, je to vděčná marodící kočka, mám pocit, že je tu se mnou ve funkci hlavního ošetřovatele pořád a stále dobře naladěn. U nás vše o.k. Kočičáci jsou zvláštně ve shodě, to jsem opravdu nečekala. Pokud se hoši rvou, tak pouze z Kašmírovy iniciativy. Bubák rvačky nevyhledává, už to vzdal, protože jakákoli, opakuji opravdu jakákoli akce, to Kašmíra nadmíru baví a rozparádí. Otravuje kohokoli kdykoli a kdekoli. Yetince dává pokoj, jen občas, spíš si ji splete s Bubou, no a Bubáka prohání k smrti rád. Bubo se nechce nechat od takového cápka zahanbit, tak vyletí a jako chlupatá koule se válí spolu po podlaze. Vyhrává většinou Bubo, ale to je signál pro Šášu na další akci. Nekonečno, ale v dobrém a bez zranění. Jinak si hošík myslí, že všechny misky jsou jeho a při krmení musí ochutnat ze všech. Bubák znechuceně čeká, až se dacánek probere všemi miskami. Já už to vím, tak Kášu odkormidluju k jeho misce a Bubana dám natvrdo k jeho. To pak začne taky žrát a je klid. Kašmír je teda ale prase, všechno vytahuje z misek a žere mimo. To nevím, co s ním. Kašmírkovo heslo: mám velký hlad a potřebuju spoustu lásky. Sněhulda snad v normě, občas stávkuje se žrádlem. Už jsem si dělala starosti, ale změnili jsme značku kapsiček a hurá!, nechutenství bylo fuč. To je teda něco, ubožák, který sežral hlady sýkorkám lůj a ofrňuje nad Felixem. Chodí snad 10 x za den ven, přijde jako prase, ale vypadá šťastně. Přede, chce se hladit, hraje si, chrápe jako chlap. Asi vše od nás. Umístění Hermelína mi udělalo velkou radost, těm lidem fandím, že si vzali i hedikepovaného kocourka a nejen toho zdravého. Taky mě potěšilo umístění všech těch hudebníků, kteří u vás byli současně s Yeti. Tak se hoši taky dočkali. To je dobře. Koťata pekařský asi v pohodě, ne? Pozdrav od nás všech ko Kocourkova. I.K.

30. 11. 2014 jsme dostali další e-mail z nového domova.
Dobrý den do Kocourkova, V Bílém domě zavládl klid a mír. Jako kdyby sem Kašmír donesl cosi, co pojmenovat neumím, ale opravdu nám všem jeho příchod prospěl. Je to drzý sprateček, který ochutnává ze všech misek. Je to stále předoucí mazlík, který nastavuje bříško k hlazení. Je to boží exot, který je prostė všude. Je to Bubákův zlý sen, neb mu vše sní, skáče mu pomalu po hlavě a rozverně kouše opakovaně do ocasu. Je Yetinky objekt zájmu, holčička ožila, když se chlapci spolu válí po podlaze, okamžitě je u nich a pozorně je sleduje. Bubo ho zdá se toleruje, občas se spolu servou, ale je to podle mého názoru hra, Kašmí totiž neustále provokuje a chce nějakou akci. Yeti v pohodě, ta se svou povahou ho přijala zcela, a čurando do peřin se už od vašeho příjezdu nekonalo! Včera jsme Kašmírka hledali, nikde nebyl, volali jsme ho, neozval se. Já už si myslela, že nějak zdrhnul ven, syn se ho chystal jít hledat. Nakonec se zívající zjevil ve dveřích půdy. Tam jsme ho nejméně 2 x hledali. Uf, oddechla jsem si. Jinak se má skvěle, nic mu není. Napadá mě, co koťata? Jsou už úplně o. k.? Tak hezký advent vám i vašim svěřencům. I. K.

23. 11. 2014 jsme dostali první e-mail z nového domova.
Dobré odpoledne, včera večer proběhla seznamka! Otevřeli jsme dveře z ložnice, Kašmír vyšel jako král, s Yeti se očuchali a nic. Dobrý. Pak nastoupil Bubák, takto už bylo silnější kafe. Bubo při bližším zkoumání zasyčel pak začal tak temně hrdelně vrčet. No a Kašmír nic, jen ho obešel, sice s ocasem nízko, ale žádné nervy! Bubo ho pak pořád sledoval, ale kliďas Kašmír se šel naládovat z jeho misky. Tak to agresor nečekal, jen němě zíral. Kašmír si to pak namířil do kuchyně a obýváku, všechno očuchal, všude vlezl a na Bubana vůbec nijak nereagoval. Pak jsem jim dala do obýváku 3 misky s mlíkem. Bubo začal první, pak Kašmír, Yeti ji musela dostat trochu stranou. Kašmír nestydatě ochutnal i z té od Yeti, tak jsem jí dala misku pod stůl a byla spokojená. Dostali kuličky na hraní, hrál si Kašmír, další dva koukali. Já je všechny chválila a chlácholila, pokud šlo i hladila. No a Kašmír to rozjel jako domácí hráč. Začal lítat, objevil schody do podkroví, pod sedačku, pod skřín, všude. Pak vletěl do nedopitých misek k mlíkem, ty se rozletěly na všechny strany, kočky taky, no prostě uragán. Dál nic, šel prozkoumávat podkroví, choval se jako by tu byl odjakživa. Yeti jako by ožila, pozorovala ho se zájmem, dlouho se tu asi nic nedělo. Bubák zasyčení pouze pokud je Kašmír asi příliš blízko, vrčení ne. Na noc jsem si ho vzala do ložnice a radši zavřela dveře, jistota je jistota, nebudu je potmě trhat od sebe. Noc klidná, spal snad celou. Ráno jsem normálně otevřela dveře, Kašmír vyrazil ven, Yeti ho občas upozorní zasyčením, že ji obtěžuje, ale to jen tak 2 x až 3 x co jsem viděla. Jinak k sobě čuchají k nosům a k zadkům, takže asi dobrý, občas na něj Yeti zacvrdliká, tak to je myslím přátelské gesto, ne? Buboš občas zasyčí, ale fyzický kontakt nebyl, čili žádná krev ani mrtví. To taky beru jako pozitivní, čekala jsem to daleko horší. Asi je to tím, že je Kašmír dacánek bez pudu sebezáchovy, drzounek v dobrém. Nebojí se a to Buba překvapilo. Yeti ta před ním utekla pod postel a nebo pod truhlu, ta byla vyplašená. Ale to i z nás. U něj vítězí patrně ta povaha, možná trochu flegmatik a troubelka. Buboš byl uražený, že mu hošík ráno zase ujedl z misky, tak stávkoval, nechtěl z ní kapsu načatou od drzouna dožrat. Dala jsem mu navrch i kus šunky, sjel šunku a hrdě odkráčel. Hlad je nejlepší kuchař, ne? V poledne už nevydržel a bylo to v něm. Teď píšu z postele, Kašmír mě našel, lehl si na manželův polštář a chrápe. Evidentně mu nic není, jen má čuně černý nos, patrně kombinace kapsiček a prachu zpod skříní. Prďolku si docela čistí, je to pašák. Do postele s umytýma nohama. Tak jsem zvědavá co vy na to. Já to čekala horší, ale není všem dnúm konec. Uf, vánoční stromeček asi přivrtáme k parketám… Díky za něj a za komentář na vašich stránkách. Jo, máma šla včera pro zákusky na oslavu narozenin, spadla, zvedali ji tři nějací hodní kluci. Brýle vejpůl, úplně fialový nos, levé zápěstí oteklé a modré, naražená kostrč a koleno. K doktorovi nechce, hrdinka. Prý zatím. No, pořád se něco děje, když ne kočky, tak máma, když ne máma, tak děti. Loudilka s Šmejdilka super! Pozdrav do Kocourkova a paní Ž. I. K.

1. 8. 2014 jsme dostali e-mail z nového domova.
Dobrý večer, po delší odmlce opět zprávy z Bílého domu. Yetinka se má super, chodí s Bubou ven na zahradu, ale nejradši když tam je i někdo z nás. Leze po stromech jako opice, to ji fakt baví. Tak snad shodí trochu ten pupek při takovém tělocviku. Minule jsem ji pozorovala, mršku. Bubák ležel a spal, Yeti se k němu pomalu připlížila a lehce ho kousla do ocasu. Bubo vyletěl, dohnal ji a už se spolu váleli po podlaze. Ale vše v dobrém, tohle jsou pranice jen tak ze sportu. Venku lítají spolu, to se od sebe moc nehnou. Sousedovi chodí čurat do jahod. Chudák, bude si myslet, že přebral, že vidí místo našeho Bubáka kočky dvě… A teď Sněhulda. Toho byste nejspíš nepoznala. V pondělí dobral antibiotika. Asi po týdnu braní nám začal obrůstat srstí, přestal se vykusovat a zintenzivnil mazlení. Asi pomohla ta antibiotika, taky se asi zklidnil, přestal slintat. To byly sliny jak opratě, visely mu z huby až na zem. Teď nic, občas má mokřejší tlamku při hlazení, ale už jen tak decentně. Den ode dne si nechá víc líbit, jsou u něj opravdu vidět pokroky. Kuřecí a mlíko jsme vynechali, játra taky. Tak teď aby se to zase nějak nezvrtlo, doufám, že jsem to nezakřikla. Přibral, vypadá jak Rambo (široká ramena a úzké boky:-), jen toho ocásku si moc nevšímá. Prostě ho asi nebere jako svůj, a proto ho nečistí. Pokaždé mě chodí vítat, hlazení si vynucuje mňoukáním a točením okolo nohou. Snad to s ním dopadne jak s vaší Máničkou, snad leukémii vyléčíme. Jemu bych to opravdu přála, zažil si toho dost. Měla jste pravdu, je to nesmělej a hodnej kocourek, kterej se bojí všeho, všech a sám sebe taky. Pořád je lekavka, ale opravdu se moc zlepšuje. Jen nechápu, jak takového hodného kocourka mohl někdo trápit a tak se na něm podepsat. Yeti tu se mnou celou dobu seděla, teď odběhla za mouchou a už ji má v tlamce. Teď mi samou radostí skočila zezadu na ramena, zacvrdlikala, já ji pohladila a už zase někam metla pryč. No není to pěkný páteční večer? Co Hermelínek? Už se zhojil? Myslívám na něj, snad ho i s handicapem umístíte. Emánek je krásnej, nechápu, že se vrátil, škoda. Pozdrav všem kočičákům do Kocourkova! IK

8. 3. 2014 jsme dostali e-mail a odkaz na Yetino fotoalbum.
http://bila-kocka.rajce.net/
Dobrý večer, jinak jsem Vám shora poslala odkaz na fotky. Začínají Bubákem a zhruba od poloviny je Yeti. Prvni její fotka je ta ze skříně, moc to poznat není, kde je, ale leží před ní oranžová mikina. Ta fotka je tam dvakrát za sebou. Jinak mi dělá Yetinka radost, mazlí se úplně světově a přede jako motorka. S Bubákem je to o. k., pořád na sebe cvrdlikají, honí se spolu a občas vedle sebe leží. Už ani tolik nezdrhá, při hlazení vyleze i z pelechu a nechá se celá pohladit až k ocásku. Dokonce i při jídle se nechá pohladit. Včera v noci jsem se probudila a našla ji na výzvědech u nás v posteli. To ale hned utekla. Zatím nashle. IK

6. 3. 2014 jsme dostali další e-mail.
Dobrý den, mám z našich kočičáků opravdu radost. Bubák si dal konečně říct a vzal Yetinku na milost. Ten večer, kdy Vám manžel volal, ten byl asi zlomový. Bubo na ni do včerejška pořád syčel a prskal a včera se udála změna. Yeti i přes jeho nepřátelství na něj tence mňoukala a teď oba dva na sebe „cvrdlikají“ a očuchávají se. Včera spolu seděli v ložnici na okně a koukali. Potom se přesunuli do předsíně k akváriu na rybky. Když jsme doma, tak necháváme otevřené dveře od ložnice a Yeti i s Bubákem v patách může kam chce. Samozřejmě na schody ven z bytu ne. Ale ona stejně pokud ucítí nějaké nebezpečí nebo to, co nezná, tak se utíká schovat pod svou truhlu a nebo pod postele. Nejdál byla včera už v kuchyni. Ale pouštíme je zatím spolu jen pokud jsme doma. Jinak mě těší, že si nelezou do misek a do kočkolitu, že si dodržují svoje. Bubák se k nám chová jako dřív, žádné naschvály, takže na nás nezanevřel. No a Yeti chce asi moře času. Ráda spinká na dece na okně, ale pouze jednou jsem ji tam lehce pohladila. Jinak radši odkráčí. Tak snad se to v ní někdy časem prolomí… Tak zatím, až budou zase nějaké novinky, tak napíšu. Mějte se. IK.

1. 3. 2014 jsme dostali e-mail z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, teprve teď jsem si přečetla tento Váš mail, protože mám konečně trochu času doma a jinak jsem psala z práce. Omlouvat se vůbec nemusíte, já to dokonale chápu a věřím, že rozhodovat za někoho, byť je to němá tvář, je strašná zodpovědnost. Nebo právě proto, že je to němá tvář a nemůže se bránit? Jen jsem chtěla, když jsme ještě stály u auta, a kdybyste si to najednou z nějakého důvodu rozmyslela, nejít snad už s ní nahoru a rovnou ji odvézt. Takže v pohodě, je mi jasné, že to pro Vás není jednoduché v každém případě umístění jakékoliv kočky a v tomto případě určitě. Je to Vaše srdeční záležitost, to jsme s manželem poznali, a proto se taky smál, že je to jako byste nám dávala dceru…:-) A teď Vás musím potěšit. Včera večer mažel přijel z práce a lehl za Yetinkou na zem k truhle, chvilku prskala a pak začala příst jako o závod a začala se mazlit jako divá tak asi 10 minut. Natáčela se mu ze všech stran a předla jako přadlena. Já ležela na zemi u kočkolitu a sledovala to. Dnes ráno jsem zkusila to samé a vydržela její počáteční prskání a syčení a nechala se hladit hlavně na hlavičce a pod krkem a vrněla blahem. Jinak už teď ve dne chodí sedat na deku na okno, ale když tam vejdeme, tak skočí zase do bezpečí truhly. Žere v pohodě, večer měla 1/3 kapsy Felix a granule. Kočkolit je taky pořád v permanenci, takže je to v pohodě. Včera odpoledne jsem za ní šla pro misky a jak jsem zavřela dveře, tak Bubák z druhé strany začal mňoukat jako o závod, protože chtěl za mnou. Yeti, i když jsem tak byla, tak vylezla z pod truhly až ke dveřím a začla taky mňoukat. Ne moc, ale reagovala na něj. Tak jsem šla za Bubanem, aby se tak nesoužil a ona jen tak lehce zalezla pod velkén postele a ještě si několikrát mňoukla. Dnes Bubák byl u ní v pokoji, ale pouze tak na úrovni dveří, celý přikrčený a mám dojem, že se bojí taky. On teda moc velký hrdina nebude a dominantní pravděpodobně taky ne. Večer nebo zítra ho tam zase zkusíme pustit. Jsme z ní všichni nadšení a přijde nám, že to jde k lepšímu spíš než k horšímu. Co Vy na to? Tak se zatím mějte. IK
Jo a četla jsem na Vašich stránkách komentář k umístění Yeti. Taky díky. Za práci, kterou děláte a která má smysl.